Praha - Pustit se do natáčení vesnické komedie je vždycky trochu vošajstlich. Film o velkých věcech na malém místě a lidské malosti ve velkém světě může velmi snadno sklouznout ke klišovité figurkovosti a trapným vtipům, kterým sláma čouhá z bot. Robertu Sedláčkovi se ale novým počinem podařilo poměrně úspěšně vyhnout pastím a natočit povedený nevážný snímek o vážných věcech v ospalé moravské vsi Mouřínov, ze které ani nevede silnice. A kde nevábí jen jeleny, ale i muže v říji, politiky a Ilonu Csákovou.
Stejně jako ve svém přechozím filmu, Pravidlech lži, omezil Sedláček v Mužích v říji dění na uzavřené společenství. Mouřínovští za humna nechodí, vztahy a problémy se točí v nejbližším sousedství, ale svět přichází za nimi. A chtějí-li se vypořádat s věcmi na svém pískovišti, musí se vypořádat i s věcmi za cedulí, protože utéct před nimi nejde. Ale zatímco exfeťácká komunita v Pravidlech lži se „velkému“ okolnímu světu ve svém vlastním zájmu brání, Mouřínov ho k sobě láká, aby se mohl stát jeho součástí. Chybí mu k tomu bohužel jedna maličkost - pořádná silnice.
Železný Zekon, čínský drak a tritonka římská
Místní starosta Hanáček (Pavel Zedníček) proto využije svých známostí a přes kamaráda, který se stal ministrem zemědělství (Jiří Lábus), pozve na Mistrovství Evropy ve vábení jelenů, jež se v Mouřínově koná, premiéra (Igor Bareš). Doufá, že ministrova přímluva v kombinaci s bodrým moravským pohostinstvím bude účinným lobbingem a že se mu podaří předsedu vlády přesvědčit, aby našel ve státní kase peníze na vyasfaltování polní cesty.
Děj filmu plyne pomalu a líně, shodně s ospalým vesnickým časem. O jediné vzrušení se stará příprava mistrovství a po příjezdu vládních činitelů a jejich poskoků nabírá teprve pořádný spád, který vygraduje estrádní smrští při soutěži ve vábení jelenů. Nelze si při ní nevzpomenout na Formanovo Hoří, má panenko, i když slavná tombola chybí (dobrou náhradou je ale Železný Zekon a závod poštovních holubů).
Češi mají na mistrovství svého zástupce, místního rodáka Frantu (Jaroslav Plesl). Jenže mouřínovské želízko v ohni se sekne, že soutěžit nebude, když mu nechce starosta povolit na návsi kolotoč. To ale zdaleka není jediný problém, který hlavě obce nedá spát. K tomu, aby všechno klapalo, až premiér přijede, zbývá ještě najít konferenciérku (ale kde v obci s padesáti obyvateli vzít a neukrást), zajistit ohňostroj (místní vietnamský stánkař nakonec přislíbí „čínského draka“) a porazit divočáka na guláš. Do toho si hostinský, malíř a aranžér v jedné osobě (Jaromír Dulava) vyhodí plotýnky, takže pódium zůstane napůl nedodělané, vztahy komplikuje milostný trojúhelník (Franta - Eva - René) a z tiskového odboru premiéra přijde dopis, že travesty show není vhodným bodem programu, kterého se účastní premiér. Jedinou finančně dostupnou náhradou se ukáže být Ilona Csáková, jenže ta nezvedá telefon…
Vesničané v Evropě
Sedláčkovi se daří absurdní zádrhely vesničanů i je samotné zpodobnit věrohodně a úsměvně. Jsou všichni trochu ujetí a jejich problémy, přiznejme si, poněkud legrační, ale přitom divákovi blízké. Tím, že takové i mnohem víc jepičí trable řešíme všichni každou chvíli a i v nefilmovém životě „každý vábí někoho na své cíle, na své ego a pro své potěšení“. Dívat se ve filmu na groteskní situaci, jakou mistrovství ve vábení jelenů pro většinu je (kromě těch, co jeleny vábí), není vlastně vůbec žádná sranda. Když se divák směje Frantovi, Evě nebo Renému, směje se sám sobě. A pokud bylo Sedláčkovým záměrem, aby si člověk v kině i to uvědomil, pak se mu ho naplnit daří.
