Praha - Gynekologický stůl jako stojánek pro obrazy, mužské palce hrdiny deroucí se z ponožek nebo faráři nad trampolínou pro věřící. Výtvarnice Milena Dopitová chtěla svou aktuální výstavou v Galerii hlavního města Prahy vyjádřit pocit, který je podle ní v současné společnosti handicapovaný. Dal její instalaci také název - Miluji a přijímám.
Miluji a přijímám. Dopitová vystavuje handicapovaný pocit
2 minuty
Milena Dopitová miluje a přijímá
Dopitová byla na počátku 90. let silnou ženskou osobností nastupující generace mladých umělců. Ve spojení s uměleckou skupinou Pondělí se odkláněla od tradičního malířského a sochařského projevu ke konceptuálnímu vyjádření. Svou tvorbou se vyslovovala ke genderovým otázkám, sama se ale zařazení ke genderovému umění brání. V Galerii hlavního města Prahy vystavovala poprvé před devatenácti lety, současná výstava ale není retrospektivním ohlédnutím, kam se Dopitové tvorba od té doby ubírala. Je zprávou o pocitech ze současné společnosti.
Nejstarší exponát vznikl v roce 2010, předchozí Dopitové práce jsou přesto zastoupeny - názvy všech jejích dosavadních prací tvoří jakousi grafickou linku na stěně galerie. „Text je pro mě důležitý. Může vysvětlit, dokonce odhalit myšlenku, která byla na počátku, a divákovi ji zprostředkovat,“ chápe výtvarnice název jako součást díla. Stejně pečlivě vybírala k výstavě „hudební doprovod“, hudba je k její tvorbě doplňujícím elementem a zároveň nositelem emocí.
GALERIE
Někde jsme byli, ale ne všude (2012) zdroj: GHMP
Podle kurátorky Olgy Malé je výstava „duální jednotou dne a noci“. Zobrazuje na jedné straně život v plné síle a slunečním jasu, na druhé straně pak i jeho temnější část, spojenou s otázkami bytí, marnosti a smrti. Obě tyto polarity autorka miluje a přijímá. Při hledání koncepce výstavy vyšla Dopitová z cyklu fotografií Dobrovolný hrdina - role muže, jehož zastihuje i v jeho intimní soukromé sféře, je jednou z idejí výstavy (a také její dřívější tvorby).
Na jedné z fotografií jsou zachyceny mužské nohy v děravých ponožkách. „Byl zastižen nepřipravený a najednou v té situaci vznikla lidskost, která může být přijímána a mnohými i milována. A tento pocit mě provázel při tvorbě dalších prací,“ vysvětlila Dopitová. Dovedl ji až k dílu, které dalo název celé výstavě - Miluji a přijímám. Portréty vysvěcených farářů - dalších dobrovolných hrdinů, na které výtvarnice narazila v kalendáři z Říma - pověsila nad trampolínu, z nichž se k nim odráží věřící.
Miluji a přijímám (2014)
- "Název výstavy se má dotknout všech vystavených prací. 'Miluji a přijímám' je pro mě v současné době jedinečný pocit, který je ve společnosti handicapovaný. Společnost je determinovaná negativními zprávami a mám dojem, že potřebuje pozitivní energii, kterou se může obrodit," říká Dopitová.
Inspiraci k tvorbě kromě osobní roviny, kterou považuje za důležitou, čerpá právě pozorováním společnosti a jejích reakcí na aktuální dění. Všímavost ji dovedla i k výraznému exponátu výstavy nazvaném Jana Markéta II. Je založen na obrazech, které výtvarnice náhodně objevila v jedné garáži, kde byly vystaveny na prodej - na gynekologickém stole. „Byl to natolik silný význam, že jsem ho chtěla přenést i do galerie,“ vidí v tomto původně zřejmě náhodném spojení metaforu zrodu, nejen umění.
GALERIE
Jana, Markéta II (2014)
Objekty Mileny Dopitové vystavuje GHMP v prostorách Městské knihovny do 30. listopadu.