První čínský nositel Nobelovy ceny za literaturu Mo Jen byl obviněn z nedostatečného patriotismu. Jeho tvorba uráží čínské hrdiny, tvrdí mimo jiné žaloba, kterou podal čínský bloger. Naopak když před dvanácti lety Mo Jen Nobelovu cenu získal, Čína jeho ocenění v oficiálních médiích oslavovala, zatímco řadě obhájců lidských práv vadilo, že spisovatel má blízko k vládnoucímu režimu. Aktuální žaloba proti Mo Jenovi nejspíš neuspěje, nicméně podle komentátorů vede k úvahám o sílícím trendu vlastenectví v Číně.
Pro jedny je pročínský moc, pro jiné málo. Nobelistu žalují, že uráží národní hrdiny
Vlastenecké kampaně jsou v posledních letech v Číně stále častější, jejich iniciátoři na internetu útočí na novináře, spisovatele a jiné osoby veřejného života, které podle nich pošlapávají důstojnost země. Ale je neobvyklé, že by se terčem útoku stala tak významná osobnost jako držitel Nobelovy ceny Mo Jen.
Omluvu a jüan za každého občana
Bloger Wu Wan-čeng, který na internetu vystupuje pod přezdívkou Pravdomluvný Mao Sing-chuo, tvrdí, že Moovy knihy pošpiňují pověst Komunistické strany Číny, přikrášlují nepřátelské japonské vojáky a urážejí bývalého revolučního vůdce Mao Ce-tunga.
Žaloba požaduje, aby se autor omluvil všem občanům Číny, čínským hrdinům a mučedníkům, které údajně urazil, a zaplatil odškodné ve výši 1,5 miliardy jüanů (4,8 miliardy korun) – jeden jüan za každého čínského občana. Bloger rovněž chce, aby byly Mo Jenovy knihy staženy z pultů knihkupectví a polic knihoven.
Mo Jen na Wuovy útoky přímo nereagoval, nicméně čínská média sdílela video, v němž recituje verše z pera básníka jedenáctého století Su Š’a o tom, jak těžké a radostné je být učencem navzdory neúspěchům.
Trest za „historický nihilismus“ nehrozí
Wu zakládá svoje trestní oznámení na zákonu z roku 2018, podle kterého je možné hanobení a urážku mučedníků a hrdinů v Číně trestat až třemi roky odnětí svobody.
Zákon je součástí kampaně prezidenta Si Ťin-pchinga proti takzvanému „historickému nihilismu“, což je výraz, který komunistická strana používá pro jakýkoliv výklad historických událostí, který je v rozporu s oficiální verzí. Zákon vedl už k desítkám zatčení, včetně novináře, který zpochybnil oficiální počty zraněných při potyčce na sporné hranici mezi Indií a Čínou.
Mo Jen (uprostřed) přijíždí na Čínské lidové politické poradní shromáždění v Pekingu v roce 2013
Nicméně se zdá nepravděpodobné, že by bloger Wu Wan-čeng soudní spor vyhrál. Čínská vláda se zatím k této kauze oficiálně nevyjádřila, ale státní bulvární deník Global Times zveřejnil článek, v němž citoval nedávný projev Mo Jena, čímž nepřímo naznačil oceňovanému spisovatelovi svou podporu. Bývalý redaktor deníku a břitký komentátor Hu Xijin navíc Moovo obvinění označil za „frašku“ a „populismus“.
Bloger na sociálních sítích přiznal, že pekingský soud už jednou jeho žalobu zamítl, ale kvůli formálním náležitostem – neuvedl prý Moovu adresu bydliště.
Problém se zeleným čajem
Čínský bloger Murong Xuecun, který momentálně žije v australském exilu, uvedl, že nevidí žádný důkaz nasvědčující, že by vláda podporovala útoky vůči Moovi, současně ale podle něj vytváří prostředí, kde jsou takové nacionalistické výpady podporovány. „Tento trend podněcuje lidi, aby o sobě navzájem informovali a zaměřovali se na ty, kteří se odchylují od hlavních ideologií nebo prosazují univerzální hodnoty,“ obává se.
Nacionalistické tažení se zdaleka netýká jen kulturní sféry. Na čínské síti Weibo lidé sdílejí videa, kde vylévají zelený čaj od největšího čínského výrobce nealkoholických nápojů Nongfu Spring. Na etiketě k zelenému čaji totiž firma údajně použila design, který připomíná japonskou dřevěnou pagodu.
Obal jiného nápoje zase podle kritiků měl znázorňovat koinobori, tedy tradiční japonské vlajky ve tvaru kaprů. Když letos v únoru zemřel hlavní konkurent společnosti, nápojový magnát Cung Čching-chou, který měl sympatie nacionalistů, stala se Nongfu Spring na internetu navíc terčem útoků kvůli vazbám na americké investory.
„Obchodníci s on-line nacionalismem mají rozsáhlé obecenstvo složené z lidí, kteří jsou dost frustrovaní ze svých zaměstnání i životní úrovně,“ podotknul pro The Guardian politolog z Chicagské univerzity Dali Yang. Podle analytiků, na něž se britský deník odvolává, je tento „hon na čarodějnice“ obzvlášť intenzivní od dob covidu, kdy desítky lidí držela nulová tolerance v izolaci, což se projevilo i na jejich ekonomické situaci.
