Brno – „Doufám, že tady zase vznikne nový život. I když to bude jiný život, protože tu nebude žít žádná rodina,“ přeje si Ruth Guggenheim-Tugendhat, dcera původních majitelů vily Tugendhat, v závěru dokudramatu, které vypráví příběh této ojedinělé brněnské stavby. Snímek s hranými prvky, jež oživují film i vilu, uvede ČT2 30. září ve 20:05.
"Dokument se jmenuje Osud jménem Tugendhat, a ten chápu jako osud rodiny Tugendhatových spojený s osudem této stavby, tedy dobu, kdy to byl rodinný dům," vysvětlil scenárista a režisér snímku Rudolf Chudoba, na jakou část historie stavby a proč se zaměřil.
Vypráví tedy příběh poměrně krátkého období od roku 1928 do konce druhé světové války v roce 1945, v němž byly osudy Grety a Fritze Tugendhatových a jejich domu z velké části provázány. Připomíná i dobovou uměleckou atmosféru, za níž architektonický skvost vznikl; čisté linie a otevřený prostor se v meziválečném Brně objevoval i u dalších novostaveb. V roce 1925 postavil Bohuslav Fuchs (architekt mimo jiné i hotelu Avion) Zemanovu kavárnu, první funkcionalistickou stavbu v celém Československu - tři roky před návštěvou německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe v Brně.
Do města přijel na pozvání manželů Tugendhatových, kteří ho požádali o projekt rodinného dumu. Greta, dcera z bohaté továrnické rodiny Löw-Beerových, dostala od rodičů pozemek, propojený rozlehlou zahradou s jejich zdobnou vilou, a nabídku, že stavbu nového domu zafinancují.
Rudolf Chudoba, režisér a scenárista: „Mým cílem bylo odvyprávět historii vily, její rekonstrukci a připomenout, že Brno je centrem funkcionalistické architektury, někomu, kdo není bezprostředním svědkem.“
V roce 1930 byla podle Mieseova projektu dokončena vila, vycházející z dialogu mezi architekturou a přírodou. Manželé Tugendhatovi (spolu se třemi dětmi – Hanou, Gretinou dcerou z prvního manželství, Ernstem a Herbertem) v ní žili pouhých osm let. Vědomi si nebezpečí, které jim hrozí kvůli židovskému původu, odjeli v roce 1938 do Švýcarska a následně do Venezuely, kde se jim narodily dcery Ruth a Daniela. Obě o svých rodičích a vile, v níž nikdy nebydlely, ale o které od svých rodičů mnohkrát slyšely, v dokumentu také vypráví.
V roce 1939 dům zabrali Němci, kteří mimo jiné odvezli obložení z makasarového ebenu v jídelním koutě, jež bylo objeveno bylo poměrně nedávno. Devastaci vily dokončilo bombardování, při němž vzaly za své rozměrné okenní tabule, a Rudá armáda, jejíž jízdní oddíl se zde ubytoval. O ničem z toho se Tugendhatovi bezprostředně nedozvěděli – Greta se do vily vrátila až v roce 1967, ovšem to už je součást jiného příběhu, který by podle Chudoby mohl být zpracován v dalším filmu.
Osudy vily Tugendhat končí v Chudobově dokumentu rokem 1945, vrací se k němu ale ještě v třetí linii snímku, zachycující památkovou obnovu domu a přilehlé zahrady v letech 2010-12. Díky ní byla stavba se slavnou onyxovou stěnou, která všechnu zkázu jako zázrakem přežila, navrácena do autentické podoby z roku 1930.
Teprve pak v ní filmaři natáčeli hrané scény, při jejichž obsazování byla prý nejdůležitější fyzická podoba s Gretou a Fritzem Tugendhatovými (ztvárnili je Zoja Matulíková a Miroslav Sýkor ) a s architektem Ludwigem Miesem van der Rohe (Petr Halberstadt). Vedle hraných scén je snímek sestaven i z archivních záběrů, vzpomínek Tugendhatových dcer Ruth a Daniely a rozhovorů s historiky architektury i restaurátory.
Osud jménem Tugendhat mohou diváci ČT2 sledovat 30. září od 20:05. O den později bude mít film o vile, která byla jako jediná památka moderní architektury v České republice zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO, světovou premiéru v Českém domě v New Yorku.
