Eskymácká obydlí aneb Jak číst Radomila Uhlíře

Pozorný divák, čtenář, posluchač a já nevím co ještě má určitě s Radomilem Uhlířem problém. Se svojí neuvěřitelnou vitalitou se dere na příjemce doslova odevšad. Více než dvacet filmů, performance, recitace, zpěv, také tanec, scenáristická a režijní činnost, literární tvorba, rozhlasová i pódiová moderace, typický humor, nejrůznější kabaretní vystoupení jsou již několik let doplňovány dalším žánrem. Zprvu to vypadalo, že máme dalšího malujícího entertainera, vedle Gotta, Bohdanové, Hüttnerové a mnoha dalších. Ba dokonce vznikly obavy, jak případně Uhlíře bezbolestně v této další tvůrčí činnosti zastavit. Malířský příběh se však včas začal vyvíjet jinak.

Před několika lety byly jeho barevně výrazné obrazy jakýmsi milým a zajímavým dokladem naivistického přístupu amatéra. V tomto případě však obrovská nálož silné tvůrčí osobnosti a nezastavitelného humoristy udělala své. Uhlířova současná výstava, která je k vidění na stěnách pražské Kávovarny v pasáži Lucerna, je dokladem zrodu velmi zajímavého tvůrce s vlastním rukopisem. Ten se již projevoval v předchozích letech, nyní však získal naprosto nečekaně svůj vlastní, zcela osobitý charakter.

Atomová bomba Uhlířova humoru je zde samozřejmě dále přítomna – setrvává však zejména u nádherných názvů jednotlivých kompozic. Názvy by mohly obstát samy o sobě jako krátká dramatická díla. Například: Po vykrvení – invaze do řeznictví; Zrod ramínek; Ženy vybírají lyže podle barvy kulíšku; Osamělost nezahřeje; Virgule a zvířata v okolí Ponte di Rialto; Pravda o kauze letiště Brémy…

Díla sama však připomínají nadčasové kultury Mayů nebo vnitřní výzdobu eskymáckých obydlí. Chvílemi zcela nezávisle sledujeme s údivem jakési urbanistické studie, chvílemi pohledy do výkonného mikroskopu. Barevné světy jsou velmi osobitým kosmem Uhlířova vnitřního vidění a existence. Dalo by se přímo zvolat – sběratelé, hola, tady je někdo, kdo stojí za to, tady je slibný tvůrce, tady je ta správná chvíle pro dobrý nákup!

Bravurní jistota, i přes jisté zneklidňující stopy, provázející každou nadprodukci, začíná být překvapujícím a kladným momentem. Pozoruhodná odvážná barevnost Uhlířových olejů je osvobozující a zábavná. Minulé velké Uhlířovy výstavy, přijímané diváky s určtou sympatií (Žižkov, Sokolov atp.), byly jednoznačným předstupněm dnešního překvapení. Málokdy se stane, aby člověk při detailním sledování díla pocítil touhu vidět další, aby se těšil na novou, následující kompozici. Možná je škoda, že poměrně drobná dílka musíme sledovat právě v kavárně.

Pravda o kauze Letiště Brémy, 2014
Zdroj: ČT24/Ivan Horák

Kamil Nábělek v úvodním slově hovoří o určitém vypětí při nutnosti divákova soustředění na jednotlivá témata. Já dodávám, že se to samozřejmě vyplatí – pokud nebudete konfrontovat otrocky názvy děl s jejich obrazovým sdělením, ponoříte se do výše zmiňovaného Uhlířova fantaskního světa, předávaného onou svéráznou řečí, tak zábavnou a veselou. Radomil Uhlíř nám ukázal svou další, nepříliš známou tvář. Přivítejme ji s uznáním a úsměvem.

KDY A KDE: Galerie Kávovarna, pasáž Lucerna, Štěpánská ulice, Praha. Výstava potrvá do konce srpna.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 3 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 13 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 23 hhodinami

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026
Načítání...