Praha - Středozemi J. R. R. Tolkiena zná dnes téměř každý. Méně známý je zdroj fantazie, která stvořila Hobita a Pána prstenů. Tolkien se celý život intenzivně zabýval severskou mytologií, což podstatně určilo jeho vlastní beletrii. Legenda o Sigurdovi a Gudrún, která byla Tolkienovi jednou z hlavních inspirací, vyšla nedávno poprvé česky.
Příběh o válečníku Sigurdovi a královské dceři Gudrún je součástí Ságy o Völsunzích, která je staroislandskou parafrází eddických písní. Mytologické a hrdinské písně sbírky Edda se shromažďovaly ve Skandinávii již od devátého století.
Tolkien byl výtečným lingvistou, předním znalcem staré angličtiny i starých severských jazyků. Věnoval se studiu Eddy i staroanglického Beowulfa a archaické jazyky a mytologie přímo ovlivňovaly jeho vlastní tvorbu.
„Čtenář, který zná Tolkienovo dílo, si povšimne toho, jaké se tam objevují symboly, které zná ze Středozemě. Hrdina je drakobijec s tragickým osudem, který je do značné míry způsoben prokletým pokladem koncentrovaným v prstenu,“ upozorňuje překladatel Jan Kozák.
Vždycky jsem se klonil k věrnosti
Forma díla se však od moderního Pána prstenů liší: legenda je psána složitým vázaným způsobem. Tolkien spojil zlomky příběhu v ucelenou linii a zpracoval ji za využití obtížného eddického verše, při zachování původního rozměru i typických aliterací. Kniha byla vydána v bilingvní česko-anglické edici.
Verše lze jen obtížně převést do českého jazyka, překládání proto trvalo celé tři roky. Religionista a klasický filolog Jan Kozák říká: „Překlad, říká se, je jako manželka. Buď je věrný, nebo krásný. Já jsem se vždycky klonil k věrnému.“
Text vydal z otcovy pozůstalosti jeho syn Christopher a doprovodil ho obšírným komentářem. Christopher hodlá uveřejnit i další otcova díla z šuplíku, například legendární příběh o Artušově smrti.
Legenda o Sigurdovi a Gudrún / The Legend of Sigurd and Gudrún. Autor J. R. R. Tolkien. Překlad Jan Kozák. Nakladatelství Argo, 2012. 300 stran.
