První program České televize uvede večer finále mezinárodní pěvecké soutěže Eurovize. Zúčastní se jí sedmadvacet interpretů z odlišných zemí, kterým se podařilo zaujmout v semifinále. O vítězi mohou pomocí hlasování rozhodnout také čeští diváci. Z rakouské Wiener Stadthalle komentuje Aleš Háma. Někteří soutěžící jsou však lehce podezřelí z politické agitace.
Pěvecké výkony se ale nedokázaly odprostit od mediálních komentářů, podle nichž šlo v některých vystoupeních o víc než o hudbu, ale o upozornění na současnou politicko-společenskou situaci. A to i navzdory tomu, že soutěž o nejlepší Eurosong ve svých pravidlech pořad řadí mezi zábavné a má dokonce striktní pravidla vůči jakémukoliv politickému obsahu.
Intepreti mají zakázáno zpívat o čemkoliv, co by odbočovalo od „pobavení“. Porotci hlídají také skrytá gesta, náznaky; zkrátka cokoliv, co by mohlo do světa vysílat jakoukoliv nežádoucí politickou zprávu nebo co by propagovalo organizaci či značku. Pokud se tak stane, vystupující může počítat s diskvalifikací.
Na hraně pravidel se v minulosti už balancovalo několik soutěžících. V roce 2007 třeba ukrajinská zpěvačka Verka Serduchka, jejíž údajná skladba narážela na Rusko, nebo gruzijská skladba z ročníku konaného v Moskvě s názvem We Don’t Wanna Put In, což se v anglické výslovnosti nebezpečně blíží sloganu „We don't want a Putin“ (Nechceme Putina).
- Největší rozpaky však vyvolal ročník 2012, který hostil Ázerbajdžán. Mnozí tehdy kritizovali evropskou servilnost vůči tamnímu režimu.
Skryté lobby, nebo zbytečná panika?
I letos musí být někteří usměrňováni. Arménská skupina Genealogy musela přejmenovat píseň Don't Deny na Face the Shadows, protože původní jméno (stejně jako obsah) podle organizátorů zabíhalo vzhledem k odlišné národnosti všech členů do politiky. „Pozadu“ nezůstalo Maďarsko se skladbou Wars For Nothing, stejně tak řecký vstup One Last Breath odkazující na finanční problémy země.
Gruzie, Malta nebo Island zvolily skladby o boji, temnotě, nezlomnosti a kuráži. Příprava na revoluci, nebo válku? ptají se některá zahraniční média. Ázerbájdžánu se pro změnu nelíbí, že Arméni chtějí ve Vídni připomenout stoleté výročí od genocidy, kterou mají na svědomí turkické národy. Zmíněné skladby jsou však mnohoznačné a zpěváky tak s určitostí nikdo ze skryté lobby oficiálně obvinit nemůže.
