Choreografové Ivgi a Greben: Jsme jako černá a bílá

Na pražské Nové scéně Národního divadla se ve středu 16. dubna uskuteční světová premiéra celovečerní choreografie BEAT. Pro Pražský komorní balet ji vytvořila dvojice choreografů Uri Ivgi (Izrael) a Johan Greben (Nizozemí). S nimi na projektu spolupracoval britský hudebník a skladatel Tom Parkinson, který je autorem originálního hudebního podkladu. Dynamická a velmi fyzická choreografie je po projektu Occamova břitva už druhou premiérou souboru v této sezoně.

Nahrávám video

Můžete mi prozradit víc o choreografii BEAT, kterou pro Pražský komorní balet připravujete? Je to spíš dějový, nebo abstraktní kus?

Uri Ivgi: Já bych naši novou choreografii nenazýval abstraktním dílem, ale také se nedrží dějové linky. Každopádně myšlenka je v této choreografii jasně patrná. V dnešním světě lidé často hledají své dávné kořeny, ke kterým se vrací. Neřekl bych tak ani kořeny náboženského charakteru, ale spíše pocit sounáležitosti či příslušnosti k nějakému společenství či skupině a propojení se Zemí. A to jsou naše hlavní témata a inspirace.

Johan Greben: Mám takový pocit, že se během zkoušek pojetí nové choreografie v našich hlavách trochu proměnilo. Když jsme začínali BEAT připravovat, měli jsme předem daný plán, chtěli jsme začít tématem zrození, s nímž je spojena posvátnost skupiny nebo společenství. Nakonec nám z toho vyplynula jako nejsilnější myšlenka touha lidí dnešní hektické doby dopátrat se, odkud vzešli, a opět se propojit se svými kořeny.

Jste zvyklí pracovat pro velká divadla s veškerým zázemím. Jaké pro vás bylo vyrovnat se s komplikovanými podmínkami, které vládnou při tvorbě produkcí české nezávislé scény?

Johan Greben: Pracovali jsme sice pro velká divadla se skvělým zázemím, ale zrovna tak i pro malé nezávislé soubory. Nejsme tedy vybíraví, co se týče podmínek, nicméně soubory a tanečníky, s nimiž chceme tvořit, volíme pečlivě.

Uri Ivgi: Ano, v případě Pražského komorního baletu jsme se museli uskromnit. Nemohli bychom vyžadovat scénu, která bude stát závratnou částku, nepřivezli jsme si vlastního light designera nebo kostýmního návrháře. Přesto jsme si stanovili určité hranice, za které jít nemůžeme. Dílo musí zkrátka i přes nedostatek financí odpovídat našemu záměru. To je to nejdůležitější.

Jaký je váš styl pro tanečníky? Věřím, že je pro ně nový a jistě i velmi fyzicky náročný…

Johan Greben: Ano, náš styl je pro tanečníky náročný, a to nejen po fyzické stránce. Choreografie je obtížná i na soustředění. Energická hudba obsahuje ohromný počet dob, které jsou přetvořeny v pohyb. Tanečník nesmí ani na moment ztratit absolutní koncentraci, aby nepropásl sebemenší akcent, a navíc mu nezbývá ani malá chvilka na odpočinek.

Beat
Zdroj: ČT24/Národní divadlo Praha

Jaké je to pracovat spolu? Můžete specifikovat blíže vaše role v procesu tvorby? Jak se během let vyvíjely a jak se doplňujete?

Uri Ivgi: S Johanem spolupracujeme už jedenáct let a náš pracovní vztah se během té doby vyvinul podobně jako přátelství. Důležitá je v něm důvěra a porozumění. Jsme schopni dávat si navzájem prostor a čas pro práci s tanečníky, naučili jsme se ustoupit, občas sledovat toho druhého jen zpovzdálí nebo konstruktivně diskutovat.

