Absolventka ateliéru Karla Nepraše na pražské Akademii výtvarných umění Martina Hozová jde až neuvěřitelně stále svojí cestou – vytváří (samozřejmě chytře) svoji nesmazatelnou značku, má jasně identifikovatelný rukopis a ze všech dalších 27 absolventů Neprašova ateliéru jej možná nejvzorněji formálně ctí, avšak bez jakékoliv postranní pompy či podlézání původním významům a řeči. Její současná pražská výstava v přestěhované galerii Gambit má, dáno prostorem, komorní charakter, avšak, jak je u této galerie i u Martiny samotné zvykem, přesně vypočítanou, osvětlenou a bezchybnou instalaci.
Pokud Martinino dílo sledujete déle, máte pocit na hranici jistoty, že pracuje s dokonalou, elegantní a přitom vtipnou technicistní hračkou, stavebnicí či skládačkou. Vypadá to, jako by používala jednoduché, snadno montovatelné a zasouvatelné či spojovatelné moduly. Očekáváte její sestavené obdobné tváře, již známou podobnou našedlou technologickou barvu.
Možná byste mohli propadnout očekávání nudy či jakési reprizy. Nikoliv – zmíněné stavební kameny používá Hozová bravurně a sebejistě k tvorbě významově hodnotných a dějově plných skulptur, navíc vytvářených s humorem a čitelným ctěním současných výtvarných i filosoficko-politických trendů a situací. Věnuje se svému pojetí techno-popovému technologickému vývoji, připojuje svoji vizi k evolučním teoriím i žité praxi.
Historička umění Martina Vítková ve svém textu k výstavě v galerii Gambit se velkolepě zaobírá popisem a interpretací autorčiných děl, analyzuje jejich významy, výraz a smysl a zařazuje pojem nových technologií do našeho denního dnešního života – nejdále dochází u komentáře díla Connecting People – cituji: Jako lidstvo jsme propojení, jsme v tom společně. Jsme v sítích, ribozomech, protékají námi informace, poznání, tisícileté psychické vzorce, společná zkušenost druhu, manipulativní média, vymývání mozků, solidarita, elektrické impulsy života… Vlivy a stimuly se kříží, probíhají tam i zpět a nezřídka uprostřed kontaktu mezi dvěma směry, na křižovatce, obývá prostor moudrá hlava.
Já cítím u děl Martiny Hozové hravost, radost, nemám pocit varování či poblouznění či (ještě hůře) vystrašení novými technologiemi či jejich variacemi. Jsem jejími stavebnicemi vždy znovu okouzlen, a jak tuším, nejsem sám. Její hlavy, fontány, kyborgové mohou mít hluboké významy a upozornění, mají však v každém detailu energii, dokládající tvůrčí mistrovství autorky. Její jedinečnost, jasný nadhled, suverénnost a, jak jsem v úvodu této poznámky již zdůraznil, i přiznání neprašovské grotesky. Výstava udělá radost celé rodině, neb je čitelná napříč generacemi i zájmy.
MARTINA HOZOVÁ / EVOLUCE/EVOLUTION – SOCHA/SCULPTURE. Kdy a kde: Galerie Gambit, Řetězová ulice, v budově kavárny Montmartre, 1. patro vzadu; otevřeno mimo pondělí od 14:00–18:00, výstava potrvá do 16. 1. 2014.
