Před 90 lety se narodil Ota Pavel. Potkal ryby, sport i duševní nemoc

3 minuty
Před 90 lety se narodil Ota Pavel
Zdroj: ČT24

Druhého července by devadesáté narozeniny oslavil Otto Popper. Známý ovšem spíše jako Ota Pavel, vášnivý sportovní fanda a milovník rybaření, který se zapsal hořkopoetickými vzpomínkami na své dětství u Berounky.

Malého Otu nejvíce ovlivnil jeho otec, židovský obchodní cestující Leo Popper. Později jedna ze svérázných postav Pavlových povídek. Během druhé světové války – po transportu otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora – žil Otto jen s matkou, která nebyla židovského původu. Jejich domovem se stal Buštěhrad na Kladensku. 

„Jako student byl průměrný, ale slohově, říkal češtinář, výborný,“ byl podle jeho někdejšího spolužáka Antonína Tatíčka Pavlův spisovatelský talent rozpoznatelný už na obecné škole.

Jako kdyby přišla mlha z Alp

Ota Pavel se ale viděl spíše jako špičkový hokejista. Dotáhl to až do dorostu Sparty. Jenže kvůli častým nemocem musel skončit. Ke sportu se vrátil později jako novinář, i jeho první kniha – Dukla mezi mrakodrapy – byla ze sportovního prostředí.

Vyšla v polovině šedesátých let po zimních olympijských hrách v Innsbrucku, kde u něj naplno propukla maniodepresivní psychóza (dnes označovaná jako bipolární afektivní porucha). Pokusil se podpálit horské stavení. „Na olympiádě v Innsbrucku jsem se zbláznil. Zatáhl se mi mozek, jako kdyby přišla mlha z Alp,“ popsal později tehdejší ataku.

Ryby a smysl lidské existence

Své povídky tak tvořil v neustálém střídání lepších časů a pobytů v psychiatrické léčebně. Do sportovního prostředí zabrousil ještě v Plné bedně šampaňského nebo Pohádce o Raškovi. Mezitím se vracel do dětství při psaní autobiografických próz.

„Vytváří iluzi, že jde jenom o vzpomínky, ale dával si pečlivě záležet na tom, aby jeho prózy hovořily i o hlubších smyslech lidské existence,“ pokouší se literární vědec Pavel Janoušek postihnout, v čem tkví čtenářská přitažlivost Pavlových příběhů. 

V roce 1971 vydal Smrt krásných srnců, o tři roky později vyprávěl Jak jsem potkal ryby.  Lásku k rybám a řece Berounce, „ve které tenkrát plavaly štiky jako krokodýlové a na mělčinách se v řasách převalovali tloušti a parmy jak polena“, si vypěstoval díky převozníkovi Karlu Proškovi. V jeho někdejším domku v Luhu pod Branovem je dnes pamětní síň. Nedaleko rybníku v Buštěhradě, kde Pavel zase lovil ryby se svým otcem v povídce Kapři pro wehrmacht, stojí muzeum nesoucí spisovatelovo jméno.

Dobré filmy ve špatnou dobu

Před revolucí se na knihy Oty Pavla stály fronty a prodaly se jich miliony. Oblibě pak později  ještě napomohlo zfilmování Karlem Kachyňou, který dovedl knižní poetiku dobře vystihnout i na plátně. Podle literátova bratra Huga ale v časech vzniku filmových adaptací, tedy v první polovině osmdesátých let, nebyla doba na promítání snímků podle Pavlových předloh příznivá.

Přehrajte si: Zlatí úhoři

„Zlatí úhoři se třeba promítali nejdříve v Itálii, kde dokonce dostali cenu. Italové pak dali podmínku, že než film uvedou do distribuce, musí se u nás promítat v televizi. Tak pak běželi Úhoři někdy v pozdních nočních hodinách a nikdo neměl šanci je vidět. Podobný osud potkal i film Smrt krásných srnců, který dokonce získal zvláštní cenu na festivalu v Moskvě, ačkoli aspiroval na cenu hlavní. Jenže tematika židovství nebyla tehdy přijatelná,“ obával se Hugo Pavel.

