Očista: Anarchie – dáme si hustou vyvražďovačku a bude nám líp

Americká tragédie pokračuje nocí krvavého šílenství, kdy je vše dovoleno a každý zločin bude promlčen. Už nezbývá moc času, za chvíli propuknou legitimní jatka. Kdo to potřebuje, nabrousí kudlu, vytasí mačetu, naláduje kvér a vyrazí do ulic upustit páru. Noc agresivních úchylů prahnoucích po očištění začíná.

Zhruba před rokem jsme byli svědky toho, jak Ethan Hawke, Lena Headeyová a jejich dvě děti bojovali o přežití během „očistné noci“, kdy může jít každý každému dvanáct hodin beztrestně po krku nebo jiných citlivých orgánech. Dobrý, výživný a originální nápad, mumlalo se tehdy sborem, který ubíjí rutinní, vlažná a neinvenční realizace. Řekl bych to jen malinko jinak: Nebyl to dobrý, ale úchylný nápad a hlavní problém filmu spočíval v tom, že nebyl adekvátně úchylně natočen, přestože na to bylo slušně zaděláno. A to je poměrně překvapivé, neboť se jednalo o autorský film, kde je pod scénářem i režií podepsán rodák z Brooklynu James DeMonaco (ktrerý si podobnou žánrovku natrénoval již před více než deseti lety, kdy psal scénář o tom, jak došlo k Přepadení 13. okrsku).

Brutální „úchylárny“ frčí

A to ať už se nám to líbí nebo ne, což ilustrativně a přesvědčivě dokládá fakt, že krystalicky nízkorozpočtová Očistas pořadovým číslem jedna, do které se vrazily směšné tři mega, vydělala majlant. Přesněji řečeno devadesát jedna milionů na celosvětových tržbách. No nekupte to a nezačněte mastit další pokračování. A tak ho tady máme, prakticky do roka a do dne, se stejně úchylným nápadem, scenáristou a režisérem a také se stejně promarněnou šancí učinit z výživného námětu ultimátní nářez, při kterém se drsnější, trénovaná část publika bude tetelit blahem, zatímco ostatní budou vyděšeně blinkat do krabice od popcornu.

Očista: Anarchie
Zdroj: ČT24/CinemArt

To, čím se tuctové, nemastné a neslané provedení liší od předchozího, je nepřehlédnutelný fakt. Totiž že zabíjení přestalo mít komorní charakter, limitovaný půdorysem jednoho domu a bylo přeneseno do nebezpečných, nočních ulic velkoměsta. A na nich číhají na svoji kořist maskovaní lovci lidí, organizovaně vraždící jednotky i osamělí zabijáci, devianti, dementi, fanatici a také mstitelé nepotrestaných zločinů jako je jistý seržant, který čekal na tuhle noc, aby pomstil smrt svého syna. Otcové zakladatelé dávají lidem šanci na očistu, takže ten, kdo téhle noci vyrazil do ulic, může a také chce zabíjet a zbytek světa se zabarikádoval ve svých bytech a doufá, že následujících dvanáct hodin nějak přežije.

Jenomže někoho neochrání ani dobře zamčené dveře a jiného na ulici uzemní nečekaná porucha auta, takže se ukáže, že seržant, který vyrazil mezi vrahy je spíše cíťa nežli drsňák, když má najednou na krku čtyři vyděšené a zuřivě lovené oběti, které vědí, že bez jeho pomoci to nikdy nemohou ustát…

Legitimní vyvražďovačka se sociálním kontextem

Aneb podruhé a skoro stejně. Takhle by bylo možné stručně charakterizovat další pokus o béčkovou řezničinu, v níž kromě přechodu do exteriéru, který dává více možností k rozehrávkám a tématu rozhodně prospěl, James DeMonaco nepředvádí nic nového. Prolog nás seznamuje s pravidly hry (takže absolvování „jedničky“ není podmínkou) a v čele krvavého pelotonu usilovně šlape pětičlenná skupina v úniku, vedená seržantem (docela charismatický Frank Grillo, který je zřejmě největší hvězdou jinak poměrně nevýrazného castingu). V těsném závěsu, s nevelkým odstupem a slušnou šancí na definitivní dojetí jí dýchají na záda dvě skupiny pronásledovatelů, maskovaní lovci lidí, kterým nejde o očistu, ale o prachy a vojensky organizovaný výsadek zabijáků, kteří mají eskalovat vraždění, bude-li příliš vlažné. Někde v hlubokém, druhém plánu pak šlape vodu skupina sociálně vyšťavených rebelů, kteří s očistou, nahrávající bohatým nesouhlasí, ale kromě halasných kydů o tom, že tuhle noc zvednou zbraně a udeří, se nijak zvlášť nepředvede. Neboť v tomhle žánru nejde primárně o ideje, ale o maso a „objevné“ moralizování ve smyslu, že zabíjení nikoho neočistí, je tak vlastně kontraproduktivní.

Jestli se Monacovi něco povedlo, pak je to atmosféra velkoměstské ulice, kterou bloudí zlověstné stíny zabijáků a rezonuje sténání a výkřiky právě vražděných. Právě tohle velkorysejší aranžmá posouvá „dvojku“ lehce před „jedničku“, byť stále platí, že tu jde o banální béčko, z něhož bylo možné vytěžit víc, nežli dementní a snadno předpověditelný děj. Také figury lovců i lovených mohly být ještě morbidnější, akce monstróznější a vlastní řezničina explicitnější a radikálnější. Další díl (docela bych se vsadil, že bude, protože tohle téma si říká o sérii) by tak měl dokázat, že předchozí dva byly jen zahřívacím kolem a Monaco už začne konečně pořádně provokovat a nikoli pouze prudit.

Nevím, jaké vy máte představy o nedaleké budoucnosti, v níž by se tohle všechno mělo odehrávat. Bez další Očistymi připadá lidsky i filmařsky o hodně přijatelnější. A to i za tu cenu, že bude třeba najít jinou alternativu jak ukojit potlačované animální pudy (pakliže nějaké takové opravdu máte).

THE PURGE: ANARCHY/OČISTA: ANARCHIE

USA/Francie 2014, 103 min., české titulky, od 15 let, 2D. Režie a scénář: James DeMonaco. Kamera: Jacques Jouffret. Hudba: Nathan Whitehead. Hrají: Frank Grillo (seržant), Michael K. Williams (Carmelo), Zach Gilford (Shane), Kiele Sanchezová (Liz), Carmen Ejogoová (Eva Sanchezová), Zoe Soulová (Cali). V kinech od 31. července 2014.                                                                                                                                       

Načítání...