Třináctého července 1985 sledovalo jeden a půl miliardy lidí rockový dvojkoncert, který sice tak úplně nezměnil svět, jak se o něm říká, ale v historii charitativních akcí neměl obdoby. Hlavní organizátor, irský muzikant Bob Geldof, dostal kvůli pomoci hladomorem postižené Etiopii na stadiony v Londýně a ve Filadelfii hvězdy jako Queen, Paula McCartneyho nebo tehdy už rozpadlé Led Zeppelin. Příští rok projekt Live Aid zopakuje londýnské divadlo Old Vic – nikoliv jako megalomanskou produkci, ale jako muzikál o jejím zákulisí.
„Těším se, až to uvidím… Doufám, že to nebude stát za ho*no,“ uvedl Bob Geldof s typickou přímočarostí muzikálovou verzi projektu Live Aid. Inscenaci Just For One Day, pojmenovanou veršem z písně Davida Bowieho Heroes, napsal John O'Farrell, českým čtenářům známý třeba knihou Muž, který zapomněl, že má ženu.
„Přišli a řekli: ,Víme, že řeknete ne, ale chceme to udělat, protože naši tátové o tom dni nikdy nepřestali mluvit,‘“ prozradil Geldof v rozhovoru pro BBC, čím ho tvůrci přesvědčili k souhlasu. Zdůraznil, že inscenace nemá vyznít jako pocta. „S tím bych neměl nic společného,“ prohlásil. „Takže tam není člověk převlečený za Freddieho a s nasazeným knírem. Hnacím motorem příběhu jsou písně.“
Kromě skladeb od Freddieho Mercuryho a Queen zazní také ty od U2, Davida Bowieho, Diany Rossové nebo The Who. Děj zavede diváky do zákulisí příprav a zároveň se na pozadí koncertní akce odehraje milostný příběh. „Je založen na skutečných svědectvích toho dne,“ tvrdí Geldof o muzikálu.
Stačí jeden oslovený divák
Jeho samotného na jevišti ztvární Craige Els, který se v minulosti objevil v seriálech Ripper Street a Doctor Who. „Být Bobem Geldofem je dost špatné. O něco horší je vidět někoho jiného, kdo předstírá, že je vámi. Jediná výhoda pro mě je, že divadelní Bob má úžasný hlas, takže si lidé budou myslet, že skutečně zpívám tak dobře jako on,“ okomentoval Geldof obsazení své postavy.
Muzikál Just For One Day se má hrát příští rok od 26. ledna do konce března. Deset procent z každé vstupenky podpoří Geldofův nadační fond The Band Aid Charitable Trust, peníze pomůžou v boji proti chudobě v Africe.
„Pokud tento muzikál povzbudí jediného člověka, aby se snažil o zlepšení situace, pak to bude dobře odvedená práce,“ přeje si Geldof, aby divadlo zapůsobilo na diváky i v tomto směru. Muzikál může podle něho napomoci k předání odkazu Live Aid. „Najde se dítě, které si po představení řekne: ,Něco podobného můžu udělat i s pomocí digitálních možností, což bude mít stejný dopad?‘ Pokud jedinec pochopí, že odpovědí je zvednout zadek, pak je to pro mě to pravé.“
Poučení z Bangladéše
Live Aid je považován za milník, díky němuž se podařilo dostat problémy zemí třetího světa do povědomí veřejnosti. Boba Geldofa vyburcovala reportáž o hladomoru v Etiopii. Společně s britským muzikantem Midgem Urem napsali píseň Do They Know It's Christmas. Pro nahrávání dali dohromady dočasnou skupinu Band Aid, do níž přizvali Paula Younga, Phila Collinse nebo frontmana U2 Bona a více než tři desítky dalších muzikantů.
Nejprodávanější singl Vánoc roku 1984 vynesl osm milionů liber, které Geldof věnoval na pomoc Etiopanům, ale s pocitem, že to nestačí. Proto se rozhodl zorganizovat Live Aid. V době, kdy neexistovaly mobilní telefony a e-maily, mu na přípravu stačilo deset týdnů.
Ocenil přitom rady od exčlena Beatles George Harrisona, který se už v roce 1971 obdobným, byť mnohem skromnějším, koncertem rozhodl získat peníze pro Východní Pákistán, tedy dnešní Bangladéš, která se právě v tom roce potýkala s uprchlickou krizí v důsledku nemilosrdných bojů za nezávislost, a navíc miliony lidí přišly o domovy poté, co region zdevastoval cyklon Bhola. Dodnes drží tragické prvenství vůbec nejhorší zaznamenané katastrofy způsobené atmosférickým jevem v historii.
