Reykjavík - Hostem největšího knižního veletrhu na světě, jehož 63. ročník se konal v říjnu ve Frankfurtu nad Mohanem, byl Island. Severský ostrov, známý v literárním světě zejména svými detektivkami, představil na čtyřicet autorů a dvě stovky děl. Islandskou literaturu jako téma jedné z reportáží si proto zvolil i pořad ČT24 Kulturama.
Islandština je staronorština, od středověku se prakticky nevyvinula. „Řeč, která se používala všude před osmi sty lety, byla srozumitelná mnoha jiným národům na severu. Jenže potom se Island dostal do izolace a díky tomu nám jazyk zůstal a neměnil se tak moc jako třeba norština,“ seznamuje ve stručnosti s jazykovými dějinami ostrova spisovatel a novinář Óskar Gudmundsson.
Jako jiné jazyky ani islandština se vlivům zcela neubrání, přísné jazykové zákony se ji ale před nimi, především před vnikáním výrazů z jiných jazyků (zejména angličtiny), snaží ochránit. „My Islanďané jsme velcí jazykoví puritáni. A mnoho Islanďanů je na svoji řeč velmi hrdých,“ tvrdí další islandský spisovatel a novinář Arthúr Bollason. "U nás platí, že všechna cizí slova se musí přeložit. Nová slovíčka najdeme pro všechno. Například letadlo je 'svištící věc'. Počítači říkáme 'vědma, která zná čísla'. Pro CD-ROM máme slovo 'třpytící se talíř'.
Podle Bollasonova kolegy je výhodou určité zakonzervovanosti islandštiny, že i dnes mohou čtenáři bez problémů porozumět starým knihám. A taková schopnost se může hodit. „Taky jsme zažili těžké časy - pád kapitalismu na Islandu. Potom člověk hledá zkušenosti a moudrosti našich předků, třeba v ságách. Můžeme z nich čerpat zkušenosti a vědomosti i se z nich učit,“ uvádí příklad.
Středověké islandské ságy inspirují autory a baví čtenáře i dnes, jejich nové překlady byly představeny také na frankfurtském veletrhu. Současní spisovatelé ovšem hledají inspiraci i v současném světě – v reklamách, médiích. „Mladí spisovatelé nedrží krok jen se ságami. Čtou také jiné věci a berou si nové podněty, které dokáží do literatury propašovat. Myslím, že to souvisí s islandskou mentalitou. V dnešní době se spolu promíchaly tradice a moderní technika a tahle kombinace je znát i v literatuře,“ domnívá se Bollason.
Nicméně svět si islandskou, potažmo severskou literaturu, spojuje nejčastěji s detektivními příběhy, které se i u nás v současné době těší velké oblibě. „To samozřejmě záleží na vkusu čtenáře,“ poznamenává Gudmundsson. „Ale najdou se u nás opravdu dobří autoři detektivních příběhů. Třeba Arnaldur Indriðason, který je známý všude, ne jenom u nás, ale určitě i v Česku a všude v Evropě. Myslím, že je důležité psát knihy, aby se četli, a všichni tihle spisovatelé toho dosáhli, protože mají své obdivovatele.“
Koneckonců Islanďané o sobě rádi hovoří jako o literárním národu. Zlí jazykové tvrdí, že jde spíš o národ knižní, soudě podle záplavy knih, které každý rok vychází. Nejen v papírové podobě, ale čím dál víc i na internetu, kde někteří autoři publikují na protest proti vysokým maržím, velkoobchodům s knihami a také hypermarketům.
„Máme opravdu hodně spisovatelů, jen v naší asociaci jich je 400, to je myslím dost vzhledem k tomu, jak jsme malá země,“ souhlasí Bollason, zároveň upozorňuje: „Druhá věc jsou čtenáři. Každý si na Islandu v průměru koupí osm knih ročně. Myslím, že jsme velmi literární a tvůrčí národ. Kupujeme a čteme víc, než je v Evropě běžné.“
