Herec Jan Vlasák se na scéně pražského divadla Rokoko proměňuje v muže trpícího Alzheimerovou chorobou. Jako nemocný André svádí boj s těžkou diagnózou i nejistými vyhlídkami. Městská divadla pražská titulem Otec pokračují ve snaze hovořit o tabuizovaných tématech.
Otce napsal současný francouzský dramatik Florian Zelle. Za hru posbíral řadu nominací na prestižní divadelní ocenění i francouzskou cenu Molière pro nejlepší hru. Podle režiséra Petra Svojtky je výjimečná i tím, že umožňuje divákovi téměř na vlastní kůži zažít, co Alzheimerova choroba obnáší.
„Divákovi předestírá příběh očima alzheimerika. Nemocným se v různé míře zaměňují osoby, fakta, jejich vzpomínky nahrazují bílá místa. Vlastně je ta hra detektivka, divák sám tápe s hlavním hrdinou,“ podotkl. Pocitu zmatenosti u diváka napomůže, že ztrátu orientace v čase přenesl autor i do pojetí hry, která pracuje s časovými smyčkami a různými verzemi téže situace.
Témata, o nichž se nemluví
André chce zoufale zachránit svoji identitu i vzpomínky, ale s nepříznivou diagnózou vede předem marný boj. Stejně jako jeho nejbližší, kteří řeší dilema, jak o otce pečovat, a přitom nerezignovat na vlastní život.
Otec patří k titulům, kterými chtějí Městská divadla pražská připomínat věci, o nichž se ve společnosti nemluví, ale mluvit by se mělo. Takovým byla například inscenace Happy end o rakovině nebo Úsměv Dafné, který se věnoval eutanazii.