Johan Greben: Uri a já jsme jako černá a bílá. Máme odlišné nápady a naše myšlenky se různí. To může být jak negativní, tak pozitivní. Čím víc nápadů a úhlů pohledu máte, ať už co se týče pohybů, scény, či kostýmů, tím víc možností můžete společně vytvořit. Daleko lépe se pracuje a vše se krásně vybalancuje. Také nám ale dost dlouho trvá, než jeden druhého o určité myšlence přesvědčíme. Pokud spolu však diskutujeme a objeví se umělecký problém, vyřešíme ho kreativní cestou. Máme takové naše pravidlo, na které tedy občas zapomínám, a to zní: Souhlasíme s tím, že je možné spolu nesouhlasit.

Tom Parkinson: Rád bych k tomu něco dodal. Ti dva jsou si podobnější, než si myslí. Navzdory tomu, že s nimi pracuji už dlouhou dobu a společně jsme vytvořili několik inscenací, nejsem si stále jistý, jak to vlastně dělají. Jsou tak výkonní a produktivní a zároveň schopní velmi dobře argumentovat. Nevím, jak je možné být takový, a přitom pracovat v tandemu. Ale evidentně to funguje. I pro mě je to však záhadou, a to jsem pravděpodobně do celého procesu zapojený daleko víc než kdokoliv jiný.

Tvoříte hudební strukturu souběžně s tím, jak vzniká struktura choreografická, a to téměř až do dne premiéry, že?

Tom Parkinson: Abych to uvedl na pravou míru, já nevytvářím hudební strukturu, protože hudba má velmi specifické strukturální požadavky. Hudební struktury jsou determinovány choreografií, proto je nemožné přemýšlet o hudbě strukturálně nezávisle na krocích a pohybových variacích. Někdy mě napadne krátký kousek hudby, který trvá všehovšudy třicet vteřin, a choreografové se mě zeptají, zda by nemohl trvat dvacet minut.

A co je pro vás na tomto procesu nejvíce vzrušující?

Tom Parkinson: Oba choreografové mají od počátku velmi silnou vizi a já svou inspiraci čerpám už jen z toho, jak o ní mluví. Oni povídají o choreografii, ke mně přicházejí nápady a cítím, jak mi hlavu plní úžasná hudba. Samozřejmě nikdy pak nedokážete převést do reality úplně vše, co máte ve své fantazii. Jsem přesvědčený, že se to nepovedlo ani Vincentu van Goghovi u jeho Slunečnic. Každopádně takhle část procesu je opravdu vzrušující. Pak následují týdny a týdny práce. Ve finále vznikne většinou něco, co se liší od těch prvních diskusí a kompozice, ale pro mě je to znovu jako dar. Umělecké dílo je stále znovu překvapující, a to je v mých očích to krásné.

Beat
Zdroj: ČT24/Národní divadlo Praha

Co vás na choreografické tvorbě nejvíc zajímá či baví?

Johan Greben: Užívám si samozřejmě celý proces tvorby. Ale nejzábavnější jsou pro mě asi poslední dva týdny před premiérou, kdy vidím, jak se věci skládají dohromady. Na začátku tvůrčího procesu nemám žádný klíč, nikdo mi nenapoví, jaké dílo vznikne. Pokračuji v práci s tanečníky, tvořím, produkuji, ale až v ten moment, který jsem zmínil, začínám komplexněji chápat vlastní práci. A to mě baví nejvíc.

Uri Ivgi: Pro mě osobně je na choreografické tvorbě hezký ten bod, v němž začínají tanečníci přebírat jakousi svobodu. Pak už totiž nesleduji pohyby ani kompozici, ale skrz lidi na scéně na mě působí emoce. To jsou opravdu krásné chvíle. Světlo, hudba, pocity tanečníků, vše se skládá dohromady a sálá na mě do hlediště.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zlatou palmu v Cannes získalo drama Fjord, Velkou cenu poroty má Minotaur

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord, informují agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur Andreje Zvjaginceva, ruského tvůrce žijícího v exilu.
23. 5. 2026Aktualizováno23. 5. 2026

VideoNedostatek herců z řad menšin v Česku trápí filmaře. Lákají je proto příplatky