Zažít všechno

Sám Ota Pavel kdysi prozradil návod, jak se stát dobrým spisovatelem. „Když chcete psát povídky, tak vám musí být nejméně čtyřicet. Do té doby musíte pořádně žít a dívat se kolem sebe. Mít rád i nenávidět. Zažít všechno. No a pak je to už snadné, chce to jen sednout a začít psát,“ radil.

Druhá část jeho vlastní rady pro něj platí, věkovou podmínku ale naštěstí nedodržel. Zemřel totiž v nedožitých třiačtyřiceti letech. Zradilo ho srdce při jedné z mnoha hospitalizací na psychiatrii.  

K výročí audiokniha

K devadesátému výročí narození Oty Pavla vychází jeho tvorba v podobě audioknihy. Nahrávka nazvaná prostě Povídky zahrnuje jednak známé texty už dříve namluvené Vlastimilem Brodským, Rudolfem Hrušínským nebo Miroslavem Horníčkem, jednak „povídky ze šuplíku“ objevené v Pavlově pozůstalosti a knižně vydané až v roce 2004. Tyto povídky je možné slyšet v interpretaci současných herců Radúze Máchy, Igora Orozoviče a Miloslava Königa. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Veřejný prostor ve městech ožívá, podle architektů by mohl i více

Část architektů a aktivisté vybízejí k tomu, aby města podporovala projekty, které dokáží přivést život do veřejného prostoru. Často jsou to přitom zdánlivé drobnosti – místo k sezení, možnost občerstvení nebo prvky, které zabaví děti i dospělé. Z malého parku v pražských Holešovicích například „živé místo“ udělaly občerstvení, toalety, tekoucí voda, mlžítko nebo barevné umělecké dílo.
před 19 mminutami

Zůstáváme při zemi, říká o seriálu Andor hlavní tvůrce Gilroy

Sci-fi fenomén Star Wars už dávno přesáhl filmová plátna. Čítá i seriály jako Mandalorian, Akolytka a Bludná banda. Ze světa kosmických lodí a světelných mečů nyní přichází pokračování seriálu Andor. Jeho příběh předchází původní filmové trilogii. Šlo nám o pravdivost, podotkl hlavní tvůrce Tony Gilroy v rozhovoru, který vedl s redaktorem ČT Filipem Karbanem.
před 2 hhodinami

Obrazem: Žen na pět set lidských životů. Tono Stano vystavuje v GHMP

Galerie hlavního města Prahy připravila retrospektivní výstavu jednoho z nejvýraznějších fotografů své generace Tona Stana. Proslul ženskými akty. „Žena je moje věčná múza. Téma na třeba pět set lidských životů,“ říká Stano. Médium fotografie ho prý pořád fascinuje. Výstava v GHMP zastřešuje jeho práce od střední školy po aktuální tvorbu. K vidění jsou téměř do konce srpna.
před 11 hhodinami

Kdo film neviděl, ať nehlasuje. Nová pravidla Oscarů překvapila

Hlasující v cenách Oscar musí vidět všechny nominované filmy, než rozhodnou o vítězi. Umělá inteligence nevadí. A kaskadéři a castingoví režiséři se dočkají vlastní sošky. Americká Akademie filmového umění a věd oznámila novinky pro příští ročníky cen. Neobešlo se to bez reakcí.
25. 4. 2025

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Lékárník z Horažďovic sloužil v Mexiku. Obrazy z jeho sbírek teď vystavují v Londýně

Aktuální výstava v britské Národní galerii propojuje Mexiko s Horažďovicemi. Ze západočeského města totiž pocházel lékárník František Kaska, který v devatenáctém století udělal kariéru v Mexiku, kde se spřátelil s malířem Josém Maríou Velascem. Obrazy výtvarníka, považovaného Mexičany za národní poklad, se z Kaskových sbírek dostaly přes české Národní muzeum až do londýnské výstavní síně.
23. 4. 2025

Naše deska je stejně monstrózní jako Caligula, říkají Deaf Heart

Tuzemská indie rocková skupina Deaf Heart vydala nové album. Nazvala ho Caligula. „V přeneseném smyslu to znamená divokost, hédonismus, ironii, je to brutální věc,“ vysvětlují muzikanti, proč si vypůjčili jméno římského císaře proslulého tyranií. O nové desce s nimi mluvil Petr Adámek. „Je také monstrózní,“ dodávají.
22. 4. 2025
Načítání...