Praha – Literaturu a politiku, umění a historii mísili účastníci třetích Hovorů letošního Festivalu spisovatelů. Svoboda lhát byla tématem středeční debaty dvou čínských literátů Ma Jiana a Yanga Liana, americké básnířky Anne Waldmanové a českého spisovatele Jaroslava Rudiše. Je mezi svobodou lhát a svobodou vymýšlet si rovnítko, ptali se diskutující. Kdo je lhář, co je lží a může nás doběhnout na svých krátkých nohách? Nehoníme jen my ji, ale i ona nás.
„Když hovoříme o lži, měli bychom ukazovat prstem nejen na ostatní, ale i sami na sebe,“ uvedl básník a literární kritik Yang Lian v souvislosti s krvavým potlačením demonstrace čínských studentů na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Po této události byl Lian zbaven čínského občanství a proskribován. Dnes žije v Londýně, stejně jako jeho krajan Ma Jian, jenž v roce 1989, už jako disident, vyjádřil podporu prodemokratickým aktivistům na pekingském náměstí Tchien-an-men.
O masakru napsal knihu Pekingské koma. „Lhaní je nástroj politiků,“ říká Jian, „a spisovatel stejně jako politik lže, aby ukázal svět v určitém světle.“ Při uvádění paradoxního příkladu se obrátil na básnířku a kulturní aktivistku Anne Waldmanovou, „duchovní manželku“ beatnika Allena Ginsberga. „Protestovali jste proti kapitalismu jako proti lži, proti věcem, které byly v té době náš sen. A my jsme v té lži neměli dosud možnost žít.“
Byl sen o světě po revoluci v osmdesátém devátém lží, zněla otázka, která proud diskuse obrátila k České republice. Jaroslav Rudiš jej přes dnešní Prahu, v jejímž centru „turista potká zase jen turistu“, stočil ke stále bolavé sudetské otázce, respektive česko-německým vztahům. „Je pro nás nezbytné vrátit se v mlze a najít sami sebe,“ uvedl Rudiš s odkazem na svou komiksovou trilogii o výpravčím Aloisi Nebelovi, který „občas v mlze vidí to, co jiní nevidí.“
Hovory pokračují zítra od 17:00 v Americkém centru diskusí na téma: Politika, identita, kultura. Záznamy diskusních podvečerů je možné přehrát na stránkách Festivalu spisovatelů.