V Česku vzniká stále více seriálů pro globální publikum, které točí streamovací platformy jako Netflix nebo Amazon. Ty vyžadují diverzitu v obsazení, jenže sehnat různá etnika třeba do komparzu bývá v Česku problém. Agentury tak motivují možné kandidáty takzvaným etnickým příplatkem. „Myslím, že není úplně dobré tomu říkat etnický příplatek, to je nešťastné. Zavdává to podnět k diskuzím, zda se nejedná o diskriminační jednání, ale obecně vzato si myslím, že ne,“ komentuje to právník Petr Ostrouchov. Agentura Casting – Barrandov poznamenala, že nejde o český vynález, ale o globální průmyslový standard, který reaguje na místní demografii.
22. 5. 2026

Kdože? Do názvů kapel se dostala dědova známá, tělocvikář i pes

Zpráva o tom, že ve věku devadesáti pěti let zemřela Gretna Van Fleetová, by si místo v agentuře AP nejspíš nevysloužila, kdyby se podobně jako nebohá dáma nejmenovala i americká kapela. Rockeři z Greta Van Fleet (oproti nebožce bez „n“) jméno ničím slavné seniorky prostě jen zaslechli a přišlo jim jako dobrý nápad pro název. Obdobným způsobem se jména skutečných osob ocitla na plakátech i dalších hudebních skupin.
22. 5. 2026

Video„Lidé se nemění,“ říká Radůza k singlu o současné době

Ikonické postavy popkultury i nadčasové hodnoty víry, naděje a lásky mohou posluchači najít v novém singlu písničkářky Radůzy Jako bych žil v traileru. Má být osobní výpovědí o době, v níž žijeme. „Zaměřuju se na to, co mi připadá – mírně řečeno – zvláštní. Povrchnost, to, že zlo má krátkodobě mnohem větší efektivitu než dobro, které dlouho na něčem pracuje. Že se lidé stále honí za pozlátkem. Ale to tak bylo vždycky, lidé se nemění,“ uvedla Radůza ve Studiu 6 k nové písni. Kromě silného textu zaujme i videoklipem vytvořeným pomocí umělé inteligence.
22. 5. 2026

„Zlato, jak to rozvinout?“ Polská nobelistka překvapila přiznáním, že se radí s AI

Do debat o využívání umělé inteligence (AI) v psané tvorbě nečekaně přispěla nositelka Nobelovy ceny za literaturu Olga Tokarczuková. Polská spisovatelka totiž prozradila, že se při psaní radí s generativním modelem umělé inteligence.
21. 5. 2026

Mandalorian a Grogu vrací po letech do kin Hvězdné války

Filmová sága Hvězdné války se po sedmi letech vrací na plátna kin. Tentokrát v podobě dobrodružství maskovaného lovce odměn Mandaloriana a jeho zeleného společníka Grogua, tedy bez rytířů Jedi a světelných mečů. Nový snímek oddělený od hlavní dějové linie série cílí především na mladší diváky.
21. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Návrat Shreka a Hvězdných válek i hororový Pasažér

Po pětadvaceti letech se do kin vrací Shrek. Animovaný pohádkový příběh o zeleném zlobrovi získal Oscara a odstartoval úspěšnou filmovou sérii. Přichází také další dobrodružství ze světa Hvězdných válek. Na seriál o vesmírném lovci odměn navazuje celovečerní snímek Mandalorian a Grogu. Příznivci napětí mohou do kina vyrazit na snímek Pasažér. V něm se bezstarostná jízda po americkém venkově pro mladý pár změní v horor poté, co uprostřed noci zastaví u autonehody. Od tohoto týdne je také volně ke zhlédnutí na internetu dokument o vzniku české videohry Phonopolis, kterou studio Amanita Design vytvořilo z papíru.
21. 5. 2026

V Knihovně Václava Havla gradují spory s vedením

Knihovna Václava Havla je v ohrožení – odcházejí klíčoví lidé i sponzoři. Důvodem jsou spory s vedením instituce, včetně ředitele Tomáše Sedláčka. Knihovna funguje 22 let, spravuje odkaz a dílo Václava Havla, publikuje a pořádá i akce pro veřejnost. Pro veřejnost je tu zatím stále otevřeno. V Knihovně totiž chtějí skončit všichni její pracovníci – sedmnáct lidí ze sedmnácti, včetně dramaturga Jáchyma Topola.
20. 5. 2026
Načítání...