Praha - Albert Camus po válce napsal, že si nedovede představit obnovu Evropy, která by ignorovala nároky Simone Weilové. A o jaké nároky a myšlenky vlastně šlo? Myšlení francouzské filozofky představuje kabaretní hra Mlčky křičet. Společně ho připravila Studia Hrdinů a Damúza pod vedením režiséra Jana Nebeského. Představení má premiéru 15. prosince.
Co si s ní počít netušili ani její současníci. Dcera ze zámožné židovské rodiny studovala buddhismus, ale zároveň sama sebe prohlásila za bolševičku. Odmítala všechno všední a stereotypní. Anarchistka, odborářka, učitelka, dělnice, mystička, ale i Ježíšova učednice bez církve – Weilová měla zkrátka nespočet tváří.
Zapojila se dokonce do španělské občanské války. Po nástupu nacismu odmítla ze solidarity s trpícími jíst a spát. Zemřela během druhé světové války v roce 1943 ve třiceti čtyřech letech na tuberkulózu, na níž se odmítla léčit.
„Nejpříznačnější pro Simone je neklasifikovatelnost, nezařaditelnost do nějakého systému či církve a přitom naprosto autentická touha po smyslu a hledání pravdy. Jednota v myšlení a jednání,“ uvádějí tvůrci hry Mlčky křičet. „Naprosto jí chybí strach z toho, že bude odsouzena druhými.“
V představení hraje Saša Rašilov, Lucie Trmíková, Václav Rašilov nebo Emil Viklický.
