Na začátku plnohodnotné ruské invaze mnozí ukrajinští profesionální hudebníci vyměnili nástroje za zbraně a přihlásili se do bojů. Ukrajinské velení si ale uvědomilo, že válčit se může i na kulturní frontě. Někteří muzikanti a zpěváci tak plní armádní příkazy šířením kulturní propagandy na Ukrajině i v zahraničí, natáčela s nimi i zpravodajka ČT Darja Stomatová.
Ukrajinský hudebník, který si říká Mr. Halus, má oblečeny maskáče, kolem ramen uvázanou ukrajinskou vlajku a zpívá v sutinách válkou zničených domů. „Pomáhá mi to morálně i psychicky. Moje hra a zpěv jsou hlasem mé duše,“ vyznává se hudebník. Patří k těm, kteří slouží armádě šířením hudby. „Nejdůležitější je, že jsme v srdci jednotní,“ dodává Mr. Halus.
Do textů se promítají válečné zkušenosti. Symbolem jednoho z nejtvrdších bojů se na Ukrajině stala píseň Pevnost Bachmut. Jedna z nejdelších a nekrvavějších bitev proměnila východoukrajinské město solných a sádrovcových dolů v město duchů. Za cenu velkých lidských ztrát a totálního zničení města Rusové Bachmut dobyli loni v květnu.
Píseň o Bachmutu se stala neoficiální hymnou
Píseň kapely Antytila o Bachmatu vzdává hold obraně města. Zvedá bojového ducha nejen v týlu, ale často hraje i z reproduktorů ve vozidlech vojáků při cestě na první linii. „Ve své podstatě je to monolog vojáka, který plní bojový úkol. Mluví ke svým bratrům ve zbrani. Říká jim základní pokyny, které jsou důležité. Opakuje jim, proč bojují, co je před nimi a co za jejich zády,“ upřesnil frontman kapely Taras Topolja.
Zpěvák, kytarista a klavírista z Antytily strávili na frontě devět měsíců. Působili v praporu teritoriální obrany, kde z předních linií fronty v Charkovské oblasti vyváželi raněné vojáky. „Krev, zápach vybuchující munice, křik,“ shrnul lakonicky Topolja dojmy, které si odnesl.
Loni v létě na přímý rozkaz velitele ukrajinské armády opustili pozici vojenských mediků. I když zůstávají součástí jednotky, mají za úkol šířit v zahraničí ukrajinský pohled na válku. A sbírají peníze na výstroj a výzbroj. Před rokem vystupovali v Praze.
Získali si pozornost i slavných zahraničních kolegů. V roce 2022 hrála Antytila v kyjevském metru, využívaném tehdy jako kryt, se zpěvákem Bonem a kytaristou The Edgem z U2. Společný singl na podporu Ukrajiny vzešel ze spolupráce s britským písničkářem Edem Sheeranem. K verzi Sheeranovy dřívější skladby 2Step, k níž písničkář natáčel videoklip ještě před ruskou invazí v Kyjevě, dodal Topolja text psaný v době, kdy sloužil jako zdravotník na frontě.
Otevírají dveře a pomáhají zapomenout
„Může se to nazvat kulturní propagandou, protože můžeme otevřít dveře, které nemohou diplomaté, úředníci. Můžeme donést důležitou informaci. Rozšiřujeme taky ukrajinštinu v zemích, kde už dlouho nezněla,“ podotýká bubeník Dmytro Vodovozov.
Pro Ukrajince žijící v zahraničí jsou tyto písně vzpomínkou na blízké. Na padlé i na ty, kteří ochraňují jejich životy na frontové linii. A zkušenosti z bojů se opět dostávají do písní, od armády totiž dostává Antytila náměty pro další písně. Z některých – jako je Pevnost Bachmut – se stávají neoficiální hymny, které stmelují Ukrajince a dodávají naději.
Hudba má navíc ve válce ještě jednu podstatnou roli – pomáhá zapomenout. Při koncertech na frontové linii tak hudebníci vybírají repertoár, který bojující vojáky rozptýlí od tvrdé reality: od ukrajinských lidovek až po Metallicu.
Některé písně fungují lépe než jiné. Populární nebývají romantické skladby, protože dva roky války se na vztazích těžce podepsaly, vojáci raději slyší texty o solidaritě a hrdinství, upřesnil pro list The Washington Post Mykolaj Sierga. Ukrajinský moderátor a básník je zakladatelem kulturní jednotky, oficiální součásti ukrajinských ozbrojených sil.
Kulturní jednotka vrací lidskost
Ve všech dobách válka podněcovala uměleckou tvorbu a hudba sloužila k posílení morálky na válečném poli. Ukrajinskou kulturní jednotku tvoří profesionální hudebníci, kteří vstoupili do aktivní služby.
