David Koller opět hraje první ligu

Nové album Davida Kollera Československo vychází po pěti letech, a opět nabízí kolekci písní nejen chytlavých, ale zároveň i osobitých. V žádném případě tedy nečekejme plytkost středního proudu, naopak, Koller i jeho spoluhráči elegantně překračují hranice popu, a to se vším, co k tomu patří.

Ne, že by si Koller v oněch pěti letech, jež jej dělí od vydání výtečného alba Teď a tady nějak dopřával uměleckého volna. Naopak: koncertoval, společně s kolegy z kapely Lucie připravil nejen muzikál Lucie, větší než malé množství lásky, zároveň spolu odjeli velice úspěšné turné a prosakují informace o obnovení činnosti naší nejúspěšnější kapely. David Koller také hrál s obnovenou skupinou Jasná páka a společně natočili album Černá deska. Možná je toho málo, možná dost, těžko říct, v každém případě nezahálel.

Nové album je opět natočeno s muzikanty, kteří jej doprovázeli již na minulých albech Nic není nastálo (2006) a již zmíněném Tady a teď (2010), a je rozhodně na místě předsadit jejich jména celé recenzi, natolik byl jejich přínos rozhodující. Na kytary a vokály zpíval Michal Pelant, který se na albu podílel též autorsky. To samé platí pro Michala Nejtka, hráče na klávesy a samplery, a též spoluautora. Basista Marek Mlynárik hrával s Kollerem již v Lucii, Adam Koller se se svým otcem střídá na bubenické židličce. Na albu jsou i zajímaví hosté, uvést si rozhodně zaslouží hráčka na klávesy Beata Hlavenková, jinak mimo jiné spoluhráčka Lenky Dusilové a autorka vlastních, naprosto svébytných a vynikajících alb či Martin Valihora, bubeník světového renomé.

A nyní album samotné: instrumentální úvod první písničky Aha jako kdyby vypadl z nějaké nahrávky souboru Agon, zaměřujícího se nejen na soudobou vážnou hudbu, ale také na její průniky s rockem. Není divu, právě Agon je domovským souborem Michala Nejtka (který přitom pod skladbou podepsán není, berme to tedy jako důkaz vzájemného naslouchání a ovlivňování). Pak se ovšem ozve Kollerův nezaměnitelný hlas a nepříliš veselý text plný odkazů na blíže neurčenou, přesto však důvěrně známou minulost. Verše „po rozpadlejch zdech, dál cestou scestnou / valí se s mlhou rozpité siluety krabů,“ působí silně asociativně, stejně jako pokračování: „Jdu s klepety spolu s nimi do háku, do lágru…“, zvláště jsou-li provázeny mechanicky znějící hudbou, údery bicích odměřujících onen neveselý soundtrack, podmalovávaný kvily syntezátoru a kytary. Úvod možná netypický, o to však působivější, a také, řekněme, dramaturgicky odvážnější.

David Koller / Československo
Zdroj: ČT24/ČTK

Následující Letní je již více „kollerovskou“ písní, tak, jak si ji asi jeho fanoušci a fanynky představují, nicméně i zde můžeme za lehkostí a slovy o volnosti a městě mizícím za dvojicí cítit jisté napětí. Když již byla řeč o dramaturgii, tak v souladu s dramaturgickými pravidly je třetí píseň na albu sice pomalejší, idylka to však rozhodně není – a to i přesto, že se v ní zpívá o nové lásce. Nejen že píseň sama není zrovna rozjásaná, a to včetně ostrých přihrávek Pelantovy kytary – je zároveň jejím autorem –, ale i díky slovům slovenské básnířky Mirky Ábelové o „zářezech na zápěstí“ a „recidivách“…

David Koller si již od časů Lucie nikdy nebral příliš servítky, ani v písních, ani v rozhovorech či prohlášeních a aktivitách, a je tomu tak i v písni Psychopat, kdy snad stačí ocitovat pár slov: „Nenechme se zmást, minulost je v nás, nenechme se zmást… Vladimir, Adolf, / Josif, Kim-čong, Saddám / Putin, Hitler, Stalin, Il, Husajn a tak dál… Psychopatům se nemůžem vzdát / Vyhnat je z našich dnů…“ Považuji za důležité zmínit tento aspekt Kollerovy tvorby, v kontextu naší nepřemýšlející či patolízalské popiny zcela ojedinělý. A nádavkem je to i pěkná, krásně odsýpající píseň. Politická minulost se prolnula i do textu písně Ticho, jasně popisujícímu krizi nějakého vztahu, nicméně Mirka Ábelová zde mlčení mezi partnery vystihuje verši o tichu jako železná opona či o jejím tichu, co je „někdy tak děsivý, sráží mně do strachu / do hlavy vhání mi sny masovejch vrahů.“ A opět si této konotace při poslechu ani – vědomě – nepovšimneme, tak dobře je to vystavěná píseň, včetně hezkého kytarového sóla, jímž celé drama graduje.

