Čeští umělci se představují v jižní Číně na designovém týdnu v Kuang-čou, jedné z prudce se rozvíjejících megapolí v deltě Perlové řeky. Česko je tam hlavní účastnickou zemí, tvůrci v Asii představili své sklo, nábytek nebo koberce. Už dříve v Číně uspěl třeba Maxim Velčovský, jehož kusy jsou vystaveny v šanghajském muzeu.
Čína láká zavedené designéry i nováčky. V asijské zemi už dříve uspěla třeba sklářská značka Lasvit. „Spojujeme ruční výrobu skla a moderní technologie, o to je v Číně velký zájem,“ říká Vojtěch Havrda z Lasvitu.
Na cenu pro mladé designéry je nominovaná Tereza Rosalie Kladošová, která vyrábí hravé koberce technikou taftování. „Máte velké plátno, do kterého střílíte vlnu zezadu a vlas je z druhé strany, takže je to malování pistolí do plátna, což je samo o sobě zábavná technologie, která nám umožňuje dělat experimenty,“ vysvětluje designérka.
Samotná Čína nemá kromě porcelánu a dřevěného nábytku moc čím se chlubit. Výjimkou je třeba grafika z Šanghaje 20. let. Jinak ale design nemá v Číně tradici, protože podobně jako další umělecké obory utrpěl zdrcující ránu za kulturní revoluce.
„Na tak velký národ je původních nápadů hodně málo. Je to otázka času. Chybí tam pět dekád vývoje, které podle mě nikdy nedoženou,“ míní sochař a designér Jiří Příhoda, který se v Číně uchází i o tři architektonické projekty: přestavbu venkovského sídla, schodiště kulturního domu a pavilon v pekingském muzeu.
Rozvoj kreativního průmyslu a růst spotřebitelského trhu poptávku po designu v Číně zvyšují. Na domácím poli je ale hluboká propast mezi množstvím a kvalitou. Zahraniční návrháři proto mají v zemi budoucnost.
