Othello se dal na vojnu, ale nevyhrává

Recenze - Othello v pojetí pražského Divadla pod Palmovkou? Domácí násilí pod bílým kabátem vojevůdce. Klasickou Shakespearovu tragédii o žárlivosti a zradě tu v režii a úpravě Michala Langa pojali moderně a vojensky.

Langova aktualizace Othella má atraktivní výpravu a působivý společenskopolitický přesah. Shakespearovský jazyk v překladu Martina Hilského tak doprovázejí atributy moderní doby, jako jsou vojenské maskáče, novodobé zbraně, notebooky, mobily, baterky, cigarety. Příjemnou složku tvoří jazzová scénická hudba, pocházející z autorské dílny režiséra. Image dramatu (industriální scénou Milana Davida i vojenskými kostýmy Tomáše Kypty) je sympaticky „cool“, méně přitažlivě funguje jeho nadměrně - tři a půl hodiny - dlouhá stopáž.

Othello prošel pečlivou přípravou po pohybové (Luděk Jelen) i vojenské stránce. Hra přibližuje téma odlišnosti - pohledný a schopný Maur není v hierarchii benátské vyšší společnosti vnímán rovnocenně. Atletický pětatřicátník Ondřej Veselý dodává vášnivému Othellovi autoritu a mužnost, ani by nepotřeboval tmavší obličejovou šminku. Žárlí kultivovaně a působí důstojně i ve vypjatých chvílích. Veselý, kterého znají televizní diváci seriálů Vyprávěj nebo Svatby v Benátkách, zažívá také na divadle období milovníků.

Rafinovaného protivníka Jaga uhrančivě ztvárňuje Jan Teplý. Houževnatý praporečník dominuje mluvou i řečí těla, je spolehlivým zdrojem herecké energie, a to i v hodně dlouhé druhé půlce, na jeho manipulativní nebezpečnost nezapomeneme. Společné výstupy Jaga a Othella, jejich důvěrnost a spiklenectví, hry s emocemi, zákulisní rozhovory… vše přirozeně sehrané, jakoby v reálném čase kterékoli vojenské mise. Ponížení, jež nadřízenému způsobí, korunuje jeho pomočením v době záchvatu zuřivosti, kdy je Othello bez sebe.

Roli Desdemony získala čerstvá absolventka hudebně dramatického oboru Pražské konzervatoře, teprve dvacetiletá Angelika Sbouli. Její obsazení vzbudí kontroverzní názory, s čímž musel režisér počítat, možná šlo o určitý psychologický experiment. Poddajná kráska v minišatech a negližé uprostřed válečné vřavy, mužské oko si přijde na své. Opticky to funguje, herecky jde ještě o studentské hraní, některé pasáže Desdemona spíše recituje. Opravdově vyznívá finále, scéna vraždy, netradičně pojatá vertikálně u stěny.

Z ženských postav mě zaujala Jagova žena Emílie, drsná zrzka Lenky Langové stylizovaná coby šik vojanda se smyslem pro spravedlnost. Vyzdvihnout musím také temperamentního Cassia Jana Konečného, alternovaného Janem Huškem, který měl hrát Cassia původně. Premiéru dobře odehrál Konečný, Hušek se zranil při zkoušce, a tak se ujal méně fyzicky náročné figury Lodovica.

Ambiciózní současné pojetí Othella hraje soubor Palmovky v Divadle v Dlouhé nebo v Divadle Komedie, kam můžete zajít na nejbližší reprízu 23. listopadu. Od dubna příštího roku by se měl nový titul zabydlet už na domácí scéně v pražské Libni.