Moovi Čína gratulovala, o jiných mlčí
Devětašedesátiletý Mo Jen měl s Pekingem už několik konfliktů, obecně je ale režimem spíše respektován. V roce 2011 se stal viceprezidentem státem podporovaného svazu čínských spisovatelů. Poté, co o rok později obdržel Nobelovu cenu, ho Komunistická strana Číny ocenila jako výjimečného reprezentanta čínské rostoucí hospodářské síly a mezinárodního vlivu.
Mo Jen přitom je prvním čínským občanem, který dostal Nobelovu cenu za literaturu, avšak ne prvním Číňanem. V roce 2000 prestižní ocenění získal čínský spisovatel Kao Sing-ťien, který však žije od konce osmdesátých let jako politický uprchlík ve Francii a jeho knihy byly v Číně zakázány.
Moovo vítězství bylo oficiálními médii velkolepě oslavováno. Státní televize CCTV přerušila vysílání, aby novinku oznámila, nacionalistický list Global Times zařadil na svou úvodní stranu na webu mimořádnou reportáž a oficiální Lidový deník konstatoval, že ocenění je „útěchou, ujištěním a potvrzením – ale především novým začátkem“.
Mo Jenovy knihy patří v Číně k nejprodávanějším. Nazýván je čínskou verzí Franze Kafky či Josepha Hellera, přiznává vliv magického realismu Gabriela Garcíi Márqueze, tvorby H.D. Lawrence či Ernesta Hemingwaye. V českém překladu se poprvé představil po získání Nobelovy ceny asi svým nejznámějším titulem Krev a mlíko, který na příběhu malého chlapce seznamuje čtenáře také s dějinami Číny téměř celého dvacátého století.
Popularitu Mo Jenovi v Číně zajistilo zfilmování jeho románu Rudé pole. Snímek z roku 1987 získal o rok později na mezinárodním filmovém festivalu Berlinale v Západním Berlíně hlavní cenu Zlatého medvěda.
Rolníkem, vojákem, spisovatelem, ale ne disidentem
Mo Jen své dílo zasazuje často do sociálního kontextu a hojně čerpá ze svého dětství. Narodil se v roce 1955 v zapadlém koutě východočínského Šan-tungu do rodiny chudých rolníků, s níž si prošel všemi katastrofami, které Čínu padesátých a šedesátých let postihly.
Kolotoči polní dřiny unikl, když vstoupil do armády, která mu umožnila vystudovat a psát knihy nepodléhající cenzuře tolik jako díla jiných autorů. Autorovo pravé jméno zní Kuan Mo-jie, pseudonym Mo Jen si zvolil ještě před vydáním prvního románu a znamená „nemluvit“.
Privilegium obejít cenzuru využíval Mo i k textům silně kritickým ke komunistickému zřízení. Zobrazil mimo jiné odvrácené stránky závratného vývoje čínské ekonomiky. „Literatura a umění by měly odhalovat temnotu a nespravedlnost společenského uspořádání,“ řekl při přebírání čestného doktorátu na univerzitě v Hongkongu v roce 2005.
Otec Mo Jena před domem, kde nobelista vyrůstal
Ačkoli se v Moových knihách objevují prvky, které by v dnešním restriktivnějším kulturním prostředí pravděpodobně nemohly být publikovány, není podle odborníků v žádném případě disidentem. Rozhodně ho tak nevnímají někteří čínští disidenti a mezinárodní obhájci lidských práv, kteří výběr Mo Jena jako laureáta Nobelovy ceny kritizovali.
Vadilo jim, že literát je členem Komunistické strany Číny a zastává funkci v provládním Svazu čínských spisovatelů. „Z politického hlediska zpívá stejnou melodii jako nedemokratický režim,“ formuloval tehdy jádro výtek čínský obhájce lidských práv Tcheng Piao.
Nemám cenu za politiku, říká Mo Jen
Nesouhlas s volbou Mo Jena zesílil, když se oceněný autor nepostavil za čínského literárního kritika, lidskoprávního aktivistu a filozofa Liou Siao-poa. Ten Nobelovu cenu – za mír – získal dva roky před Jenem, čínské úřady ale zprávu o ocenění vymazaly z čínského internetu a vyznamenání disidenta odsoudily jako západní propagandu, jejímž cílem je podle nich urážka a destabilizace vládnoucí Komunistické strany Číny.
Peking dokonce přijal odvetná opatření vůči Norsku, kde se ocenění udělují. Čína odmítala udělit víza norským představitelům a bránila dovozu norských lososů. Liou si v té době odpykával jedenáctiletý trest za údajné podněcování k převratu, propuštěn byl předčasně ze zdravotních důvodů v červnu 2017, měsíc nato zemřel.
Coby čerstvý držitel Nobelovy ceny sice Mo Jen v roce 2012 vyjádřil naději, že Liou Siao-po „se brzy dostane na svobodu“, později se ale vyhýbal otevřené podpoře svého krajana a nepřipojil se k výzvě, kterou skupina 134 laureátů Nobelovy ceny adresovala vůdci Komunistické strany Číny. Vysvětloval, že jako spisovatel byl oceněn za literaturu, ne za politiku. Opakovaně zdůrazňuje, že jde o dvě odlišné věci, které by se neměly směšovat.
„Cítím se jako návštěvník divadla, který sleduje dění na jevišti. Vidím, jak je laureát zahrnován květinami, ale také jak je kamenován a jsou na něj vylévány pomeje,“ reagoval nobelista tehdy na kritiku. Ta se týkala i Moových slov, jimiž nepřímo posvětil cenzuru, když kontrolu nad svobodou vyjadřování přirovnal k bezpečnostním kontrolám na letištích. I ty jsou podle něj rovněž „nepříjemné, ale nutné“.