Praha – Divadlo Na zábradlí jako svou 200. premiéru uvádí dnes inscenaci Orestek. Na jeho jeviště se tak po delší době opět vrací klasika. Tentokrát ovšem v originálním zpracování režiséra Jana Friče. Ten již s divadlem Na zábradlí spolupracoval například na úspěšné inscenaci Tartuffe Games. Orestek je variace na antickou Oresteiu, ve které je hlavním tématem msta, hra o nutnosti přijmout osud přes veškerou revoltu. Ústřední dvojici Oresta a Elektry ztvární mladé posily Divadla Na zábradlí Ivan Lupták a Natálie Řehořová. V netradiční dvojroli Heleny a Aigista se představí Ladislav Hampl. Stejně tak Miloslav Mejzlík v dvojroli Agamemnona a Menelaa. Dále pak Gabriela Pyšná jako Pylades, Kristina Maděričová jako Klytaimestra a Natália Drabiščáková jako Hermiona.
Inscenace se zaobírá otázkou výchovy a jejího vlivu, a to na úrovni celé společnosti a jejího hodnotového systému. Zabývá se tím, jak dítě a dospívající člověk přebírá vlivy svého okolí a stává se jeho dokonalým zrcadlem. V antickém kontextu pojímá morálku společnosti, jež se skládá převážně z občanů, a sice dětí, kteří chtějí v tomto stadiu vývoje zůstat. Nechtějí o sobě totiž rozhodovat. Ve svém dětském světě si představují svého otce coby hrdinu a chtějí být stejný jako on. Schopny jsou jen pomsty.
Oresteia:
Sourozenci Orestés a Elektra zabijí matku, protože ta zabila jejich otce. Za svůj čin mají být popraveni. Řetězec násilí by měl být zastaven, ale neuvážený čin nejde vzít zpět, příčina plodí následek, vražda vraždu, světem protékají potoky krve. V antické dramatice nakonec Oresta vysvobodí z muk svědomí jeden z bohů. V Divadle Na zábradlí Orestés dospěje do světa, ve kterém zůstává sám pod prázdným nebem bez bohů. Musí mít oči otevřené a dívat se na to, co udělal.
Režisér si pro tuto inscenaci zvolil zajímavý inscenační tým. Hledal především v Brně. Scénu a kostýmy tak vytváří výjimeční absolventi JAMU Matěj Sýkora a Barbora Zelníčková a ve zvukovém plánu bude mít prsty noiseový mág Michail Cabowitz.
Jan Frič, režisér:
V antickém divadle je prý počátek toho našeho současného evropského. Líbí se mi, že tehdy se s tím autoři „nepárali“ a nastolili základní problém rozporu jedince a světa. Až později se na to začaly nabalovat nánosy psychologií a motivací – vrcholem jsou pak stovky současných moderních her o frustracích sekretářek a jejich manažerů. Takových her je dnes dost, tak proč se nevrátit na počátek a nezabývat se těmi nejzákladnějšími principy. Již mnoho let jsem toužil uvést Eurípidova Oresta, který mě fascinuje. To stálo na počátku naší práce na textu. Postupně z toho vyrostla hra, která se antických principů úplně nedrží, ale aspoň něco snad zbylo. :) Takže to je značně autorská inscenace, čemuž je podřízen i způsob zkoušení, kde před premiérou není ani jedno slovo v textu definitivní.
