Oko nad Prahou. Eliška Johanovi s láskou

Praha – Měl to být film o vzniku jedné výjimečné budovy jednoho výjimečného architekta, postupem času se ale stával záznamem událostí kolem stavby, která nejspíš nikdy stát nebude, a nakonec se stal především vzpomínkou jedné ženy na jednu lásku. S Okem nad Prahou, dokumentem o Janu Kaplickém, je to jako se vším, co máte rádi a o čem máte v časovém limitu mluvit tak, aby ostatní pochopili, jaký je důvod vaší náklonnosti. Nechcete-li nic vynechat, neřeknete dohromady nic. Což ale neznamená, že ani nic nesdělíte.

V České republice zřejmě není člověk, který by už pobral rozum, a neslyšel nikdy o Janu Kaplickém. Hádanice, zda nová budova Národní knihovny podle architektonického návrhu jeho studia Future Systems na Letné stát bude, nebo nebude, připomínaly mnohdy volby ve Stínadlech. A zdá se, že konec jejich intenzitě udělala nečekaná Kaplického smrt – i když se tak stalo v době, kdy už bylo víceméně jasné, že všechny argumenty pro jsou hrachem na zeď.

Poslechněte si rozhovor s Olgou Špátovou: Z deníku Jana Kaplického: Chtěl bych vyhrát soutěž a potkat lásku

2 minuty
Z dění premiéry filmu informuje Petra Schubertová
Zdroj: ČT24

Názor na netradiční stavbu měl (má) každý a její stoupenci nebo odpůrci se poznávali podle způsobu jejího pojmenování – od škádlivé chobotnice a muchomůrky přes neutrální blob až po znechucený žabí hlen či slavný Vodrážkův chrchel. Sám Kaplický svůj vítězný návrh nazval Okem nad Prahou a stejně pojmenovaly svůj dokument Kaplického žena Eliška (autorka námětu a spoluautorka scénáře) a dokumentaristka Olga Špátová (vedle režie a kamery se podílela také na scénáři).

Řekli v dokumentu:

„Je třeba jít vlastní cestou a nemyslet na to, jestli zítra přinese plody, důležité je vědět, že mám pravdu a jít si za tím.“ /Václav Havel/

„Kdo je konzervativnější než britská královna? A přesto souhlasila s tím, aby se na poštovní známce objevil její portrét vedle Kaplického Selfridges.“ /Pavel Bobek/

Přečtěte si: Jan Kaplický - architekt nejslavnější české chobotnice

Obě ženy měly ke Kaplickému blízký vztah, i když samozřejmě u každé to byla blízkost jiná, a ani se nijak netají tím, že pro svou zaujatost víceméně rezignovaly na objektivnost dokumentu. Subjektivní pohled, víme-li, kdo je tvůrcem filmu, prozrazuje už motto na plakátu – tragický příběh jednoho muže, jedné stavby a jedné lásky - závěrečné věnování Johanovi, jak blízcí oslovovali Kaplického, a koneckonců i plakát sám.

Siluety muže a malé dívky před zářícím blobem nejspíše patří Janu Kaplickému a jeho dceři Johance, která se narodila v den jeho smrti. Právě jí exprezident Václav Havel na veřejném rozloučení se známým architektem adresoval dopis k budoucím 12. narozeninám. Píše v něm mimo jiné o budově Národní knihovny, „kterou při svých procházkách Prahou vídáš v místě někdejšího pomníku diktátora“.

Jak Jan Kaplický o oko přišel…

Události kolem (ne)realizace stavby sleduje dokument chronologicky. Od vítězství Kaplického a studia Future Systems v mezinárodní soutěži, kdy architekt vyslovuje přání, aby to byla „budova evropská, svobodná, krásná“, až po protestní pálení knih po jeho smrti na Letné, kdy z projektu na papíře zůstal jen vzdušný zámek.

Hru o chobotnici, která občas v animované podobě na své odpůrce pomrkává, připomínají sestřihy názorových korouhviček primátora Pavla Béma, argumentace ředitele Národní galerie Milana Knížáka i nedostupnost prezidenta Václava Klause. Sledujeme Kaplického radost z vítězství, jeho nechápavé rozčarování z vývoje situace i chytání se naděje v podobě spasitele blobu Jiřího Paroubka.

… a Eliška o Kaplického

Vedle Kaplického-architekta, jehož obraz dotvářejí zmíněné, víceméně známé informace o odpůrcích i zastáncích jeho projektu, nám dokument představuje i Kaplického-člověka. Věci, které se dozvídáme, nejsou bulvárním nahlížením pod pokličku, ale vzpomínkami ženy na milovaného manžela, do kterých nás nechala nahlédnout částečně i proto, aby se jimi mohla sama probírat.  

Spolu s Eliškou v tričku s obrázkem blobu tak diváci rozmlouvají o Johanovi s jeho přítelem, zpěvákem Pavlem Bobkem, architektkou Evou Jiřičnou nebo jeho spolupracovníky ze studia Future Systems. Sledují Kaplického při psaní knihy o svém otci Josefovi pro svého syna Josefa, při navrhování svatebních šatů pro Elišku a čtou citace z jeho deníku… Ono věnováno Johanovi mělo být možná na začátku snímku, ne na jeho konci, protože je klíčem, přes který bychom měli dokument sledovat – Oko nad Prahou nedokumentuje, ale především vzpomíná.

V kinech: od 15. dubna. Více na webovém speciálu České televize.

  • Oko nad Prahou zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1489/148803.jpg
  • Eliška a Johanka Kaplický zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1488/148785.jpg
  • Oko nad Prahou zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1488/148796.jpg
  • Oko nad Prahou zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1488/148790.jpg
  • Oko nad Prahou zdroj: HCE http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1488/148771.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

I v Ostravě zůstává Idiot obrazem společnosti

Jeviště Národního divadla moravskoslezského patří knížeti Myškinovi, hlavnímu hrdinovi románu Idiot od Fjodora Michajloviče Dostojevského. Nová jevištní dramatizace vznikla přímo pro ostravskou scénu.
před 18 hhodinami

Kulturní zpráva o Grónsku: Audiokniha Cit slečny Smilly pro sníh nebo seriál Vláda

Beletrie, audioknihy i seriál dávají českým čtenářům a divákům možnost, jak se seznámit s příběhy z Grónska. Včetně koloniální minulosti, která se odráží i v kultuře a o níž se v současné době znovu mluví v souvislosti se zájmem amerického prezidenta Donalda Trumpa tuto zemi získat.
před 19 hhodinami

Zoe Saldanaová se stala díky Avataru nejvýdělečnější herečkou

Scarlett Johanssonová dokralovala, prvenství mezi nejvýdělečnějšími herečkami zaujala Zoe Saldanaová. A to díky třetímu pokračování série Avatar, která sama láme kasovní rekordy.
před 22 hhodinami

Berlinale promítne i filmy v české koprodukci, včetně restaurované Panelstory

Mezinárodní filmový festival Berlinale uvede letos nejméně dva snímky, které vznikly v české koprodukci, vyplývá z programu přehlídky. V ní figuruje krátký animovaný film En, ten, týky! režisérky a animátorky Andrey Szelesové a snímek Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové. Ve světové premiéře se představí také digitálně restaurovaná podoba snímku Panelstory režisérky Věry Chytilové.
včera v 10:44
Načítání...