Kapitolou samou pro sebe je Kollerův zpěv, a to nejen jeho velká devíza, typická barva hlasu, a také ležérní, rozhodně ne však odfláknutý projev, to, čemu jeho kritici říkají „karlínská pražština“ – zároveň mu jeho kolegové mohou závidět, jak lehce si dokáže poradit s texty , jejichž autory jsou básníci, tedy texty, přeci jen ne tak snadnými k hladkému podání. Koller je také skvělý týmový hráč, dokáže se obklopit muzikanty, nepulíruje si ego…

Album Československo – v názvu vlastně další Kollerovo politické prohlášení – tak nejen že udělá radost jeho klasickým fanouškům, ale potěší i ty, kteří nad naší pop music jinak lámou hůl. A pokud by vám poslech výtečného alba nestačil, 4. června jej David Koller společně se svými spoluhráči představí naživo v pražském Foru Karlín, a 14. června v Brně, a sice na Velkém nádvoří hradu Špilberk.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Kvíz: Spárujete správně slavné milence?

Smyšlené postavy literárních, filmových, divadelních či mytologických příběhů prožívají lásku naplňující i tragickou. Romea a Julii by spároval každý, ale znáte dobře i další milence? Zkuste na svátek všech zamilovaných, tedy na Den svatého Valentýna, dát dohromady ty, kteří k sobě opravdu patří, i když jim osud třeba nepřeje.
14. 2. 2026

Jeho poezie je umanutá, říká překladatel Panerových veršů

V českém překladu vyšly básně španělského autora Leopolda Maríi Panera. Narodil se krátce po druhé světové válce. Účastnil se protestů proti režimu generála Franka, důsledkem čehož opakovaně skončil ve vězení. Byl závislý na alkoholu a heroinu, zemřel před dvanácti lety. O sbírce Nemocná růže mluvila s překladatelem Petrem Zavadilem Alžběta Stančáková. „Je to poezie dost umanutá, hodně se tam opakují slova, celé verše. Využívá postupy klasické lyriky, ale staví je na hlavu,“ podotkl.
13. 2. 2026

Část umělců v Irsku bude dostávat základní příjem. Navždy to ale není

Irsko je ochotné vyplácet 325 eur (necelých osm tisíc českých korun) týdně umělcům, aby jim zajistilo základní příjem a pomohlo jim tak věnovat se tvorbě. Po pilotním programu zavádí země nyní tento systém trvale. Uvádí, že jako první na světě. Podle opozičních politiků a některých lidí z umělecké branže ale není podpora domyšlená a hlavně vlastně vůbec trvalá.
13. 2. 2026

Víra přestává být tématem, říká Topol ke knize Peklo neexistuje

Po osmi letech vydává nový román Jáchym Topol. Kniha s názvem Peklo neexistuje zavádí čtenáře do doby po pandemii covidu a na počátku ruské plnohodnotné invaze na Ukrajinu. Sleduje novináře Tomáše, který se za této situace snaží zorientovat ve světě kolem sebe. „Je to ohromně současný román,“ podotkl autor v pořadu 90' ČT24, který moderovali Barbora Kroužková a Jakub Musil.
13. 2. 2026

Cenu Jindřicha Chalupeckého dostaly Bochanová, Kalousová a Kolektiv Prádelna

Laureátkami Ceny Jindřicha Chalupeckého 2026 se staly Julija Bochanová, Tereza Kalousová a ženský Kolektiv Prádelna. Zvláštní uznání od poroty obdržela skupina Stop Genocide in Gaza za své umělecké intervence s politickým významem. Ceny ve čtvrtek Společnost Jindřicha Chalupeckého udělila v pražském Divadle X10.
12. 2. 2026

Ukradený Pilát se po sedmnácti letech vrátil do Římova

Do Římova na Českobudějovicku se vrátila ukradená socha Piláta Pontského. Originál zmizel před sedmnácti lety z kaple, která je součástí křížové cesty. Památkáři a policisté vypátrali původní dřevěnou sochu až ve Španělsku.
12. 2. 2026

Rapová trojice Gufrau a Victor Kal. mají nejvíc šancí na ceny Anděl

Tři šance na zisk ceny Anděl má rapová trojice Gufrau a hudebník Victor Kal., který s ní vystupuje. Víckrát se v nominacích objevují také jména Michala Prokopa, Bena Cristovaa či kapely Mňága a Žďorp. Ocenění udělované Českou hudební akademií převezmou vítězové 11. dubna.
12. 2. 2026

Berlinale začíná afghánskou romancí. Česko přiváží Chytilovou či knihu ke zfilmování

První afghánská romantická komedie otevírá sedmdesátý šestý ročník filmového festivalu Berlinale. Hlavní soutěž podle kritiků míří letos spíše na cinefily než širší publikum. Český film v klání o Zlatého medvěda chybí. Mimo hlavní soutěžní sekci se nicméně budou promítat tři nové tituly natočené v české koprodukci a rovněž digitálně restaurovaný film Věry Chytilové Panelstory.
12. 2. 2026
Načítání...