„Nejprohnanější muž, jaký kdy žil.“ Viktor Lustig byl podvodník s českými kořeny a světovými ambicemi. Pokusil se prodat Eiffelovu věž. Dvakrát. Příběh jednoho z nejneuvěřitelnějších podvodů začátku minulého století se dostane také do kin. O českém notorickém podfukáři vznikne film v koprodukci Česka, Francie a Spojených států.
Dvakrát chtěl prodat Eiffelovku. O českém podvodníkovi se chystá film v americké koprodukci
Viktor Lustig se narodil v Hostinném na Trutnovsku rok poté, co Gustave Eiffel v Paříži otevřel pro veřejnost tři sta dvacet čtyři metrů vysokou věž. Postavil ji u příležitosti Světové výstavy a na počest Velké francouzské revoluce.
Dominanta francouzské metropole původně měla vyčnívat nad městské panorama jen dočasně, zpočátku budila pohoršení a údržba kovové konstrukce byla náročná. Všech těchto problémů využil Viktor Lustig, když se rozhodl Eiffelovku naoko prodat.
Kapitální podfuk zapsal Lustiga do dějin. Ani předtím ale nebyl žádné neviňátko, jak by mohli potvrdit pasažéři zaoceánských parníků, kteří opouštěli starý kontinent s vidinou lepšího života a bohatství. Lustig v nich rozpoznal ideální kořist při cinknutých partiích bridže.
Využíval svého šarmu a inteligence. „Byl to nonšalantní charismatický pán, velmi vzdělaný, mluvil plynule šesti jazyky,“ popisuje český producent chystaného filmu David Blümel.
Předražený šrot
Realizaci zdánlivě šíleného nápadu na prodej Eiffelovky napomohla dobová situace. Bylo pár let po první světové válce a ve zbídačené Francii se psalo o vysokých nákladech na údržbu ocelového molochu. Navíc nedlouho předtím, v roce 1923, zemřel přední ochránce a propagátor věže Gustave Eiffel.
Lustig si novinové články brojící proti Eiffelovce coby finančně nákladné hromadě šrotu četl v luxusním pařížském hotelu de Crillon, kde pod maskou falešného hraběte popíjel pastis a hledal dobrý úlovek.
Rozhodl se vydávat za úředníka z ministerstva pošt a telegrafů a z moci své funkce zinscenoval neveřejné výběrové řízení, jehož vítěz bude moci pařížskou dominantu rozebrat do šrotu. Neveřejné proto, vysvětloval, aby se zabránilo přílišnému rozruchu.
Potenciálním kupcům rozeslal dopisy a zval je na schůzku. Přišlo jich pět. Ovšem nic netušil jen André Poisson, jeho konkurenční zájemce hráli Lustigovi komplici.
Talent na podvody
Jako falešný ministerský zástupce byl Lustig natolik přesvědčivý, že od váhajícího Poissona vylákal úplatek. Slíbil, že za všimné pomůže naklonit rozhodování ve prospěch korupčníka, který tak snáze přijde k sedmi tunám železa a ve svém oboru si vylepší reputaci.
Měl-li Poisson o celém návrhu nějaké pochybnosti, o zkorumpovanosti úředníků nepochyboval a Lustigovi zaplatil. Ten ale s penězi na úplatek a následně i za odkup Eiffelovky zmizel a napálený obchodník mlčel – domáhání se návratu neoficiální investice mu za možnou ostudu nestálo.
3 minuty
Události v kultuře | Události v kultuře | 410
„Je to velmi zajímavá postava. Myslím, že každý, kdo dokáže prodat Eiffelovu věž, musí být opravdu spíš talentovaný člověk než podvodník. Buď byli lidé tehdy naivnější, nebo on příliš chytrý,“ míní producent Mario Kassar, který jde do natáčení filmu o Viktoru Lustigovi se zkušenostmi z produkcí snímků Rambo či Terminátor. „Vlastně jenom absolutně zneužíval hamižnost lidí v té době, těch velkých průmyslníků,“ dodává Blümel.
Lustig povzbuzen úspěchem se rozhodl vrátit se na místo činu a prodat Eiffelovku do šrotu ještě jednou. Opět vystupoval pod falešnou identitou. Jenže druhý pokus o ten samý trik už mu nevyšel. Dozvěděla se o něm policie.
Tiskařský stroj na peníze
Do třetice Lustig podvodnické štěstí ve Francii nepokoušel. Zmizel raději do Spojených států, kde ostatně – jak věděl z předchozích let – žije také dost lidí, kterým vidina zisku snadno zatemní zdravý rozum. Lustig totiž Američanům ještě před pařížskou anabází prodával „kouzelný“ strojek na tištění peněz. Přesvědčil je, že malá krabička vyrobí za několik hodin stodolarovou bankovku.
Na podvodnickou kariéru v peněžnictví Lustig v Americe navázal. Tentokrát se ale pustil do padělání peněz ve velkém. Podfoukl dokonce obávaného mafiánského bosse Al Caponeho. Získal od něj peníze na údajnou investici, následně mu celý obnos ale vrátil s tím, že obchod nevyšel. Na mafiána Lustigova „čestnost“ udělala takový dojem, že mu i tak vyplatil několik tisíc dolarů.
Konec v Alcatrazu
Klec spadla v roce 1935. Lustig byl zatčen za padělání, a přestože se mu načas podařilo utéct z vězení, byl nakonec odsouzen na dvacet let těžkého žaláře v proslulém Alcatrazu. Podle dobových novin někteří agenti u soudu Lustiga popisovali jako „nejprohnanějšího muže, jaký kdy žil“. Za mřížemi ve věku 57 let podlehl zápalu plic.
Filmového potenciálu Lustigova dobrodružného života si nejsou vědomi jen tvůrci chystaného snímku. I na webu Eiffelovy věže se píše o „neuvěřitelném příběhu vhodném pro zfilmování“.
Scénář vznikal přes dva roky. „Tento příběh vyšel z Česka, od české produkce, s ambicí zkusit udělat film ve větším mezinárodně,“ podotýká Blümel. Obsazení zatím není známo. „Budou tam Češi, ale i hollywoodští herci,“ prozradil Kassar. Producenti řeší také lokace, natáčení se plánuje v Americe, Paříži i v Praze. Režie by se měl ujmout francouzský filmař Jérôme Cornuau.