Charitativní koncert na podporu Bangladéše v newyorské Madison Square Garden vynesl čtvrt milionu dolarů, další téměř čtyři miliony přihodily prodeje za živou nahrávku. Ovšem většina peněz byla více než deset let deponována na účtu finančního úřadu, protože organizátoři akci předem nezaregistrovali jako benefici, což je dostalo do problémů kvůli daním.
Návrat Led Zeppelin a strhující Mercury
Live Aid začal v poledne greenwichského času 13. července 1985 v londýnské Wembley fanfárou na počest prince Charlese a princezny Diany. Šestnáctihodinový „globální jubox“, jak ho Geldof nazval, pokračoval na Kennedyho stadionu ve Filadelfii a pomocí telemostu se vstupovalo z Austrálie, Rakouska, Japonska, Německa nebo Sovětského svazu.
Na dvou hlavních místech akce se sešlo více než 160 tisíc diváků, přes jednu a půl miliardy lidí koncert sledovalo u televize. Diváci Československé televize mezi nimi chyběli. K hvězdám večera patřila kapela Queen v čele s Freddiem Mercurym, který elektrizoval publikum interpretací písně Bohemian Rhapsody a jenž si za svůj výkon vysloužil mimo jiné ocenění od Eltona Johna. A také Geldofa. Ten na adresu Queen prohlásil: „Přesně pochopili myšlenku, že je to globální jukebox. Prostě šli a drtili jeden hit za druhým. Pro Freddieho to bylo dokonalé jeviště: celý svět.“
Phil Collins neváhal přeletět oceán, aby stihnul vystoupit na obou kontinentech, ale v tom byl výjimka. Mick Jagger a David Bowie původně vymýšleli alespoň transatlantický duet, což se nakonec ukázalo technicky nemožné. Vystupující v Londýně i ve Filadelfii měli na své skladby vyhrazených necelých dvacet minut. Na pódiu se vystřídali Bob Dylan, Tina Turnerová, Sting, Joan Baezová nebo Black Sabbath. Paul McCartney zažil perné dvě minuty, když kvůli vypnutému mikrofonu zpíval do zdi.
Live Aid znamenal jednorázový návrat Led Zeppelin, kteří se rozpadli pět let předtím. A kapele U2 pomohla akce rozšířit pověst mistrů živých koncertů. Naopak řada hvězdných jmen chyběla. Třeba Michael Jackson, který dal přednost natáčení ve studiu a který v březnu téhož roku hladovějící Afriku podpořil singlem We Are the World s videoklipem, v němž také defilují desítky umělců. Skladba vyzdvihující propojenost obyvatel planety alespoň koncert Live Aid uzavřela.
Lidé umírají, posílejte peníze… na zbraně?
„Lidé teď umírají, tak mi dejte peníze,“ apeloval Bob Geldof během přenosu na diváky. (Říkal „so give me the money“, ne „give us your fucking money“, jak bývá jeho výzva desinterpretována.) A lidé dávali – Live Aid vynesl více než sto milionů liber.
O rok později Geldof ještě uspořádal Sport Aid, kdy na podporu obětem postiženým v Africe hladomorem vyběhly miliony běžců po celém světě. O dvacet let později – už jako Sir, protože v roce 1986 byl jako první rocker pasován britskou královnou na rytíře – na benefiční gigaakci navázal sérií koncertů Live Aid. V Londýně tehdy zahráli Pink Floyd, poprvé po téměř čtvrtstoletí v sestavě s Rogerem Watersem.
Geldofovy benefiční projekty se nicméně neobešly bez kritiky. V roce 2010 přišla BBC s tvrzením, že Live Aid sice pomohl zachránit mnoho lidí, miliony dolarů ale prý putovaly jinam. Zástupci povstalců prý byli nastrčeni jako oficiální vyjednávači s charitativními organizacemi, peníze pak využili k nákupu zbraní. Novináři se odvolávali i na zprávu CIA, která na možné zneužití upozorňovala už v roce 1985.
Geldof se proti tomuto nařčení ohradil. „Uveďte jediný důkaz a já slibuju, že to profesionálně vyšetřím. Pokud budou nějaké peníze chybět, budu žalovat etiopskou vládu o peníze, které pak použiju na pomoc,“ žádal po britské stanici. Ta nakonec reagovala omluvou, že reportáž vůči Live Aid působila „zavádějícím a nespravedlivým dojmem“.
