Pozorný divák, čtenář, posluchač a já nevím co ještě má určitě s Radomilem Uhlířem problém. Se svojí neuvěřitelnou vitalitou se dere na příjemce doslova odevšad. Více než dvacet filmů, performance, recitace, zpěv, také tanec, scenáristická a režijní činnost, literární tvorba, rozhlasová i pódiová moderace, typický humor, nejrůznější kabaretní vystoupení jsou již několik let doplňovány dalším žánrem. Zprvu to vypadalo, že máme dalšího malujícího entertainera, vedle Gotta, Bohdanové, Hüttnerové a mnoha dalších. Ba dokonce vznikly obavy, jak případně Uhlíře bezbolestně v této další tvůrčí činnosti zastavit. Malířský příběh se však včas začal vyvíjet jinak.
Eskymácká obydlí aneb Jak číst Radomila Uhlíře
Před několika lety byly jeho barevně výrazné obrazy jakýmsi milým a zajímavým dokladem naivistického přístupu amatéra. V tomto případě však obrovská nálož silné tvůrčí osobnosti a nezastavitelného humoristy udělala své. Uhlířova současná výstava, která je k vidění na stěnách pražské Kávovarny v pasáži Lucerna, je dokladem zrodu velmi zajímavého tvůrce s vlastním rukopisem. Ten se již projevoval v předchozích letech, nyní však získal naprosto nečekaně svůj vlastní, zcela osobitý charakter.
Atomová bomba Uhlířova humoru je zde samozřejmě dále přítomna – setrvává však zejména u nádherných názvů jednotlivých kompozic. Názvy by mohly obstát samy o sobě jako krátká dramatická díla. Například: Po vykrvení – invaze do řeznictví; Zrod ramínek; Ženy vybírají lyže podle barvy kulíšku; Osamělost nezahřeje; Virgule a zvířata v okolí Ponte di Rialto; Pravda o kauze letiště Brémy…
GALERIE
Ženy vybírají lyže podle barvy kulíšku, 2014
Díla sama však připomínají nadčasové kultury Mayů nebo vnitřní výzdobu eskymáckých obydlí. Chvílemi zcela nezávisle sledujeme s údivem jakési urbanistické studie, chvílemi pohledy do výkonného mikroskopu. Barevné světy jsou velmi osobitým kosmem Uhlířova vnitřního vidění a existence. Dalo by se přímo zvolat – sběratelé, hola, tady je někdo, kdo stojí za to, tady je slibný tvůrce, tady je ta správná chvíle pro dobrý nákup!
Bravurní jistota, i přes jisté zneklidňující stopy, provázející každou nadprodukci, začíná být překvapujícím a kladným momentem. Pozoruhodná odvážná barevnost Uhlířových olejů je osvobozující a zábavná. Minulé velké Uhlířovy výstavy, přijímané diváky s určtou sympatií (Žižkov, Sokolov atp.), byly jednoznačným předstupněm dnešního překvapení. Málokdy se stane, aby člověk při detailním sledování díla pocítil touhu vidět další, aby se těšil na novou, následující kompozici. Možná je škoda, že poměrně drobná dílka musíme sledovat právě v kavárně.
Pravda o kauze Letiště Brémy, 2014
Kamil Nábělek v úvodním slově hovoří o určitém vypětí při nutnosti divákova soustředění na jednotlivá témata. Já dodávám, že se to samozřejmě vyplatí – pokud nebudete konfrontovat otrocky názvy děl s jejich obrazovým sdělením, ponoříte se do výše zmiňovaného Uhlířova fantaskního světa, předávaného onou svéráznou řečí, tak zábavnou a veselou. Radomil Uhlíř nám ukázal svou další, nepříliš známou tvář. Přivítejme ji s uznáním a úsměvem.
KDY A KDE: Galerie Kávovarna, pasáž Lucerna, Štěpánská ulice, Praha. Výstava potrvá do konce srpna.