Praha - Letošní rok může konceptuální umělec Dominik Lang považovat za úspěšný. Je nominován na Cenu Jindřicha Chalupeckého a jeho dílo, v němž pracoval s dílem svého otce - sochaře, právě reprezentuje Českou a Slovenskou republiku na prestižním bienále v Benátkách.
Dominik Lang probouzí spící
Zvolení Langa jako reprezentanta současné české a slovenské výtvarné scény v Itálii ale provázely komplikace. Jeho projekt sice pro benátské bienále doporučila odborná komise ustavená Národní galerií její tehdejší ředitel Milan Knížák ale toto rozhodnutí nerespektoval a dal přednost projektu jiných výtvarníků. Proti tomu se tehdy postavila řada umělců i historiků umění. Ministr kultury Jiří Besser pak rozhodl o tom, že na bienále přece jen pojede Lang.
Pro Benátky připravil instalaci, v níž představuje sochy svého otce Jiřího Langa, které různě zdeformoval a zasadil do nových souvislostí. „Musel jsem překonat bariéru pocitu, že - na první pohled - ničím věci, které pro mě mají velkou hodnotu,“ uvedl k práci na projektu nazvaném Spící město umělec.
„Bylo v tom ale napětí, jiskření snahy nejen mé, ale celkově mé generace dozvědět se něco víc o tom, co bylo, aniž bychom to zažili,“ tvrdí Lang, jenž vycházel i ze vzpomínek na své dětství, kdy byl přitahován „spícími“ sochami svého otce v ateliéru, který ale prý sloužil spíše jako depozitář.
Spící město má podle Langa evokovat nedávnou historii Československa a zejména pak „uměleckou šeď 50. a 60. let“. „Otcovy sochy pro mě fungovaly jako stavební materiál, který je spjatý s onou dobou i se mnou samotným,“ dodává. „Necítil jsem potřebu vyrovnat se jen se sochami svého táty. Fascinovala mě i ta doba. Pro mě to dílo, které 'spalo' v ateliéru, reprezentovalo celé období 50. a 60. let, kdy sice bylo spoustu oficiálních umělců a také umělců v undergroundů, ale největší procento - tak, jak to subjektivně vnímám - bylo v takové šedé zóně. Pracovali svědomitě, skončili školu, nijak zvlášť se nešpinili s režimem, ale zároveň ani neuspěli.“
Benátské bienále (zdroj: ČT24)
Při práci na fiktivním mezigeneračním dialogu měl Lang na paměti i to, jak a zda mu porozumí návštěvníci bienále. Jeho projekt sice stojí na osobní zkušenosti, dotýká se ale obecných otázek. „Snažil jsem se najít rovnováhu - aby to nebylo na první pohled srozumitelné, aby tam bylo napětí mezi zaprášenou šedí starého umění a zároveň tím, že se pohybujeme na bienále současného umění,“ popisuje.
Jeho Spící město nezůstalo v Benátkách stranou zájmu, dostal už několik nabídek na instalaci díla ze zahraničí. Není si ale jistý, jestli by projekt, který vznikl pro určité místo, šlo přenést i do jiného kontextu.
V současné době se jednatřicetiletý sochař věnuje dalším výtvarným projektům a přípravám expozice pro udílení Ceny Jindřicha Chalupeckého. Letos se o ocenění pro umělce do 35 let vedle Langa uchází i Filip Cenk, Pavel Sterec, Marek Ther a Jiří Thýn. Všech pět nominovaných na cenu představuje během pěti měsíců na pěti místech netradiční projekt. Langovu uměleckou prezentaci by měl na podzim hostit jihočeský Tábor. V pořadí už 22. laureát ceny bude oznámen 25. listopadu v pražském Centru současného umění DOX, kde budou i vystaveny individuální projekty nominovaných.