Život je nádherný - a také krutý, nelítostný a nespravedlivý. A smrt není fér, obzvlášť když je vám šestnáct a začínáte prožívat nekonečnou lásku uprostřed svých zbývajících, konečných (rozuměj posledních) dní. Svět prostě není továrna na splněná přání - a tak si je museli Hazel a Gus splnit sami.
Hvězdy nám nepřály: Love story mezi životem, (bez)nadějí a smrtí
Od doby, kdy jsme v roce 1970 prožívali s Ali MacGrawovou a Ryanem O'Nealem jejich osudovou Love Story, umírali zamilovaní na filmovém plátně již mnohokrát. Sentimentálně, slzopudně, fatálně, tragicky a nevyhnutelně. Když si vás totiž Zubatá vyhlédne, můžete se sice pokoušet schovat v náručí milované bytosti, ale jejímu kostnatému objetí stejně neuniknete. Točit filmy o těchto pohnutých a mezních situacích, v nichž se kamera hezky zblízka dívá, jak dohořívají mladé a zaláskované lidské životy, může být (a nezřídka také je) lacině vykalkulované, uslintaně sentimentální, ulepeně dojímavé a nechutně nekrofilní.
Jenomže tentokrát se rutinní emocionální ždímačka nekoná, navzdory tomu, že dva ústřední teenageři jsou spojeni tak vitálními a nesourodými pouty, jako je láska a rakovina. Na první pohled to nevypadá na pohodovou pozvánku do kina a v běhu každodenních trablů si na první dobrou možná řeknete, že nemáte zapotřebí voyeursky sledovat, jak dva dorostenci s vitální diagnózou dumají o tom, jestli se mohou zamilovat na tu (více či méně?) krátkou dobu, než odejdou do kytek. V zásadě máte pravdu a přiznávám, že sám jsem šel na projekci s podobnými pocity a v očekávání nízce zneužitého kalkulu s lidskými emocemi si říkal, proč se tahle témata takhle ždímají a jestli mám zapotřebí být u toho.
Po sto pětadvaceti minutách oslovující, nevydírající, inteligentní a záblesky černého humoru překvapivě prosvětlené citovky jsem se tvůrcům v duchu upřímně omluvil - a vám bych chtěl vzkázat, že by bylo špatné rozhodnutí, kdybyste dopustili, aby vás tahle lehkou rukou natočená romance s těžkým tématem minula.
Šestnáctiletá Hazel a zhruba stejně starý Gus spolu prožili něco jako „malou věčnost – nekonečno mezi spočítanými dny“. Přeloženo do strohé, neosobní a věcné mluvy to znamená, že se setkali, seznámili a zamilovali na jednom ze setkání podpůrné terapeutické skupiny kluků a holek, s nimiž se život zrovna nemazlil a nadělil jim diagnózu, na kterou se v řadě případů dříve nebo později dojíždí na konečnou. Jemu tahle nemoc sebrala nohu a zatím ponechala pocit, že to v prvním kole vyhrál, jí přeskočila ze štítné žlázy do plic, takže teď dýchá jen díky zázraku a přístroji, který vleče všude sebou.
Kromě „společné“ diagnózy toho zas až tolik společného nemají. On chce udělat všechno pro to, aby si ho lidé pamatovali, ona věcně tvrdí, že zapomnění je nevyhnutelné. On má doma sbírku sportovních trofejí a čte knížky napsané podle počítačových her – ona miluje román Petera Van Houtena Císařský neduh a touží po tom setkat se s autorem v Amsterodamu, aby z něj vydolovala odpovědi na otázky, k nimž ji inspiroval. A právě tahle knížka, její nerudný autor (další pokřivená figura z portfolia ujetých a zraněných Willema Dafoea) a Hazelino životní přání je definitivně sblížilo. Jenomže ani jeden z nich nevěděl, kolik času jim na tohle sblížení zbývá.
Zdá se, jako by se původní scénáře stávaly nedostatkovým zbožím, a stále častěji na filmových plátnech sledujeme ekranizace úspěšných literárních předloh. Stejně tak tomu je i v tomto případě. Pětatřicetiletý americký režisér Josh Boone sáhl (hodně rychle) po stejnojmenném bestselleru Johna Greena a dva roky poté, co vyšel, ho převedl na filmové plátno. A je to adaptace citlivá, životná, křehká a vzhledem k tématu až překvapivě laskavá, lacině se nepodbízející a zvláštním, smutným způsobem dokonce místy úsměvná. Možná proto, že to není prvoplánovitý spektákl o umírání na rakovinu, ale docela autentická a svým způsobem odvážná úvaha o tom, že pro život není důležitá jeho délka, ale jeho obsah. To, čím je naplněn a co tu po něm zůstává, byť by se to zrcadlilo jen v jednom jediném člověku, který někoho miloval.
Scenáristé a vděční čtenáři Greenova románu Scott Neustadter a Michael H. Weber text citlivě přetavili do scénáře a empatický Josh Boone ho z režijního křesla s respektem k předloze i tématu filmově převyprávěl. Klíčovou oporou mu byl vstřícný a přesný casting, jehož přirozenou dominantou byl ústřední teenagerovský tandem Shailene Woodleyová – Ansel Elgort (takto sourozenci z nedávné Divergence). Jejich čistá chemie je neselhávající a vzájemně se umocňující, jejich výkon uvolněný i soustředěný a jejich energie a výdrž, s níž nás provázejí více než dvouhodinovou stopáží, obdivuhodná. Jsou to dobře napsané a výborně odehrané figury, jež nežadoní o soucit a lítost a které nakonec elegantně zvládly i lehce přebouchnuté pasáže, kde se přece jen víc zatlačilo na emocionální knokautování diváka (viz poněkud schematická „hra“ na doražení načatých a plačících při závěrečném předčítání vzájemných nekrologů).
Hvězdy nám nepřály je film, po kterém nebudete radostně křepčit, ale také se nevyplazíte z kina v totální depresi. Je to nepodbízivá a nevšední romance o lásce a umírání, jaká se v tomto žánru nerodí tak často. Není to laciná love story, která vám servilně dá, co byste chtěli, spíše příběh o reálné naději a ztrátách a nálezech, jež ji doprovázejí. A také o tom, že život pod zlou a nepřející hvězdou má svůj smysl, obsah a poslání, pohřby tu nejsou pro mrtvé, ale pro živé – a umírání je na prd! V životě prostě přicházejí chvíle, kdy každá další vteřina je horší než ta předchozí, ale na druhé straně se sváteční oblek koupený do rakve může hodit i při jiné, mnohem příjemnější situaci. Vlastně nic, co byste nevěděli nebo netušili. Vlastně všechno, co byste si měli alespoň čas od času uvědomit. Tak jako Hazel, která nakonec Gusovi vysvětlila, že není důležité, aby si ho všichni pamatovali, protože vlastně stačí jen jeden, který ho opravdu miloval.
FAULT IN STARS / HVĚZDY NÁM NEPŘÁLY. USA 2014, 125 min., české titulky, od 12 let, 2D. Režie: Josh Boone. Scénář: Scott Neustadter, Michael H. Weber. Kamera: Ben Richardson. Hudba: Mike Mogis, Nate Walcott. Hrají: Shailene Woodleyová (Hazel Grace Lancasterová), Ansel Elgort (Augustus Waters), Nat Wolff (Isaac), Wilem Dafoe (Peter Van Houten), Laura Dernová (Frannie Lancasterová), Sam Trammell (Michael Lancatsrer). V kinech od 5. června 2014.