Několik let připravovaný Landscape Festival, odehrávající se toto léto na nefunkčním pražském žižkovském nákladovém nádraží, otevírá souběžně dvě otázky, na které se snaží najít poctivě odpověď. Tou první je práce se zanedbanou krajinou, díky pestrosti prezentovaných projektů jako problém celosvětový, tou druhou pak zejména pro Prahu ožehavé řešení využití dnes již chráněné kulturní památky, rozsáhlého souboru nádražních budov, respektive původních skladišť nákladového nádraží.
Kultivace veřejného prostoru je relativně novým urbanisticko-investičním problémem a stává se z něj, někdy i bohužel, karta v politických hrách. Tato křehká, organizačně, esteticky, investičně náročná záležitost se stala v posledních letech zajímavou kartou ve vývoji českého, ale zrovna tak i evropského nebo celoplanetárního prostoru.
Středoevropská, a nebojme se zdůraznit, i česko-moravská tradice barokní úpravy krajiny má svého nezničitelného genia loci. Překryto devatenáctým a zejména politickými a válečnými poryvy zmítaným stoletím dvacátým je přesto na co navazovat a dá se dodnes identifikovat, i když stěží, kouzlo řízeného a plánovitého rozvoje krajiny oněch let. Zdůrazněme, že k v a l i t n í h o, prováděného nejen osvícenými panovníky a bohatými lokálními investory, ale také těmi nejkvalitnějšími architekty, často dokonce i specialisty na krajinu či vodní plochy a lesy. Máme zde opět, jako již mnohokrát v historii, možnost se opřít, ať již v mnoha smyslech tohoto výrazu, o naše jižní a západní kolegy, protože zejména v sousedním Německu bylo za posledních čtyřicet let realizováno bezpočet projektů, dotýkajících se zejména původní dynamické průmyslové krajiny.
Organizátor a iniciátor celé rozsáhlé akce, Galerie Jaroslava Fragnera, se s energií sobě vlastní tématu věnuje řadu let a festival, který zaujme celé léto, má jasnou oporu ve výstavním souboru v halách Nákladového nádraží Žižkov. Zde celý výstavní komplex pojali autoři jako do sebe harmonicky zapadající sérií výstav, setkání, přednášek, akcí a realizací, často přesahujících zde fyzicky daný prostor. Vidíme zde realizace, iniciované a připravené řadou českých vysokých škol, investory, občanskými sdruženími a nadacemi i územními celky.
Samozřejmě a logicky zde naleznete i další rozsáhlé tematické výstavy s velkou mezinárodní účastí. Navíc zde vtipně oživují kolejový prostor nádraží řadou tématem inspirovaných výtvarných děl špičkových autorů, můžeme s potěšením sledovat díla Kurta Gebauera, Lenky Klodové, Václava Fialy, Vladimíra Sitty či Dagmar Šubrtové. Dohromady vytvořili převážně zelenou oázu a z nádraží vznikl veselý, k odpočinku a meditacím zvoucí prostor.
Co nakládat? Kulturu!
A tady přichází i otázka druhá, v úvodu tohoto článku naznačená. Galerie Jaroslava Fragnera a jimi vyzvaní hosté tady poprvé ve velkém měřítku, takřka 1:1, představují část možné vize, jak by dále měl tento robustní a v Praze dnes největší postindustriální soubor žít a fungovat. Ta otázka je velmi těžká, protože její ekonomické zvládnutí je prozatím nerozlousknutý oříšek, v tomto případě ořech.
Ale jednoznačně je vidět, že výstavní činnost je tou důležitou, určitě i nosnou náplní. Teoreticky uvažované muzeum architektury, které Praha stále ještě nemá, přes architektonicko-krajinné bohatství válkou nezničené země. Zde by mohly mít své místo části depozitářů a sbírek nejen Národního technického muzea a Národní galerie, ale také všechny velké architektonické ateliéry, Národní muzeum i případně spolupracující regionální instituce. O místo na bývalém nádraží vážně uvažuje nedaleko sídlící Národní filmový archiv, své místo by tady mohly mít nejrůznější vzdělávací a vědecké instituce. Ale samozřejmě i levné prodejny, kavárny, artová kina a zejména levné startovní byty pro mladé uživatele.
Nastartovat celý komplex funkcí tak, aby celý objekt žil a neskomíral, je úkol těžký, ale krásný. A právě dnešní Landscape Festival je dokladem toho, jak poměrně rychle a za finančně dostupných prostředků začít s realizací ušlechtilé myšlenky. Navštívenka budoucnosti je zde – zhlédněte ji! Je to sice jen náčrt, ale hmatatelný a fungující. A nechte si dost času – výstavy tvoří dohromady rozsáhlý celek, zabírající mnoho hodin soustředěné prohlídky. V Evropě takovýchto festivalů, navíc ke srozumitelnému a všeobecně přijímanému tématu, není mnoho.
