Manželské etudy pokračují po 35 letech. Snad se diváci zamyslí i nad svými vztahy, přeje si Třeštíková

Nahrávám video
Helena Třeštíková představí Manželské etudy po 35 letech
Zdroj: ČT24

Helena Třeštíková představí v říjnu na festivalu dokumentů v Jihlavě Manželské etudy po 35 letech. Jsou takové jako život, někdy dobré, někdy špatné, říká o osudech lidí, které v časosběrném projektu sleduje od začátku jejich manželství.

Manželské etudy vysílala Československá televize poprvé v roce 1987. Helena Třeštíková v nich poprvé představila šest párů, které si na začátku osmdesátých let řekli „ano“.

Jejich příběhy zajímaly dokumentaristku i nadále, dvěma rodinám věnovala i samostatné dokumenty – manželům Strnadovým a Marcele. „Marcela přitahuje neštěstí. Zemřela jí tragicky dcera, srazil ji vlak, a teď v pokračování, jejího syna srazí tramvaj, ale ten to naštěstí přežije,“ prozradila Třeštíková.

Marcela (2006, režie: Helena Třeštíková)
Zdroj: ČT/Tomáš Třeštík

Ke všem párům se vrátila v Manželských etudách po 20 letech, teď shrne jejich osudy po 35 letech. Co víc než tři dekády protagonistům dokumentu do života přinesly, shrnula v rozhovoru pro Události, komentáře.

Rozhovor s Helenou Třeštíkovou

I po pětatřiceti letech vás chtějí protagonisté projektu vidět?  

Doufám, že ano. Ono to bude už vlastně 37 let, a když jsem se jich ptala, jestli by byli ochotni dále pokračovat, většinou řekli, že ano.  

Dá se říct, v čem se postupem času mění? Jací byli po šesti, po dvaceti nebo po sedmatřiceti letech? 

Všechno se mění, doba se mění, možnosti se mění – v dobrém i ve špatném. Všechno je trochu jiné než v roce 1980, kdy jsme začali. Doufám, že cyklus bude zajímavý nejen pro dnešní diváky, ale i pro naše potomky jako určitý obraz doby, ve které jsme žili. To je vlastně moje ambice. Vždycky jsem si říkala, že bych chtěla vidět ze třicátých, čtyřicátých nebo padesátých let podobný film o obyčejné rodině. To by bylo zajímavé, nemyslíte?

Jsou vaše dokumenty skutečným popisem doby?  

Snažila jsem se, ale samozřejmě sleduji šest dvojic, nejde o žádný velký sociologický vzorek. V roce 1980, jsem je vybrala náhodně na matrice, kam si přišli zadat termín svatby, a jediným kritériem výběru byl věk mezi 18 a 24 lety, tehdy obvyklý věk pro sňatek, a že řekli „ano“, tedy nám že řekli „ano“ na natáčení.

Byli protagonisté vašeho dokumentu jiní před rokem 1989 a po něm?

Myslím, že ano, protože tehdy byli samozřejmě trošku poznamenaní okolnostmi. Nebyly byty, nebyla žádná možnost cestovat nebo něco podnikat. Největší dobrodružství života v osmdesátých letech byla svatba a dítě. No, tak udělali svatbu, dítě… Po revoluci najednou někteří z nich začali podnikat a život začal být rozmanitější, i když ne všem se absolutně vedlo, ale to je také obraz doby.

Strnadovi (2017, režie: Helena Třeštíková)
Zdroj: Aerofilms

Víme už z předchozích dokumentů, že ne všechna manželství vydržela…

První dvojice se rozvedla asi dva roky po svatbě, což jsme se divili, nikoho by nás to tehdy nenapadlo. Z šesti párů, které jsme točili, jsou čtyři rozvedené. Samozřejmě ani manželství těch, kteří zůstali spolu, není bez problémů a bez kolizí.

V Manželských etudách po 35 letech říká jedna z žen: „Někdy to mohlo být i lepší.“ 

Tak to je, že by to někdy mohlo být i lepší. Doufám, že pro diváky bude dokument i materiálem k přemýšlení o sobě, o vztazích, o manželství. U předchozích etud jsem takové ohlasy slyšela a říkala jsem si: Jestli diváci takhle přemýšlejí, co víc si můžu přát? 

Bylo podle vás to, zda vztah vydržel, nebo nevydržel, ovlivněno i dobou a společností?

To bych si netroufala říct. I když pár, který se rozvedl první, jistě ovlivnilo, že neměli vlastní byt a bydleli u rodičů, což tedy dobrotu nedělalo.

Řekla byste, že jsou protagonisté Manželských etud šťastní, spokojení?

