Praha – Měl to být film o vzniku jedné výjimečné budovy jednoho výjimečného architekta, postupem času se ale stával záznamem událostí kolem stavby, která nejspíš nikdy stát nebude, a nakonec se stal především vzpomínkou jedné ženy na jednu lásku. S Okem nad Prahou, dokumentem o Janu Kaplickém, je to jako se vším, co máte rádi a o čem máte v časovém limitu mluvit tak, aby ostatní pochopili, jaký je důvod vaší náklonnosti. Nechcete-li nic vynechat, neřeknete dohromady nic. Což ale neznamená, že ani nic nesdělíte.
V České republice zřejmě není člověk, který by už pobral rozum, a neslyšel nikdy o Janu Kaplickém. Hádanice, zda nová budova Národní knihovny podle architektonického návrhu jeho studia Future Systems na Letné stát bude, nebo nebude, připomínaly mnohdy volby ve Stínadlech. A zdá se, že konec jejich intenzitě udělala nečekaná Kaplického smrt – i když se tak stalo v době, kdy už bylo víceméně jasné, že všechny argumenty pro jsou hrachem na zeď.
Poslechněte si rozhovor s Olgou Špátovou: Z deníku Jana Kaplického: Chtěl bych vyhrát soutěž a potkat lásku
Názor na netradiční stavbu měl (má) každý a její stoupenci nebo odpůrci se poznávali podle způsobu jejího pojmenování – od škádlivé chobotnice a muchomůrky přes neutrální blob až po znechucený žabí hlen či slavný Vodrážkův chrchel. Sám Kaplický svůj vítězný návrh nazval Okem nad Prahou a stejně pojmenovaly svůj dokument Kaplického žena Eliška (autorka námětu a spoluautorka scénáře) a dokumentaristka Olga Špátová (vedle režie a kamery se podílela také na scénáři).
Řekli v dokumentu:
„Je třeba jít vlastní cestou a nemyslet na to, jestli zítra přinese plody, důležité je vědět, že mám pravdu a jít si za tím.“ /Václav Havel/
„Kdo je konzervativnější než britská královna? A přesto souhlasila s tím, aby se na poštovní známce objevil její portrét vedle Kaplického Selfridges.“ /Pavel Bobek/
Přečtěte si: Jan Kaplický - architekt nejslavnější české chobotnice
Obě ženy měly ke Kaplickému blízký vztah, i když samozřejmě u každé to byla blízkost jiná, a ani se nijak netají tím, že pro svou zaujatost víceméně rezignovaly na objektivnost dokumentu. Subjektivní pohled, víme-li, kdo je tvůrcem filmu, prozrazuje už motto na plakátu – tragický příběh jednoho muže, jedné stavby a jedné lásky - závěrečné věnování Johanovi, jak blízcí oslovovali Kaplického, a koneckonců i plakát sám.
Siluety muže a malé dívky před zářícím blobem nejspíše patří Janu Kaplickému a jeho dceři Johance, která se narodila v den jeho smrti. Právě jí exprezident Václav Havel na veřejném rozloučení se známým architektem adresoval dopis k budoucím 12. narozeninám. Píše v něm mimo jiné o budově Národní knihovny, „kterou při svých procházkách Prahou vídáš v místě někdejšího pomníku diktátora“.
Jak Jan Kaplický o oko přišel…
Události kolem (ne)realizace stavby sleduje dokument chronologicky. Od vítězství Kaplického a studia Future Systems v mezinárodní soutěži, kdy architekt vyslovuje přání, aby to byla „budova evropská, svobodná, krásná“, až po protestní pálení knih po jeho smrti na Letné, kdy z projektu na papíře zůstal jen vzdušný zámek.
Hru o chobotnici, která občas v animované podobě na své odpůrce pomrkává, připomínají sestřihy názorových korouhviček primátora Pavla Béma, argumentace ředitele Národní galerie Milana Knížáka i nedostupnost prezidenta Václava Klause. Sledujeme Kaplického radost z vítězství, jeho nechápavé rozčarování z vývoje situace i chytání se naděje v podobě spasitele blobu Jiřího Paroubka.
… a Eliška o Kaplického
Vedle Kaplického-architekta, jehož obraz dotvářejí zmíněné, víceméně známé informace o odpůrcích i zastáncích jeho projektu, nám dokument představuje i Kaplického-člověka. Věci, které se dozvídáme, nejsou bulvárním nahlížením pod pokličku, ale vzpomínkami ženy na milovaného manžela, do kterých nás nechala nahlédnout částečně i proto, aby se jimi mohla sama probírat.
Spolu s Eliškou v tričku s obrázkem blobu tak diváci rozmlouvají o Johanovi s jeho přítelem, zpěvákem Pavlem Bobkem, architektkou Evou Jiřičnou nebo jeho spolupracovníky ze studia Future Systems. Sledují Kaplického při psaní knihy o svém otci Josefovi pro svého syna Josefa, při navrhování svatebních šatů pro Elišku a čtou citace z jeho deníku… Ono věnováno Johanovi mělo být možná na začátku snímku, ne na jeho konci, protože je klíčem, přes který bychom měli dokument sledovat – Oko nad Prahou nedokumentuje, ale především vzpomíná.
V kinech: od 15. dubna. Více na webovém speciálu České televize.
- Oko nad Prahou zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1489/148803.jpg
- Eliška a Johanka Kaplický zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1488/148785.jpg
- Oko nad Prahou zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1488/148796.jpg
- Oko nad Prahou zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1488/148790.jpg
- Oko nad Prahou zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1488/148771.jpg
