Dějiny a příběhy různých částí světa jsou propojeny více, než bychom mnohdy čekali. I proto mohla novinářka a spisovatelka Pavla Jazairiová do své nejnovější knihy zahrnout čtyři zdánlivě rozdílná místa: Etiopii, Sardinii, Moravu a Brusel. Nachází v nich odlišnosti, zároveň ale dochází ke zjištění, že lidé jsou v podstatě všude stejní. Za jejími příběhy Z Etiopie a odjinud by se čtenáři podle plánů nakladatelství Grada měli vydat od začátku května.
Pavla Jazairiová (* 1945) se narodila v česko-nizozemské rodině, vyrůstala částečně v Československu a ve Francii. Její zájem o takzvaný třetí svět trvá od chvíle, kdy v Československém rozhlase začala pracovat v redakci pro rozvojové země. Živila se také jako tlumočnice. Psala a píše rozhlasové a knižní reportáže z Blízkého i Dálného východu, ze severní Afriky, z Indie, Mexika a dalších zemí. Sbírka postřehů Z Etiopie a odjinud je už její dvacátou knihou.
Ukázka z knihy
Etiopie. Země se starou kulturou na rozhraní mezi černou a bílou Afrikou. Prý odtud pocházela bájná královna ze Sáby, jejíž syn Menelik ukradl svému otci, králi Šalamounovi, Archu úmluvy. Jsou tam hory, dobré podnebí a dosud poměrně málo turistů.
Jako jedna z mála afrických zemí se Etiopie dokázala ubránit cizím kolonizátorům.
Chtěla jsem se vrátit do Afriky, na obtížný kontinent zachvácený divokou globalizací, touhou konzumovat, kontinent všemožně zbídačený. Odkud se do Evropy valí hrozba davů neznámých emigrantů. A zároveň je to kontinent plný příslibů do budoucnosti. Možná že právě v Africe se zrodí cosi objevného, nová energie pro náš unavený svět. Vždyť pramáti nás všech Lucy se napřímila a vykročila vstříc budoucnosti právě v Etiopii.
