Umělec Pavel Büchler se věnuje především konceptuální práci s textem, zastaralými fotografiemi a médii. Narodil se v Československu, ale více než čtyři dekády žije a tvoří ve Velké Británii. Tuzemským divákům Büchlerovu tvorbu obsáhle představuje nyní Moravská galerie v Brně na výstavě nazvané Známky života.
Pavel Büchler hledá známky života tam, kde je jiní přehlížejí
Do Velké Británie odešel Pavel Büchler v roce 1981. Jeho díla jsou zastoupena mimo jiné v Tate Gallery. Před odchodem do exilu rozvíjel tvorbu formálně spřízněnou s konceptuálním uměním a land-artem, ale také s autorskou knihou.
S textem a písmem pracuje Pavel Büchler celý život, studoval typografii a má zkušenost s ruční sazbou, což se promítlo i do jeho děl. „Pracuje s darovanými nebo nalezenými sadami písmen, které jsou často neúplné, a je určitý typ výzvy najít šifrované sdělení,“ podotýká kurátor výstavy Ondřej Chrobák.
Büchler se rovněž dlouhodobě zajímá o staré technologie a média, které používá v nových souvislostech a dává jim nové funkce. Podobně jako nepodařeným dílům, která jejich autoři zavrhli. „Oloupu nebo oškrábu nános barvy na plátně a potom to nějakým způsobem znova na to plátno nakašíruju. Takže nic neubylo z původní malby a nic jsem k tomu nepřidal kromě svého času a vlastní práce,“ popisuje Büchler.
Jako umělec i vysokoškolský pedagog se celý život snaží definovat, v čem práce umělce spočítá. „Pro mě spočívá v tom, že se snažím všímat si věcí, které už ve světě existují, ale které vy přecházíte bez povšimnutí anebo které jsou už tak okoukané, že je považujete za banální nebo nehodné pozornosti,“ říká. Pozornost v Büchlerově díle tak dostávají třeba lidé zachycení na pozadí černobílých novinových fotografií.
Známky života jsou v Moravské galerii k vidění do konce února příštího roku. Součástí výstavy je také dlouhodobá intervence v brněnském knihkupectví Barvič a Novotný s názvem Červený a černý. Instalace, vypadající jako jakýkoliv jiný regál s knihami, odkazuje ke Stendhalovu stejnojmennému románu. Büchler do něj umístil knihy, které mají v názvu jednu z těchto barev. Vedle monografie Jožky Černého tak lidé najdou třeba příběh Červenáčka z Rychlých šípů.