Jan Gemrot na sebe upozornil už u přijímacího řízení na Akademii výtvarných umění. Pro svůj talent dostal výjimku a do ateliéru klasické malby nastoupil už po ukončení třetího ročníku střední výtvarné školy. Nyní tento výrazný výtvarník třicátnické generace otevírá Nové horizonty. Pod tímto názvem představuje svou tvorbu v pražské Galerii Pro arte.
Jak vytrhnout velrybě ploutev. Jan Gemrot se nebojí nových horizontů
Jan Gemrot se nebojí nových horizontů (zdroj: ČT24)
Naléhavost jeho umělecké výpovědi je nepřehlédnutelná, napsala o Janu Gemrotovi kurátorka Národní galerie, v jejíchž sbírkách je výtvarník zastoupen. I když pracuje i s novými technologiemi, malba je pro něj pořád na prvním místě.
„Ať už je to jednoduchý záznam nějaké vizuální informace, nebo emoce, vidíte práci s materiálem. Je to prostě neopakovatelné, protože obraz je vždycky unikát, i když namalujete kopii, tahy nikdy nejsou stejné – a to mě fascinuje. Pro mě je proces malby důležitější než jeho výsledek, konečný obraz,“ popisuje Gemrot, co je na malbách pro něho tak umělecky přitažlivé.
Svými díly často reaguje na společenské jevy, vystavenými díly se ale obrací do lidského nitra. Zajímá ho práce s lidským podvědomím. „To není zklidnění, to je hluboký průzkum,“ poznamenává. „I tato výstava by mohla být čtena jako dobrodružná výprava, jen místo, na které se snažím diváka vzít, je více uvnitř.“
Umělcovo zkoumání má mimo jiné podobu výpravy na širé moře vzdáleně inspirované atmosférou románu Moby Dick. Nedořečený příběh namalovaný v jiných horizontech nutí diváka dívat se na realitu z jiných úhlů pohledu, přemýšlet v nových obzorech.
Když člověk vybočí ze zajetých perspektiv, může dojít k novým zjištěním nebo novým objevům. Myslím, že to je hlavní funkce umění: že by mělo zpochybňovat zažité věci a zkoušet hledat.
K Moby Dickovi odkazuje i Gemrotova vůbec první socha – velrybí ocas, který umístil před galerii. Návštěvníky jeho Nových horizontů tu bude vítat do konce června.