Že složil Novosvětskou symfonii a operu Rusalka, ví nejspíš téměř každý, Antonín Dvořák ale nežil jenom hudbou. Rád si také zašel „na jedno“ a zabafal si z oblíbené dýmky. Národní muzeum přichystalo výstavu, kde prozradilo i Dvořákovy Hříšné radosti. Velkého českého skladatele přibližuje jako obyčejného člověka s řadou zlozvyků.
Vernisáž výstavy doprovodilo netradiční vystoupení vokálního souboru Collegium 419, které se zaměřuje na hudbu šestnáctého až osmnáctého století. V Muzeu Antonína Dvořáka ale v jeho podání zněly zhudebněné recepty Terezie Liehmannové, skladatelovy první lásky. U jejího otce se ve Zlonicích jako sotva patnáctiletý mladík učil hudební teorii a hrát na housle, klavír a varhany.
Po divadle bramboračku
Terinka se zajímala nejen o hudbu, ale také o vaření. Originál její kuchařské knihy, do které si zapisovala recepty, je součástí výstavy. Dvořáka, milovníka dobrého jídla, by nejvíce potěšila českou kuchyní.
V mimořádné oblibě měl prý švestkové knedlíky, nepohrdl ovšem ani hovězím na šafránové omáčce nebo telecími řízky. „A když hrál v Prozatímním divadle na violu, po představení chodil do hospody na bramboračku,“ doplnila skladatelovy chutě kurátorka Veronika Vejvodová.
Chutnou krmi Dvořák rád zapíjel pivem. Právě na jeho nedostatek si stěžoval během svého pobytu v Americe. „První prázdniny jel trávit na americký venkov do Spillville a během cesty bylo zakázáno požívat ve vlaku pivo, což nesl velmi nelibě,“ prozradila kurátorka.
Karty hrál o sirky
Známý český komponista si také rád zakouřil, z jeho pozůstalosti je na výstavě například k vidění dýmka, kterou dostal k šedesátým narozeninám. Na přání manželky Anny si tabák dopřával jen venku na zahradě a v hospodách.
„Téměř denně chodíval do Pařížské kavárny naproti bytu Dvořákových v Žitné ulici. Často také zavítal do restaurace U Mahulíků v Myslíkově ulici, kde se scházela zábavná společnost hudebníků, jíž byl Dvořák ,protektorem‘,“ vyjmenovala skladatelova oblíbená místa kurátorka.
U piva a dýmky si se svými přáteli často zahrál partičku tzv. dardy, nekarbanili ale prý o peníze, jen o sirky nebo knoflíky. Co dalšího lidského nebylo Mistrovi cizí, mohou návštěvníci Muzea Antonína Dvořáka zjistit až do začátku dubna příštího roku.
