Praha - Po dvou scénických čteních se hra Viliama Klimáčka Komunismus dočkala regulérní inscenace. V české premiéře ji na jeviště uvedl spolek Kašpar v Divadle v Celetné. Klimáček svou hru označuje za normalizační tragédii, která se odehrává v roce 1984 v „satelitní krajině zvané Čekoslovensko“. Ptá se v ní, jaké to je obětovat se pro rodinu za cenu ztráty vlastní hrdosti a tváře, zda je možné ostatní ochránit, když se člověk zaplete do sítě totality, a zda je zlo páchané s dobrým úmyslem a z dobrého důvodu menším zlem.
Druhá premiéra inscenace, kterou nastudoval v překladu Karla Krále režisér Filip Nuckolls, bude 22. října. Mezi herci jsou Jakub Špalek, Marcela Holubcová, Matouš Ruml, Tomáš Karger a Lukáš Jůza.
„Jádrem hry je, jestli se má fízlovi, který donášel, odpustit, či ne,“ uvedl k inscenaci režisér. On se spolu s autorem domnívá, že odpouštět se nesmí. „Bylo by to kydání hnoje na ty, kteří se s režimem nezapletli,“ dodal režisér.
Podle Jakuba Špalka, který před časem interpretoval svou roli při scénickém čtení v Divadle v Dlouhé, je hra dobrá. „Pojednává o tom, co jsme zažili, a kupodivu má humor,“ uvedl.
Hra završuje totalitní trilogii Tiso, Husák, Komunismus, kterou autor napsal pro divadlo Aréna v Bratislavě. Vznikla na námět Juraje Kukury, který spolu se Zdenou Studénkovou ztvárnil hlavní role ve světové premiéře v Aréně v roce 2008 v režii Martina Čičváka. Komunistický režim podle Kukury poznamenal životy mnoha lidí. Jeho osobně oddělil od rodiny; když v 80. letech legálně v Mnichově natáčel film, neprodloužili mu vízum. V té době mu umírala matka a on se nemohl vrátit. I proto Kukura chtěl, aby divadlo nastavilo zrcadlo této době. Před rokem představila Aréna trilogii v pražském Činoherním klubu.
Hra Komunismus je připomenutím událostí, které řada lidí nepamatuje a mnozí je možná zapomněli. Podle autora žijeme dobu zrychleného zapomínání, kdy nad kostmi mrtvých už stojí obchodní centra. Po premiérách svých her se Klimáček setkal s nenávistnými reakcemi a anonymními dopisy. „Jsem už dost starý, abych to zvládl. Přesto jsem rád, že jsem do toho šel,“ komentoval to tento básník, prozaik a dramatik, autor asi čtyřicítky her. Podle něj podstatou hry není politika, ale rodinné vztahy, které jsou tlakem a strachem minulého režimu deformovány.
Klimáček je současně i hercem, režisérem a scenáristou. V roce 1983 absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě a o pět let později zanechal praxe anesteziologa v bratislavské nemocnici a začal se divadlu věnovat profesionálně. Je sedminásobným držitelem ceny Alfréda Radoka za nejlepší českou a slovenskou hru roku.