Sedm umělců podle webu jednotky vystupuje od poloviny září do poloviny listopadu na turné po Spojených státech. Mezi armádními kulturními vyslanci je operní zpěvák, houslista, klavírista, country zpěvák, básník i hráči na tradiční ukrajinský strunný nástroj bandura.
Koncertují pro vzdělávací instituce, zdravotnictví, církevní komunity, veterány i „lidi milující svobodu ze všech společenských vrstev“, vstup je zdarma. „Šedesátidenní turné po státech jihovýchodního, jižního a západního pobřeží bude poděkováním Američanům za jejich myšlenky a činy pro válčící Ukrajinu,“ píše kulturní jednotka.
Někteří z hudebníků se do služby vrátili poté, co se zotavili z válečného zranění. Padesátník Jurij Ivaskevič, sólista Záporožské filharmonie, přišel o nohu, když se jeho jednotka dostala pod palbu. Dobrovolně narukoval hned první den ruské invaze v únoru 2022. Když se stal granátometčíkem, nemyslel si prý, že se ke zpěvu ještě jednou vrátí. Ale pak jednou svým spolubojovníkům zazpíval píseň O Sole Mio.
„Kultura pomáhá poskytnout lidem emoce zabalené do metafory. Různí lidé je budou vykládat různými způsoby. Stejně jako verš z Bible,“ míní Ivaskevič. „Válka nám bere lidskost, kultura ji pomáhá získat zpět,“ sděluje jinými slovy totéž Mykolaj Sierga.
Vzkaz pro miliony
Pozornost k Ukrajině vtažené do války pomáhají přitahovat i hudebníci, kteří nemají armádní zkušenost. Jsou ale v zahraničí vidět. Dobrým příkladem je evropská písňová soutěž Eurovize, kterou sledují miliony lidí v půlce světa. A jakkoliv pořadatelé deklarují, že jde o nepolitickou akci, politika ji ovlivňuje.
Zejména viditelná byla Ukrajina při finálovém kole v roce 2022, které se konalo zhruba čtvrt roku po otevřeném napadení Ukrajiny Ruskem. Hlasy mezinárodního publika vynesly jako znamení solidarity na první místo folk-rapovou skupinu Kalush Orchestra se skladbou Stefania. K ní byl na internetu vzápětí zveřejněn nový videoklip se záběry válkou zničené Ukrajiny a žen v bojové výzbroji.
„Takto dnes vidíme ukrajinské matky, snažili jsme se předat poselství o tom, jak dnes vypadá Ukrajina,“ vysvětlil frontman skupiny Oleh Psjuk. Text původně napsal jako poctu své matce, po vypuknutí ruské invaze ale Stefania dostala nový význam a změnila se v hymnu země pustošené válkou. „Vždycky najdu cestu domů, i když jsou všechny cesty zničené,“ zpívá se v ní.
Vydražením trofeje z Eurovize vzápětí Kalush Orchestra získal pro ukrajinskou armádu devět set tisíc dolarů. K účasti v písňové soutěži dostali členové kapely speciální povolení, jinak by museli jako většina ukrajinských mužů ve věku od 18 do 60 let v zemi zůstat a být připraveni zapojit se do bojů.
Eurovize v době války?
Je pravidlem, že následující ročník Eurovize pořádá země předešlého vítěze. V případě Ukrajiny to ale bylo ze zjevných důvodů problematické. Kyjev sice nejprve reagoval rozhořčeně na rozhodnutí pořádající Evropské vysílací unie (EBU) o přesunutí soutěže, ale nakonec přivítal, že se úkolu zhostí Británie, kterou od zahájení ruské agrese na Ukrajině považuje za důležitého spojence.
Vítězství patřilo švédské zpěvačce Loreen, elektronické duo Tvorchi z Ukrajiny skončilo šesté. Shodou okolností v době konání ruské síly zaútočily na Ternopil, odkud ukrajinští zástupci v Eurovizi pochází. Letos se Ukrajina, reprezentovaná dvojicí Aljona Aljona a Jerry Heil, vyhoupla na třetí místo.
Poslední ročník provázela hlasitá diskuse o nákladech, které Ukrajinu stojí účast na Eurovizi v době, kdy je země ve válce. Novinářka Olena Ziněnková, rodačky z Charkova, uvádí v článku pro berlínské Centrum pro východoevropská a mezinárodní studia, že šlo o částku ve výši 277 tisíc dolarů.
Tu ale nakonec vyvážila možnost oslovit milionové publikum, čemuž upravily účastnice i výtvarné vyznění – dvě poutnice procházející ohněm symbolizovaly obraz Ukrajiny.
