„Requiem za zbourané vesnice“ zní podtitul nové inscenace v Jihočeském divadle, která je adaptací románu Rybí krev. Jihočeský autor Jiří Hájíček za příběh o stavbě jaderné elektrárny Temelín, jež zasáhla do krajiny i lidských osudů, získal cenu Magnesia Litera pro Knihu roku 2012.
Kvůli stavbě temelínské elektrárny a souvisejícímu budování vodní nádrže Hněvkovice v osmdesátých letech zcela zaniklo či částečně zmizelo v jižních Čechách několik vesnic. „Pamatuji si všechny události, co se potom děly, takže stačilo zavzpomínat a zkusit se do té doby přenést,“ poznamenal Hájíček. Nebylo tak pro něj jako spisovatele těžké tehdejší dění věrohodně zachytit.
Problémy, lidé a příroda jižních Čech jsou opakovaným tématem jeho knih, třeba i románů Selský baroko a Dešťová hůl, které s Rybí krví tvoří volnou trilogii. Sám vyrostl v jedné z vesnic, která postupně mizela pod vodou nové přehrady.
Zásah do krajiny kvůli stavbě elektrárny zásadně ovlivnil lidské osudy a vztahy. „Hra není o tom, jestli jsme pro jadernou elektrárnu, nebo proti, ale jde spíše o to, jakým způsobem se to dělo,“ dodává režisérka Natália Deáková.
Silnější v příběhu jsou ženy. „Muži umírali dříve a rychleji, přeživšími, kteří zůstali vysídlení v panelácích, byly opravdu ve většině případů vdovy,“ poznamenává Kamila Janovičová, představitelka hlavní hrdinky Hany. Ta se po letech v cizině vrací do polozatopené vesnice a noří se do stále bolavé minulosti. V Jihočeském divadle při nejbližší repríze 4. května.
