Neobyčejný život Vlastimila Harapese a Romantický vesmír Libora Peška zachytil ve svých dokumentech režisér a kameraman Martin Kubala. V premiéře budou promítnuty na mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha (5.–8. října), kde tento tvůrce loni obdržel Cenu diváků za snímek o primabaleríně Darie Klimentové. Více o životě a vesmíru Martina Kubaly se dozvíte z následujícího rozhovoru.
Vyrůstal jste v televizním prostředí – váš tatínek byl scénárista a maminka režisérka. Formovalo to nějak vaši profesní cestu?
Od dětství jsem měl možnost chodit se dívat na natáčení. Dalším zážitkem pro mne byly nedělní obědy s rodiči v jídelně hotelu Palace naproti tehdejší Československé televizi v Jindřišské ulici. Tam se, u kuřecího grilu, scházely největší osobnosti televizního a filmového světa… A tak jsem při jídle nasával i atmosféru.
Měl jste díky této společenské průpravě od dětství jasno, čemu se budete věnovat?
Trochu se to u mě měnilo jako u většiny dětí. Nejdřív jsem toužil stát se archeologem, potom chemikem. Na základní škole jsem začal fotografovat a díky tomu jsem získal dojem, že bych chtěl jít studovat průmyslovku v Čimelicích. Dostal jsem se tam až po dvou letech. Pak následovala studia na katedře kamery na FAMU.
Jste rád, že nezvítězila touha po archeologii a chemii?
Upřímně si nedovedu představit, že bych dělal něco jiného, než čemu se věnuji teď. Navíc se díky této profesi neustále setkávám s lidmi, o kterých bych si za jiných okolností mohl jenom číst.
Zmiňujete spolupráci se známými osobnostmi. Nebyl jste z nich v začátcích kariéry nervózní?
Ani ne. Od čtrnácti let jsem si vydělával na brigádách. Vyzkoušel jsem vše od služby u kamery, ostřiče až po asistenta kameramana. První samostatné natáčení mi díky tomu přišlo jako součást přirozeného vývoje – nebyl to skok do neznáma. Podstatné je mít člověka, o němž točíte, rád, nebo si ho minimálně vážit. Pak už se spolupracuje snadno, neboť je na obou stranách respekt a důvěra. Nikdy mi nešlo o to rýpat se někomu v soukromí a vytahovat z něho informace, které nechce prozradit.
Při pohledu na vaši tvorbu je jasné, že máte blízko k tanci a hudbě…
To ano, i když na to asi nevypadám (smích). Už během střední školy jsem dělal asistenta kamery na koncertech i hudebních dokumentech. V mojí první samostatné kameramanské práci jsem divákům „představil“ folklórní zpěvačku Věru Příkazskou. Na FAMU jsme točili absolventský film režiséra Michala Herze o houslistovi, který si za války zachránil život tím, že hrál dozorcům v koncentračním táboře. Hudba i tanec mě pak provázely i nadále. Jsem každopádně rád, že mám možnost žánry střídat – od syrového dokumentu se jako kameraman dostanu například k pohádce, kde mohu dávat volný průchod fantazii. Je to takový příjemný protipól dokumentární práce…
Můžete prozradit něco o dokumentech připravovaných pro letošní festival Zlatá Praha?
Spolupráce s Liborem Peškem i Vlastimilem Harapesem byla fantastická. Vše se odehrávalo v intencích přátelských rozhovorů, z nichž jsme plynule přešli do natáčení. Myslím, že jsme spolu trávili čas velice rádi, ale nechci samozřejmě mluvit za ně (smích). Dokument o Vlastimilu Harapesovi patřil do cyklu Neobyčejné životy, jeho natáčení mělo striktně daný počet dnů. Naopak filmování s Liborem Peškem bylo poměrně dlouhé. Odehrávalo se v průběhu celého roku, takže jsme se spolu podívali do Holandska na místa, kde působil před téměř čtyřiceti lety. Navštívili jsme také Liverpool, kde byl šéfem Královské filharmonie a zavítali jsme i do Londýna, kde loni vystupoval s Českým národním symfonickým orchestrem. Kromě zahraničí jsme projezdili i část Čech.
Dokument o známém dirigentovi jste nazval Romantický vesmír Libora Peška, co vás k tomu vedlo?
Důvody jsou velmi prozaické – Libor Pešek je jeden z mála žijících romantiků, o čemž jsem se během natáčení přesvědčil… Přišlo mi hezké na tuto skutečnost poukázat.
Platí to i o vás?
Nemůžu říct, že jsem úplný romantik, občas musím být pragmatický (usmívá se).
Prozradíte nám, co chystáte do budoucna?
V hlavě se mi rojí jména lidí, s nimiž bych chtěl točit. Je jich spousta, možná desítky… Čeká mě snad dokument se Štefanem Margitou, kterého si velmi vážím, a doufám, že z toho vzejde něco hezkého.
MARTIN KUBALA (*1958) se jako kameraman podílel například na několika filmech Heleny Třeštíkové: Volta Lavička - nahoru a dolů, Život s Kašparem a Sladké století. Jeho vlastní režijní filmografie zahrnuje především dokumenty o pěveckých a tanečních osobnostech, natáčel například s primabalerínou Dariou Klimentovou (Po světě na špičkách, 2006; život v tanci, 2013) či její kolegyní Terezou Podařilovou (Jeden rok s primabalerínou, 2006), na kontě má také dokument o lotyšské mezzosopranistce Elině Garanče anebo snímky o festivalu Smetanova Litomyšl.