To je silné slovo. Jste vy šťastný, jste spokojený? Nemyslím, že je to tak jednoznačné. Mělo by to být takové jako život sám – chvíli dobré, chvíli špatné. Přemýšlíme o tom, proč, jak co dělat, kam jít, kam směřovat, o co usilovat, aby to třeba bylo lepší.

Změnily se u lidí, s nimiž natáčíte, za těch víc než třicet let priority?

Hezkým příkladem je jedna z žen, která v první etapě řekla, že nejdůležitější v životě jsou peníze, a teď, kdy jsou na tom, myslím, finančně celkem dobře, prohlásila: Všechno jsem přehodnotila, nejdůležitější je zdraví.

Nahrávám video
Rozhovor s Helenou Třeštíkovou
Zdroj: ČT24

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Začíná rekonstrukce Nové scény. Národní divadlo tak napravuje kompromis

Národní divadlo zahajuje generální rekonstrukci Nové scény. Za 1,8 miliardy bez DPH má především brutalistní budovu z počátku osmdesátých let lépe přizpůsobit divadelnímu provozu. Plášť ze čtyř tisíc skleněných „obrazovek“, kvůli nimž bývá stavba vyzdvihována i haněna, zůstane, projde ale renovací. Stejně jako architektonicky cenný interiér.
10:42Aktualizovánopřed 1 hhodinou

VideoVečerníček O Pejskovi a kočičce míří na prestižní festival v Annecy

Tvůrci večerníčku České televize O Pejskovi a kočičce se v červnu zúčastní festivalu ve francouzském Annecy. Prestižní přehlídka novou verzi původního seriálu z padesátých let vybrala do soutěže televizních projektů. Sedm epizod režisérky Barbory Dlouhé podle knihy Josefa Čapka mělo premiéru loni na podzim na Déčku. Obě hlavní postavy namluvil Marek Eben a nově je doprovodila jazzová hudba Jakuba Šafra.
před 15 hhodinami

Chceme-li změnit realitu v Unii, musíme upozorňovat na negativa, říká režisér Made in EU

Stefan Komandarev patří mezi výrazné bulharské filmaře. Jeho díla ocenil festival v Talinnu, před třemi lety získal hlavní cenu v Karlových Varech a jeho nejnovější film měl světovou premiéru v Benátkách. Právě novinku Made in EU teď promítají i česká kina. Snímek měl premiéru na festivalu lidskoprávní kinematografie Jeden svět. Režisér, scenárista a producent ho na přehlídce uvedl osobně.
včera v 08:00

Ceny kritiky ovládlo Divadlo Na zábradlí, inscenací roku jsou ale Krkavci

Tři ceny divadelní kritiky za rok 2025 míří do pražského Divadla Na zábradlí, a to za herecké výkony Miloslava Königa a Magdalény Sidonové a pro divadlo roku. Nejlepší loňská inscenace Krkavci se rovněž hrála v Praze, ovšem v Dejvickém divadle.
22. 3. 2026Aktualizováno22. 3. 2026

Poslední výstřel zasáhne výběrem z české a polské fantastiky

Současně v Česku a Polsku vychází kniha Poslední výstřel. Antologii fantastických povídek připravila dvě výrazná jména žánrové literatury – Leoš Kyša a Jakub Ćwiek. Uvedení knihy podpořil Polský institut v Praze.
22. 3. 2026

Vikingy v Městském divadle Brno čeká rodinné dobrodružství

Městské divadlo Brno připravilo autorský muzikál ViK!NG. Diváci v dobrodružné komedii navštíví bájný svět vikingů. S přípravou tohoto rodinného představení začali tvůrci už v roce 2022. Trojice autorů se sešla už dříve při psaní historického muzikálu Devět křížů.
21. 3. 2026

Zemřel Chuck Norris

Zemřel americký herec Chuck Norris, kterého proslavily role v akčních filmech. Píší to média s odkazem na prohlášení rodiny. Norris byl ve čtvrtek hospitalizován na Havaji. Hlavnímu představiteli seriálu Walker, Texas Ranger bylo 86 let.
20. 3. 2026Aktualizováno20. 3. 2026

„Tanec na kostech mrtvých.“ Ruská kultura kryje v Mariupolu zločin okupantů

Tento týden jsou to čtyři roky od ruského bombardování divadla v Mariupolu, v němž se ukrývali ukrajinští civilisté. Útok nepřežily stovky lidí, přesný počet obětí zřejmě nikdy nebude znám. Okupanti důkazy svého zločinu zničili a na místě postavili nové divadlo, jehož okázalé – a pouze zdánlivé – otevření doprovázela prohlášení o „nezničitelné ruské kultuře“. Ukrajinci mluví o „tanci na kostech mrtvých“ a experti o důkazu, že ruská kultura je součástí okupační politiky.
20. 3. 2026
Načítání...