Uherské Hradiště - Po loňském úspěchu thajského režiséra Aphičatponga Vírasetchakuna letos na 38. ročník Letní filmové školy (LFŠ) v Uherském Hradišti zavítal jeho kamarád ze Srí Lanky Vimukthi Džajasundara. Oba tvůrce spojuje celá řada motivů a stylistických prvků objevujících se v jejich filmech. Představení filmů nejvýraznějšího srílanského režiséra dneška zapadá do dramaturgie LFŠ každoročně seznámit diváky s výraznou osobností Asie a konfrontovat její díla s často unifikovanou evropsko-americkou kinematografií.
Džajasundara již na LFŠ uvedl tři své filmy a netajil spokojenost s diváckým ohlasem. „Po projekcích více než polovina lidí zůstává na besedu. Publikum v Uherském Hradišti mi připomnělo diváky v Latinské Americe, Argentině nebo Chile, kdy to publikum reaguje velice vřele a živě, což je pro mě jako pro tvůrce velmi zajímavé. Ale hlavně potom otázky jsou velice upřímné a smysluplné,“ pochvaluje si atmosféru na LFŠ srílanský režisér.
Na Slovácku představil již v sobotu svůj první film z roku 2001, černobílý dokument Země ticha. Jeho tématem je občanská válka, která v zemi vypukla v roce 1983 a trvala až do roku 2009. Film zbavuje válku patosu a heroismu, se záměrnou lakoničností například prezentuje torza těl přeživších zraněných vojáků. Byl uveden na celé řadě dokumentárních festivalů a otevřel letos pětatřicetiletému režisérovi další možnosti včetně stipendia ve Francii.
Napětí mezi vládou a rebely vrcholilo a já se ocitl mezi mlýnskými kameny
V roce 2005 natočil Džajasundara celovečerní snímek Opuštěná země, který získal v Cannes Zlatou kameru za nejlepší debut roku. Vizuálně podmanivá analýza záludnosti tehdy ještě probíhající občanské války na Srí Lance se stala mezinárodně nejslavnějším tamním filmem za posledních 50 let. Doma se však nehrál, byl stažen po třech týdnech. Režisér se navíc ocitl v ohrožení života.
„Napětí mezi vládou a rebely vrcholilo a já jsem se najednou ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny. Jedna strana mě obvinila, že stojím na té druhé, ta mě zase chtěla použít jako propagandu, což jsem přirozeně odmítal. Spikli se proti mně obojí a obviňovali mě z všeho možného. Na dva roky jsem musel Srí Lanku opustit a musel jsem žít v zahraničí,“ vzpomínal Džajasundara. Vrátil se v roce 2008, aby v atmosféře doznívajícího válečného konfliktu natočil snímek Mezi dvěma světy, který uvede v Uherském Hradišti v úterý večer.
Podobně paraziticky jako houby se chovají mrakodrapy…
O dva roky později měl premiéru režisérův první zahraniční snímek Houby natočený v sousední Indii, kterou Džajasundara označuje za „staršího bratra“ rodné Srí Lanky. Tematicky se v něm odklání od předchozích děl. Zatímco houby v džungli svobodně parazitují na ostatních rostlinách, v prostředí Kalkaty se podobně paraziticky jako houby chovají mrakodrapy, které bez kořenů vyrůstají na tváři koloniálního města a navždycky deformují krajinu kolem sebe.
V domovské Srí Lance se nyní kromě obnovy poničené země prý ke slovu dostává konečně i umění. „Předtím byl film politikum. V roce 2005 jsem byl kontroverzní politická osobnost, každý Srílančan znal mé jméno. Paradoxně dnes jsem jenom filmař,“ řekl s úsměvem Džajasundara. Nyní dokončuje snímek, který se na rozdíl od předchozích bude celý odehrávat ve městě. Zobrazuje konflikt řidiče a jeho zaměstnavatele, jímž je vysoce postavený lékař.
