Brilantní mozek pracuje v těžce nemocném těle britského matematika, teoretického fyzika a kosmologa Stephena Hawkinga. Chtěl objevit jedinou, elegantní rovnici, která by vysvětlila vesmír. Navzdory svému těžkému tělesnému postižení nikdy nepřestal věřit, že tam, kde je život, je i naděje. A ta, spolu s jeho ženou Jane, šla jeho životem spolu s ním…
Před pár dny na filmová plátna vstoupil životopisným dramatem Kód Enigmy dramatický příběh britského, matematika a kryptoanalytika Alana Turinga. A je tu další „kousek“, kterým Britové dokumentují, že v životopisném formátu mají co nabídnout. Neboť příběh jednoho z největších vědců současnosti Stephena Williama Hawkinga, jemuž kdysi lékaři předpovídali dva roky života, který nedokáže komunikovat vlastním hlasem a jehož (do)životním prostorem je invalidní vozík, nabízí autentické a silné svědectví o lidské genialitě a odhodlání nikdy to nevzdat. A tak dál geniálně posouvá hranice astrofyziky a teoretické fyziky, sbírá prestižní vědecká ocenění a udivuje silou své kreativity a intelektu. A my můžeme být prostřednictvím tohoto snímku přitom.
Nedávná oscarová noc přinesla Enigmě vítězství v kategorii nejlepší adaptovaný scénář a Teorii všeho zlatou sošku za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Tato rozdílná ocenění charakterizují i rozdílný charakter obou těchto životopisných spektáklů. Oba jsou sice ekranizovány podle literárních předloh, ale zatímco v Enigmě se režisér Morten Tyldun soustřeďuje na hlavní, dramatickou linii příběhu (prolomení kódu a důsledky, jež z toho vyplynuly) a představitel hlavní mužské role Benedict Cumberbacht podává sice solidní, ale spíše odtažitý, a tudíž poměrně snadno zapomenutelný výkon, u Teorie všeho je to naopak.
Místo silného příběhu doják
V memoárové knize „Cesta do nekonečna: můj život se Stephenem“ Hawkingova manželka Jane rozhodně nezapomíná na sebeprezentaci a scenárista a producent Anthony McCarten jí to spolkl. Ve scénáři tak akcentoval rovinu milostného příběhu, hraničícího se sebeobětováním, čímž „naředil“ silný, nosný a osudový příběh geniálního vědce příběhem jeho manželství a ženy, jež mu stála, dokud mohla (či spíše dokud nepotkala sbormistra Jonathana) po boku. Ale mě by zajímalo daleko víc, jak se Stephen Hawking vzpírá své diagnóze. Boří předpovědi lékařů a překonává hranice lidského poznání, souboj neuvěřitelné symbiózy krutě nemocného těla a dokonale fungujícího mozku, nežli obrázky z manželského života, směřující k odtažité otázce, zda si Jane s ušlechtilým sbormistrem vrzne, nebo ne.
Ale McCarten to takhle do scénáře předepsal a režisér James March, jehož dosavadní filmografie dokazuje, že je sice poctivým, ale zároveň spíše pomalým až rozvláčným lineárním vypravěčem, který navíc neumí moc atmosféry, to právě takhle natočil. A všechno by to (navzdory nesmírně silné ústřední figuře) nezaslouženě skončilo v bezbarvém a jen obtížně zapamatovatelném průměru, kdyby do kůže Stephena Hawkinga neuvěřitelně sugestivně nevstoupil brilantní Eddie Redmayne, který tenhle průměrně traktovaný životopis dotáhl až na vítězné oscarové pódium.
Eddie to dal!
Zapomeňte na jeho nedávného šeplavého záporáka ze sci-fi blbiny bratrů Wachowských Jupiter vychází. Tohle je velká role, před kterou je možné zdrhnout, uctivě se sklonit a s plachým respektem odehrát, nebo si to s ní rozdat jako s výzvou, jež se objeví možná jen jednou za herecký život. A Eddie Redmayne zvolil třetí možnost a šel vstříc téhle legendární postavě současné vědy, zmocňoval se jí vrstvu po vrstvě a neuvěřitelně se v průniku čtvrt století sžíval s jednotlivými degenerativními stádii ALS (amyotrofické laterální sklerózy), kterou byl Hawking od svých jedenadvaceti let postižen.
Kolaps hvězd, časoprostorová singularita a teorie černých děr, to je jeho svět, který mu ani totální postižení motorických neuronů nedokázalo vzít. Svět pro zasvěcené, kterému díky Eddiemu, přesto rozumíme. Ke Zlatému Glóbu přidal ještě zářivějšího Oscara za mužský herecký výkon v hlavní roli (zbývající čtyři nominace byly stejně po zásluze neoceněny). Tohle je totiž především Redmayneův film, neboť nezajímavá Felicity Jonesová pracuje (v souladu s autorkou literární předlohy) hlavně na tom, abychom si všimli, jak ušlechtile se obětuje, slušňák Jonathan, který ji posléze začne platonicky balit, je unylým britským Mirkem Dušínem, a tak sympatičtěji působí již jen některé figury z druhého sledu (profesor Davida Thewlise či Stephenův kámoš Harry Lloyd).
I když je Stephen Hawking pravděpodobně větší vědeckou celebritou nežli John Forbes Nash, výmluvnost Čisté duše se tentokrát nedostavila, Teorie všeho nepředvedla v rámci žánru nic světoborného a nabídla méně, než se nabízelo a čekalo. Jak se ve filmu říká, člověk nikdy neví, odkud přijde velký krok kupředu. Je zřejmé, že ve filmovém světě k němu tentokrát nedošlo. Pozitivní zpráva na závěr: Stephen Hawking navzdory tomu přežil ve zdraví premiéru, zdvořile se vyjádřil k předvedenému a ve svých dvaasedmdesáti letech dál neúnavně posouvá hranice našeho poznání.
THE THEORY OF EVERYTHING/TEORIE VŠEHO
Velká Británie 2014, 123 min., české titulky, od 12 let, 2D. Režie: James Marsh. Scénář: Anthony McCarten. Kamera: Benoît Delhomme. Hudba: Jóhann Jóhannsson. Hrají: Eddie Redmayne (Stephen Hawking), Felicity Jonesová (Jane Hawkingová), Charlie Cox (Jonathan Hellyer Jones), Emily Watsonová (Beryl Wildeová), David Thewlis (Dennis Sciama), Harry Lloyd (Brian). V kinech od 26. února 2015
