Propojení hudby, humoru a poezie, to je moje cesta, shrnuje Jitka Molavcová v rozhovoru pro ČT24. Její cesta ji přivedla až k ceně Thálie, v sobotu si převzala ocenění za celoživotní mistrovství v muzikálovém oboru. Herečka, zpěvačka a multiinstrumentalistka Jitka Molavcová se zapsala zejména jako hospodyně Žofie Melicharová v komickém duu s Jiřím Suchým, její záběr je ale mnohem širší.
Thálie ocenila její přínos na muzikálové scéně, Jitka Molavcová ale v šedesátých letech začínala jako šansoniérka. „Nebylo mi ještě ani dvacet let a zpívala jsem ,už deset let nám láska slouží' a tehdy se Jiří Suchý naklonil k Ferdinandu Havlíkovi a řekl: ,No buchta začínala brzo',“ prozradila.
Netají se tím, že šansony jsou její celoživotní hudební lásky, a stále se k nim vrací, přestože její domovská scéna – Divadlo Semafor – ji zavedla spíše do hudebních komedií a muzikálů. Svou uměleckou cestu prý vidí v propojení hudby, humoru a poezie.
Mým domovem je tichá putyka, zpívala jako čtyřletá
Na komediantskou dráhu ji to táhlo od dětství. „Ve čtyřech letech jsem poprvé vystupovala v kabaretu u Svatého Tomáše, to byla taková vánoční besídka, tam jsem za svůj přednes písně ,Mým domovem tichá je putyka' vyhrála oříškovou čokoládu,“ vzpomíná.
Později čokoládu vystřídala ocenění. Mimo jiné v polovině devadesátých let cena Thálie za muzikál Hello, Dolly v Hudebním divadle Karlín. Molavcová se přesvědčivě vpravila do role „Dolly Leviové, rozené Gallagherové, vašeho společenského průvodce po všech životních situacích“.
„Tuto roli mi nabídl Ladislav Županič, který hrál Horace Wandelgeldera, a já jsem ho mnohdy vytáčela tím, že jsem trošku zlobila na jevišti. Já ráda zlobím, baví mě vymýšlet si a improvizovat. Bylo to krásné setkání, sedm šťastných divadelních let,“ dodává Jitka Molavcová.
Středověk i Voskovec s Werichem
Vedle velkého karlínského jeviště nebo slavného Semaforu ale ráda odbočí i ke komornějším tématům. Získala si ji například literatura a písně středověku. „Zpívali jsme písně v jiných jazycích. V latině, staroněmčině, galštině,“ připomíná jedno takové pásmo. S Alfredem Strejčkem nastudovala i středověké drama Oráč a smrt, kde ztvárnila smrtku. Dokonce umí hrát i na středověký trumšajt. Kromě něj ale ovládá desítky hudebních nástrojů, včetně nerozlučného saxofonu.
Středověké písně, ale i od Brella, Weilla, Voskovce s Werichem a samozřejmě Suchého a Šlitra zní v jejím samostatném recitálu. „Vracím se i k melodramu. Když mě Miloš Forman obsadil do role tety z Liverpoolu v Dobře placené procházce v Národním divadle,“ doplňuje. Svou hudební rekapitulaci nazvala Láska, to (ne)jsou jen písmena. Zopakuje si ji například 16. listopadu v Břevnovském klášteře, recitál ale lze zhlédnout i ze záznamu České televize v iVysílání.
Písně sólového recitálu shrnula i na albu Zčistajasna, které vydala letos v červnu. Stejně jako při živém vystoupení ji doprovází pianista Petr Ožana.
