Einstein vyplazující jazyk, rodiče přetahující se o dítě nebo děti utíkající po útoku napalmem patří mezi Příběhy slavných fotografií. Do knihy jich kritička umělecké fotografie Daniela Mrázková zařadila přes šedesát. „Ty příběhy jsou o tom, co na fotografiích není vidět,“ poznamenává.
Autorka v publikaci přibližuje třeba Slováka Dežo Hofmanna, který se podílel na image kapely Beatles. Byl u jejich prvních vystoupení v televizi a chvíle, kdy zjistili, že je jejich píseň I Want To Hold Your Hand nejposlouchanější v americké hitparádě.
„Měl představu, že s nimi udělá celou sérii fotografií trošku lehkovážných – takových, jako je jejich hudba,“ uvedla Mrázková. Na schůzku sice přišli v sakách a pečlivě uvázaných kravatách, ale když nastínil svůj nápad, Broukům se líbil. „Svědčila o tom slova Paula McCartneyho, který říkal: 'Dělali jsme všechno, co chtěl. Řekl: nasaďte si brýle – a my jsme si je nasadili. Řekl: skákejte – my povyskočili. Prostě jsme ho fakt poslouchali',“ vypráví Mrázková. Nejslavnější fotka zachycuje Beatles ve vzduchu při výskoku. Fotografie v pohybu kapelu ihned odlišila od ostatních.
Z českých fotografů se do výběru dostal i Václav Chochola. Dlouho toužil potkat Salvadora Dalího, a když se mu to podařilo, jeho fotky se navíc surrealistovi zalíbily. Opakovaně pozval Chocholu na návštěvu, při jedné vznikl ikonický portrét s vejcem. Další původem český autor Antonín Kratochvíl zase s hudebníkem Davidem Bowiem hledal světlo. Původně krátká schůzka se tak protáhla na celý den.
Celé hodiny fotografům pózoval také Albert Einstein. Pak ho to přestalo bavit – a vyplázl na ně jazyk. Snímek redakce nejprve nechtěla vydat, obávala se, že vědce urazí. On sám ale nakonec požádal o devět kopií. Marilyn Monroe se prozměnu zalíbil její neobvykle smutný portrét, na němž ji zachytil Arnold Newman.
Fotografie Yousufa Karshe je důkazem, že pro dobrý záběr udělá fotograf téměř cokoliv. Britský premiér Winston Churchill přišel na focení s ním v netradičně dobré náladě, Karsh ale u něj potřeboval výraz obávaného buldoka. „Když si zapálil svůj oblíbený doutník a začal si ho vychutnávat, Yousuf Karsh pohotově přiskočil a vytrhl mu ho. V tu chvíli zároveň zmáčknul před rozzuřeným Winstonem spoušť,“ popisuje situaci Daniela Mrázková.
Do knihy se dostaly i snímky současných fotografů. Do záplav roku 1997 čtenáře vrátí fotografie Petra Joska. Ukazuje psa, který plave zatopenou ulicí v Uherském Hradišti. „Když se fotí záplavy, tak je to vždycky takový zápas s časem. Když člověk někam přijede, tak tam záplavy ještě nejsou, nebo už nejsou. Tohle se povedlo,“ uznává autor.
Dan Materna zachytil vyhrocené emoce rodičů, kteří se před soudem přetahovali o dceru. „Trvalo to jen pár vteřin, justiční stráž vyběhla a situaci uklidnila,“ vzpomíná. Snímek nazvaný Exekuce dítěte pomohl nastartovat změny v podmínkách pro odebírání dětí.
Že obrazové svědectví má přesvědčovací sílu ke změně, dokládá i jedna z nejslavnějších fotografií v knize: s pláčem na něm utíká nahé děvčátko popálené napalmem. Časopis Time o černobílé snímku, který posílil protiválečné smýšlení, napsal, že zkrátil válku ve Vietnamu o půl roku.
Záběr byl publikován anonymně, prošel ale tiskem celého světa a později její autor, fotograf agentury AP Nick Ut, obdržel Pulitzerovu cenu a vyhrál soutěž World Press Photo.
