Desetičlenná jednotka akademického rapu, kterou hudební fanoušci už přes třicet let znají jako J.A.R., pokřtila o prázdninách nové album. Deska Jezus Kristus neexistus? podle nich není o nic drzejší než dřívější tvorba.
Není to tak, že bychom najednou začali ke stáru sprosťačit, říkají J.A.R.
Rozhovor s Otou Klempířem a Michaelem Viktoříkem z J.A.R. (zdroj: ČT24)
Za předchozí album Eskalace dobra získali J.A.R. tři ceny Anděl: za desku, skladbu Zhublas a také jako skupina roku 2017. Následně připravili ještě remix Eskalace bobra, plnohodnotnou studiovou nahrávkou je ale až letošní deska s otázkou v názvu: Jezus Kristus neexistus? Podobně jako předchozí počiny na ní nechybí ironie, nostalgie, hravost a různé hudební žánry ukotvené ve funku a rapu.
V recenzích novinka dostala přívlastky „drzá“ nebo „vulgární“. „Zas tak drzé a sprosté to není,“ ohrazuje se Oto Klempíř.
„Nejsou tam žádná jiná slovíčka než ta, která jsou ve slovníku českého jazyka. Život, obzvláště v dnešní době, je čím dál víc hustý a nekompromisní, takže nějaké trošku jadrnější slovo navíc nevadí. Rozhodně to není záměr, že bychom na sebe chtěli za každou cenu ukázat, ale na druhou stranu, už v historii J.A.R. od roku 1992, kdy vyšla první řadová deska, tam tyhle věci byly, takže to není tak, že bychom najednou ke stáru začali sprosťačit.“
„Václavák plnej černejch“? Zlobili jsme jako každý rapper
Na debutu Frtka byla také píseň s textem, který by se dal už z tehdejšího a zvláště dnešního pohledu považovat za problematický. „Václavák plnej smradlavejch černejch,“ rapovali tehdy J.A.R. Troufli by si skladbu hrát i dneska? „Já tuhle pecku velmi rád, hlavně 17. listopadu na Václaváku v Lucerně, klidně dám,“ říká Michael Viktořík.
„A tehdy jsem to myslel stejně jako každý rapper – teď už máme v rapu provokaci někde trochu jinde –, tedy zlobení a trošku i pravdu, protože jsem Pražák, chodil jsem na Václavák už v deseti letech, takže vím, co jsem říkal,“ dodal.
J.A.R. vznikli v týž den, kdy v Československu začala sametová revoluce. U zrodu kapely stáli rappeři Oto Klempíř a Michael „Vrtulník“ Viktořík s klávesistou a kapelníkem Romanem Holým. Později se k nim přidali také zpěvák Dan Bárta a dechové trio Splash Horns (Filip Jelínek, František Kop a Radek Kašpar), kytarista Miroslav Chyška, bubeník Pavel „Bady“ Zbořil a baskytarista Robert Balzar.
Dobrého pomálu
Název posledního alba Jezus Kristus neexistus? odkazuje na nedávná „Kristova léta“ kapely, v aktuální sestavě pak hrají čtvrtstoletí. „Odpovím dvěma příslovími: Dobrého pomálu. A jako šafránu. My se k sobě chováme jako šafrán. Málo koncertů, málo se vídáme, ale o to víc a intenzivněji se na sebe těšíme,“ reaguje Oto Klempíř na otázku, jak lze tak dlouho udržet kapelu bez personálních změn.
„To by už třeba dávno nefungovalo,“ připouští Michael Viktořík. Důležité pro něj je dělat, co ho baví. „Hlavně se chci pobavit sám. A protože za léta se ukázalo, že to baví i ostatní, tak se toho držím dál. Nerad bych dělal cokoliv, co by mě štvalo, jenom proto, že to baví ostatní,“ říká v souvislosti s J.A.R.
Členové kapely působí i v jiných, neméně úspěšných projektech, jako jsou kapely Monkey Business, formace Illustratosphere nebo jazzové Robert Baltazar Trio.