Album Meditace je jednou z nejzásadnějších nahrávek české rockové historie. Proslavily ji skladby Paměť lásky nebo Slunečný hrob. Debutová deska kapely Blue Effect nyní po 47 letech vyšla jako LP i CD – především k poctě nedávno zesnulého kytaristy Radima Hladíka. V rozhovoru význam nahrávky připomněl editor nového vydání Meditace Karel Deniš.
Blue Effect se vrátil k Meditaci
4 minuty
Karel Deniš o novém vydání Editace
Meditace je dodnes považovaná za zásadní desku české rockové hudby. V čem je podle vás její nadčasovost?
Je nádhernou ukázkou toho, co se dělo na konci šedesátých let. Kapela Blue Effect vznikla v roce 1968, nahrávka byla pořízena o rok později a vyšla v roce 1970. Je to ukázka doby, v které ta muzika vznikala, změny politických a kulturních poměrů a především ukázka asi první československé superskupiny a první desky, která, myslím si, se dotkla evropských hranic.
Album mělo poměrně pohnutou historii, původně pro jednu stranu desky napsal texty Jaroslav Hutka, neprošly ale cenzurou jako ideově vhodné. Zachovaly se alespoň v textové podobě?
Můj předchůdce Karel Knechtl i já jsme se snažili velmi najít texty nebo nahrávky z té doby. Ale nikomu se to doposud nepodařilo. Do bookletu jsem dal jen kopie nahrávacích protokolů, kde je napsáno, jak se původní písničky mohly jmenovat, kdo byl jejich autorem, ale bohužel předlohy se nezachovaly.
Na jakou příčku pomyslného žebříčku nejslavnějších desek české hudby byste Meditaci zařadil?
Tohle neumím. Muzika není sportovní utkání, kde někdo vyhraje o prsa a někdo zůstane o dvě kola zpět. Je to nesporně jedna z dvaceti, možná pětadvaceti nejdůležitějších desek rockové historie, ale jestli je to lepší deska než Kuře v hodinkách kapely Flamengo nebo Město ER od Framus Five, to si opravdu netroufám říct. Je to jiná deska, v jejíchž českých i anglických textech cítíte smutek, frustraci, zklamání z toho, co se po roce 1968 tady začalo dít. Je to deska politická, ale zároveň nádherná muzikou, protože odráží všechno, co se v Evropě dělo na konci šedesátých let, a to už bylo mnohem víc než tříakordové písničky.
