Literární Cenu Jaroslava Seiferta letos v prosinci převezme filozof Miroslav Petříček. Porota ocenila jeho loni vydanou knihu Filosofie en noir. Petříčka na ocenění podle jeho slov potěšil právě přívlastek „literární“. V rozhovoru pro Události v kultuře mimo jiné podotkl, že filozofie by měla být schopná vyjadřovat se literárně a také motivovat čtenáře ke kritickému myšlení, neboť to dnešní společnosti chybí.
V knize Filosofie en noir se zabýváte proměnou, kterou filozofie musela projít po holocaustu. Jak se s tímto temným obdobím tedy podle vás vyrovnala – a jde to vůbec?
Filozofie se musela změnit. A jde to ztuha, protože musela změnit svůj jazyk, svůj pohled na to, co to je filozofické dílo, a samozřejmě že se také stala pro čtenáře lehce nesrozumitelnou.
Vy byste volil jinou cestu?
Nevolil bych jinou, myslím, že tato je naprosto adekvátní, protože filozofie motivuje čtenáře, aby se nejen zamyslel nad tím, co se stalo, ale aby hledal sám svoji vlastní odpověď a reakci.
S různými autoritářskými tendencemi v současné politice se objevuje zároveň strach z návratu jevů, jako je například nenávist k určitému národu či odlišné víře. Co filozofie zmůže v době, kdy jsou sociální sítě plné rychle vytvořených a také rychle rozšířených názorů?
Filozofie příliš nezmůže, důležité je, co zmůžou čtenáři filozofických knih. A myslím si, že i současná filozofie je přece jen schopná motivovat své čtenáře k tomu, aby kriticky přistupovali k tomu, co se kolem nich děje.
To je podle vás to zásadní, čím by se současná filozofie měla zabývat?
Určitě, protože kritičnost je něco, co naší době chybí. V podstatě reagujeme epidemickým způsobem. To, co řekne jeden, druhý opakuje, a není tam žádná kritická distance. A to je strašná chyba.
Jste filozofem, který se často vyjadřuje ke společenskému dění. Proč to považujete za důležité?
Nejhorší, co se může filozofovi stát, je, že se uzavře ve zdech univerzity a nevylézá ven, aby nenastydnul. A přitom to je to nejdůležitější, co má dnes filozof dělat – vylézt ven a nebát se, že nastydne.
Nadace Charty 77 udělila Seifertovu cenu řadě osobností, jejichž díla překročila svým významem hranice literárního světa. Nicméně statut této ceny říká, že oceňuje „vynikající básnické či beletristické dílo“. Jak jste zprávu, že jste dalším laureátem, přijal?
Trochu to ve mně vyvolalo nervozitu, už proto, kdo Sefiertovu cenu dostal přede mnou, ale také mě to potěšilo. Právě proto, že toto ocenění je skutečně literární, a já si myslím, že pokud se filozofie není schopna vyjadřovat způsobem, který je literárně snesitelný, tak nemá právo na existenci.
