Na filmový festival v Karlových Varech přijel oscarový režisér Steven Soderbergh. Ne náhodou v roce stého výročí Franze Kafky. Osobně totiž uvádí dva své snímky, které o pražském německém spisovateli pojednávají. Mr. Kneff je novou verzí více než třicet let starého dramatu Kafka.
Čas Kafkovi pomohl, míní Soderbergh o svém filmu
Původní převážně černobílý film Kafka točil Soderbergh počátkem devadesátých let v Praze, aby zúročil atmosféru města, v němž literát žil. V mysteriózním dramatu zkombinoval spisovatelův skutečný život s fikcí. Titulní hrdina představovaný Jeremym Ironsem pátrá po zmizelém kolegovi a narazí na komplot plný vražd, korupce a byrokracie. Po třiceti letech se Soderbergh rozhodl ke snímku vrátit a přestříhat ho do nového titulu, možné to bylo díky znovunabytí práv k filmu.
„Popravdě jsem byl tím prvním filmem hodně frustrovaný, byly tam nějaké problémy, u kterých jsem cítil, že je nejsem schopný vyřešit, byl to můj druhý film. I u této verze jsme měli hodně problémů, ale ta první verze byla něco, s čím jsem opravdu nikdy nebyl spokojený. Nemyslím si, že tato verze je více dostupná než ta první, ale je to větší zábava. Řekl bych, že je srozumitelnější,“ uvedl Soderbergh v rozhovoru pro ČT.
Málo biografie
Mr. Kneff je o dvacet minut kratší a surreálnější. Soderbergh přeskládal strukturu vyprávění a některé scény nechal obarvit, aby jasněji odlišil skutečnost od protagonistovy imaginace. Do hudebního doprovodu přibyla mimo jiné instrumentální verze písně Enter Sandman od Metallicy. Vznikl film o Kafkovi bez Kafky.
„Když se dívám zpět na první snímek, jsem šťastný, že to nebyla tradiční biografie. Ale právě s tím měla spousta lidí tenkrát problém. Možná právě čas pomohl, aby oceňovali, že se Kafka nesnaží být biografií jako spíše fiktivní detektivní záhadou se skutečnými životopisnými postavami,“ uvedl Soderbergh. Dodal, že ve Varech mohou diváci poprvé zhlédnout obě verze zároveň.
Mít život pod kontrolou
Soderberghova filmografie zvládá záběr od divácky vstřícných snímků po artové experimenty. Kafka byl teprve jeho druhým celovečerním počinem po debutu Sex, lži a video, za nějž hned obdržel první nominaci na Oscara. Na zlatou sošku si musel ovšem počkat ještě dekádu, kdy ho akademie ocenila za kriminální drama Traffic – nadvláda gangů. Ve stejném ročníku si vysloužil navíc zároveň nominaci za skutečným případem inspirované drama Erin Brockovich. Od té doby už se ale do hledáčku Oscara nedostal.
Nicméně fanoušky mezi diváky mu následně přihrála krimikomedie Dannyho parťáci a její pokračování i díky hollywoodskému castingu. Soderbergh se dále pustil do remaku sci-fi Solaris, životopisu revolucionáře Che Guevary či komedie o striptérovi Bez kalhot.
Víc než dobré přijetí se dostalo jeho dobovému seriálu Knick: Doktoři bez hranic. Hlavní roli chirurga v newyorské nemocnici počátku dvacátého století mimochodem ztvárnil Clive Owen, další letošní host Varů. Letos Soderbergh uvedl hororový příběh o podivné rodině v tajemném domě Presence.
Přes různorodost témat a žánrů vnímá sám filmař u svých počinů jistou spojnici. „Všechny jsou o kontrole, skoro ve všech se protagonisté s tímto problémem kontroly potýkají. Být schopní řídit svůj život a ovládat, co se jim stane, a konfrontovat síly, které jsou větší než oni sami. Ty síly mohou být vnější, někdy ale pocházejí z vlastního nitra. Může to být tlak emocí, sexuální síly, které jsou strůjcem zrady a konfliktů. Pokud je tam tedy nějaká spojovací linka, pak to, že se lidé snaží zjistit, na kolik mají svůj život pod kontrolou,“ shrnul.