„Jsme národ hloupých Honzů. Celá ČR je malá vesnice, my se jako vesnice chováme i v Evropě. Jen se podívejte, jak to dopadlo při našem předsednictví,“ říká Martin Trnavský, spoluautor námětu a představitel Reného. „Lidé se ve filmu poznají, poznají tam souseda, kamarády, sami sebe. O to by mělo jít, protože diváci by se měli ztotožnit s tím, co se děje. Nechci říct, že jsme úplní kreténi, ale je to hořká komedie.“
Muži v říji jako psychická příprava na volby
Do vesnických malodramat přilil Sedláček i hořké kapky velké politiky z malého českého rybníčku. Postavy politiků mají oproti vesničanům mnohem větší šťávu. Představitelé Mouřínovských jsou poněkud nevýrazní, ale z velké části to lze pokládat za režisérkou schválnost. (Například Plesl přiznává, že podle Sedláčkových pokynů „se nesměl nadechovat, mrkat, hýbat obočím, zkrátka ničím“.)
I když se Muži v říji rozhodně nedají označit za politický film, satirické zobrazení „těch nahoře“ v podání Jiřího Lábuse jako ministra zemědělství a především Igora Bareše jako premiéra jsou celkem zjevné. Jejich politici jsou složení z gest a projevů, které herci okoukali ze Sedláčkových dokumentů o české politice (jeden z nich - Cestu k moci - si můžete přehrát v archivu iVysílání a třeba najdete zdroj inspirace; některé věty jsou přímo citované i v Mužích v říji).
Lábus naštěstí zdařile ukočíroval své sklony k estrádnímu přehrávání a Igor Bareš je téměř prototypem čecháčkovského politika, který se nechává blahoskloně obtěžovat žádostmi mírně podlézavého starosty, přičemž se řídí heslem, že slibem nezarmoutíš. Když ho u místního kulturáku vítají zpěvem ženy v krojích („on není bez gatí, on nám to zaplatí, on není bez gatí, on nám to dá“), je sice laskavý, ale rezervovaný, ovšem po opakovaném koštování slivovice („a ještě do jedné nohy, já jsem dneska jako stonožka“) povolí kravatu, zahákne palce za kšandy a odváže se na pódiu s Ilonou Csákovou (aniž by mu nějak vadilo, že je to ve skutečnosti jen travestita).
Povedeným podobenstvím politiky je pak závěrečná scéna, kdy kolona vládních aut zastaví uprostřed kukuřičného pole na prašné polní cestě, kterou by chtěl starosta proměnit v asfaltovou spojnici s Evropou. Tam o výsledku jeho starostovského snažení rozhodne dočista banální věc. „Začíná volební kampaň. Politici už tancují, jezdí na kole, mění se v rockery, kazatele, dělají komické věci, a přesto si nikdo nemyslí, že politika není vážná věc. Je jen shoda náhod, že právě tento film uvozuje velké celostátní vábení, totiž předvolební kampaň. Osobně si myslím, že je skvělou psychickou přípravou na ni,“ uvedl k politickému poselství svého snímku Sedláček.
Herzlich willkommen, Sedláček
Muži v říji nejsou dokonalý film, i když to tak podle mého horování může možná vypadat. Mají své mouchy - pomalost děje je někdy až příliš loudavá, některé postavy zbytečné a bez opodstatnění (například nemocná Pavla Marty Vančurové nebo obecní blázen Petr Váša, i když scéna s ukradením cedule „willkommen“ je kouzelná), některé události nedotažené (třeba zápletka s kostmi, se kterými si hrají místní děti, se vytratila neznámo kam; scénka s vděčnými slepci zas působí přilepeně).
Není to nová Vesničko má, středisková, ale v kontextu současných českých komediálních pokusů je to konečně film, při jehož sledování není divákovi za jeho tvůrce trapně. Doufám, že si Sedláček od nich udrží odstup i ve svém dalším snímku, který už natáčí - bude prý z prostředí českých rekordů a kuriozit. „Je to velice divoký film. Existenciální příběh intelektuálních českých filmařů. Budou tam i nějaké komické momenty vzhledem k tomu, že součástí je také závod dvou hořících mužů na čtyři sta metrů,“ prozradil.
Muži v říji - v kinech: od 20. 8.; scénář a režie: Robert Sedláček; kamera: Petr Koblovský; hrají: Jaroslav Plesl, Eva Vrbková, Martin Trnavský, Jaromír Hanzlík, Marta Vančurová, Pavel Zedníček, Jaromír Dulava, Jiří Lábus, Igor Bareš, Martin Huba. Muži v říji jsou po Hlídači č. 47 druhým filmem, který ČT produkovala zcela sama.
