Úroveň studentů Taneční konzervatoře hlavního města Prahy v posledních letech stále stoupá. Potvrzují to nejen jejich četné úspěchy na mezinárodních soutěžích, ale především vystoupení Bohemia Baletu, souboru, který tvoří šest absolventů konzervatoře spolu se žáky posledních ročníků školy. V neděli se tito mladí umělci představili na Nové scéně hned v osmi současných choreografiích, které byly buď vytvořeny, nebo v nastudování Bohemia Baletu poprvé uvedeny v letošní sezoně. Odtud také dramaturgická linka i samotný název večera - Premiéra 2012.
Hned na úvod je nutno podotknout, že studentská představení Bohemia Baletu ani zdaleka nepřipomínají školní besídky, ba naopak, tento ansámbl bez problému obstojí i ve srovnání se zavedenými českými profesionálními soubory. Myslím, že každý, kdo pravidelně sleduje výkony jeho tanečníků na prknech, jež znamenají svět, mi musí dát za pravdu.
Nedělní představení přineslo zajímavý a pestrý mix děl renomovaných i začínajících choreografů, úroveň čísel byla až na výjimky velmi dobrá a atmosféra představení o to slavnostnější, že tentokrát v publiku seděli dva opravdu vážení hosté, kterým bylo představení věnováno - Jiří Kylián a jeho maminka Markéta. Oba slaví v těchto dnech krásná životní jubilea, přičemž stále vitální dáma se dožívá neuvěřitelné stovky. Mít v auditoriu hned dva takto významné hosty, to byla pro interprety velká výzva. Všichni ze sebe proto vydali naprosté maximum, aby jejich narozeninový taneční dárek stál za to.
Vrcholem večera byl asi nejenom pro mě balet z pera výše zmíněného mistra, který byl v roce 1991 vytvořen pro nizozemské NDT. Kyliánovo Un Ballo na hudbu Maurice Ravela je velmi noblesní a zároveň fantasticky muzikální dílo, v němž jeho autor oslavuje krásu čistého pohybu. Abstraktní tanec, který dokonale souzní s hudbou, vás brzy pohltí a vyžene vám z hlavy všechny všední myšlenky. Ravelovy tóny jako by vás hladily a vy zažíváte jakýsi povznášející pocit a tichou radost z naprosto harmonických pohybů několika tanečních párů. Un Ballo je tak pastvou nejen pro oči, ale i duše diváků. Litujete, když náhle skončí, protože byste si přáli dívat se dál.
Moc hezký byl svěží duet Stones, který vytvořil choreograf Jan Kodet. Jiskřivá, mladistvá choreografie plná bezstarostnosti byla interpretům ušita přímo na míru a skvěle jim proto sedí. Velmi nadaná a po fyzické stránce křehká studentka Kateřina Plachá tvoří s loňským absolventem školy Ondřejem Vinklátem (v nedávné době na sebe výrazně upozornil jako Basil v premiéře Dona Quijota ve Státní Opeře) opravdu krásný pár.
K velmi zdařilým dílům patřila i choreografie Aleny Drapalíkové nazvaná Twins, tedy dvojčata. Vynalézavý duet, postavený na rytmickou hudbu britských Massive Attack, vyniká kultivovanou ladností a dává příležitost dalším dvěma nadějným tanečníkům, a to sice Kristině Kornové a Kryštofu Šimkovi. Oba vypadají na jevišti výborně. Byla radost pozorovat příjemně plynoucí měkké pohyby, krásnou partnerskou souhru a dokonalé proporce těl protagonistů oblečených pouze do minimalistických přiléhavých béžových kostýmů.
Mezi ne zcela zralá díla naopak podle mého názoru patřil autorský debut dvou loňských absolventek školy, Kristýny Kociánové a Kateřiny Roškové, nazvaný Wasted Way. V choreografii byla sice použita spousta různorodých tanečních slov, ve výsledku byl ale její obsah poněkud slabý a ne příliš originální, jako by zde něco zásadního absentovalo. V každém případě je ale velmi chvályhodný fakt, že dává umělecký ředitel souboru Jaroslav Slavický možnost realizovat choreografie i nastupující taneční generaci. Vždyť i ti dnes renomovaní tvůrci museli kdysi někde začínat.
A celkový dojem z večera? Soudě podle ohlasů odcházeli diváci z Nové scény velmi příjemně naladěni, doslova nabiti energií mladých tanečníků. Souboru, který již brzy oslaví sedm let své existence, se podařilo opět naplno ukázat jeho potenciál. A oslavencům vysekl poklonu, za niž se rozhodně nemusí stydět.
