„Byla jsem vlastně svobodná.“ Zemřela malířka Věra Nováková

Ve věku 96 let zemřela výtvarnice Věra Nováková. Patřila k nejoriginálnějším českým malířkám dvacátého století. Vedle klasické malby se věnovala také sochařství a knižním ilustracím. Jejím manželem byl výtvarník Pavel Brázda.

Díla Věry Novákové jsou plná dynamiky, barev a světla. Tvorba je prostoupena tématy narození, života a smrti. Svět kolem sebe vnímala i díky své křesťanské víře. Hlavními tématy její tvorby jsou člověk, jeho utrpení, biblické motivy či archetypální zobrazení muže a ženy.

Věra Nováková se narodila 17. ledna 1928. Po druhé světové válce byla přijata na Akademii výtvarných umění, po dvou letech ale byla při politických prověrkách ze studia vyloučena. V roce 1950 se provdala za svého bývalého spolužáka, malíře Pavla Brázdu. Zhruba čtyři dekády spolu tvořili mimo oficiální výtvarnou scénu. Brázda zemřel v prosinci 2017.

Reagovala na to, co žila

Od konce padesátých let se mohla Nováková věnovat výtvarné činnosti, vystavovat ale nesměla ani ona, ani její manžel. Živila se většinou ilustrováním odborné, později dětské literatury, chvíli také jako kreslířka střepů v Archeologickém ústavu. Zároveň se po celý život věnovala volné tvorbě.

„Já jsem jenom tou svou prací reagovala na to, co jsem žila – co mě trápilo, znepokojovalo, z čeho jsem měla radost. Byla jsem vlastně svobodná,“ říkala.

Brázda představil poprvé své práce na výstavě až v roce 1967 na Salonu pražských výtvarníků. První a do roku 1992 jediná společná výstava manželů se uskutečnila v roce 1976 v Divadle v Nerudovce. Teprve po sametové revoluci se Nováková zúčastnila desítek výstav – sama, s manželem či ve skupině autorů.

Poslední dosavadní samostatná výstava jejích děl se uskutečnila loni v pražské galerii současného umění DOX. Letos v lednu představila svoji knihu Každý krok je volba.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Chtěl problémů míň, ale má jich víc. Římský veletrh narazil s antifašismem

Více knih, více svobody. Tak se dá přeložit název veletrhu Più libri più liberi, který prezentuje v Římě malé a střední nakladatele. Letošní ročník ještě nezačal, a už ho provází diskuse ohledně odlišných pohledů na tuto „svobodu“. Pořadatelé totiž podmínili účast vystavovatelů na akci „antifašistickým“ prohlášením. Italská premiérka Giorgia Meloniová i ministr kultury Alessandro Giuli mluvili o cenzuře.
před 5 hhodinami

V Oxfordu otevřelo první britské romantasy knihkupectví

Studia v Oxfordu formovala spisovatele, jako je autor Pána prstenů J. R. R. Tolkien nebo C. S. Lewis, jenž sepsal Letopisy Narnie. K příznivcům těchto literátů přibyli v univerzitním městě od letošního července fanoušci novějšího subžánru. Otevřelo tu totiž první kamenné knihkupectví v Británii zaměřené výhradně na romantasy.
včera v 13:58

Léto přeje prodeji vstupenek. I těch podvodných

Češi utratí každý rok za kulturní a sportovní akce miliardy. Až desetina z toho připadá na neoficiální prodej z druhé ruky. A ten nese riziko. Podvodníci často prodají jednu vstupenku více zájemcům. Na akci se pak dostane jen ten, kdo dorazí první.
včera v 07:00

VideoJak to bylo možné, zamýšlí se Ostrochovský s Geislerovou nad sterilizací Romek

Koprodukční drama Pramen se vrací do osmdesátých let v Československu, kdy o právu mít děti rozhodoval stát. Anna Geislerová v něm hraje lékařku, která provádí sterilizace romským ženám, aniž by plně rozuměla důsledkům. „Člověk má být v systému ve střehu. Lidi si někdy říkají ‚Já přece nedělám nic nezákonného‘, a to je velká past. Člověk by nikdy neměl ztrácet vlastní lidskost a měřítko morálních hodnot, protože to platí pořád stejné, na rozdíl od zákonů,“ pojmenovává herečka obecnější přesah tématu. „Chtěli jsme se zamyslet nad tím, proč to lidem v té době přišlo jako dobrý nápad, jak čas utíká, vidíme věci už jinak,“ uvedl režisér Ivan Ostrochovský. Film Pramen promítl festival ve Varech v hlavní soutěži. Na případnou diskusi je prý připraven.
6. 7. 2026

VideoZůstat svůj je na vesnici složitější, říká Tomicová o filmu Chica Checa

V hlavní soutěži karlovarského festivalu se promítá i novinka režiséra a scenáristy Šimona Holého. V citlivé komedii o ovdovělé venkovské pošťačce a jejím synovi, který se domů vrací jako drag queen, hrají Pavla Tomicová a Jan Cina. „Je to hodně o tom, zůstat svůj a ubránit si právo být svůj a žít si po svém, přestože na vesnici je to ještě složitější,“ podotkla herečka ke své roli v rozhovoru pro Českou televizi. „I když ve finále se ukáže, že když si necháme pomoct změnit svůj pohled na svět a na život od někoho blízkého, tak že je to ku prospěchu,“ dodala.
6. 7. 2026

Botticelliho Venuše podlehla zákeřnému nádoru, zjistil výzkum

Lékaři a historici spojili síly, aby dohromady odhalili záhadu spojenou se životem a smrtí jedené z nejslavnějších žen renesanční Itálie. Tvrdí, že se jim podařilo odhalit opravdovou příčinu smrti Simonetty Vespucciové, která byla zřejmě předlohou pro slavný obraz malíře Sandra Botticelliho Zrození Venuše.
6. 7. 2026

Kameraman Richardson ve Varech převzal Křišťálový glóbus

Kameraman Robert Richardson, držitel tří Oscarů a sedmi dalších oscarových nominací, v neděli převzal na karlovarském festivalu ocenění Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Poté uvedl dokument Bílý ďábel kameramanky a režisérky Jany Hojdové, který nabízí osobní i profesní portrét tohoto dlouholetého spolupracovníka režisérů Olivera Stonea, Martina Scorseseho či Quentina Tarantina. K předání ceny si výkonný ředitel festivalu Kryštof Mucha a umělecký ředitel Karel Och přizvali herce Harveyho Keitela.
5. 7. 2026

Hoffman ve Varech uvedl film Absolvent

Dustin Hoffman, který v pátek na karlovarském festivalu převzal Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii, ve Velkém sálu Thermalu osobně uvedl film Absolvent z roku 1967. Příběh mladíka dezorientovaného společenskými očekáváními vynesl herci nominaci na Oscara a Zlatý glóbus a cenu BAFTA pro herecký objev roku. Přitom tuto hlavní roli paradoxně získal po neúspěšném pokusu v konkurzu na úlohu v broadwayském muzikálu The Apple Tree.
4. 7. 2026Aktualizováno4. 7. 2026

Evropský pohled