Praha – Svět knihy je v plném proudu a nabízí přehršle témat, přednášek, aktivit a takový počet regálů s četbou, že by se v nich dalo bez nadsázky utopit. Jedním z hlavních témat letošního ročníku byla polemika nad funkcí bloggera, který se pomalu stává spisovatelem. Tyto dvě činnosti se totiž čím dál častěji prolínají. Proč je vůbec blog tak populární? Má oproti knize nějaké výhody? A nejedná se jen o „kolektivní samomluvu“?
Většina populace si někdy v životě psala deník. Blog je de facto pouze jeho internetová podoba. Je však účelově veřejný a vzhledem k tomu, že na něj mohou ostatní reagovat, stává se určitým druhem komunikačního prostředku. A to tak lákavým, že si ho založilo zhruba čtyřicet milionů lidí po celém světě. Osud blogů je však rozdílný – některé postupně usnou, jiné se stanou populární a mohou svým autorům dokonce vydělávat peníze nebo z nich učinit veřejně známou osobu.
Blogy jsou multižánrové – existují blogy ryze politické, cestopisné nebo čistě osobní a spousta dalších. Pro mnohé začínající autory je to dobrý způsob, jak začít pracovat v médiích, a ti, kteří se zase rozhodují pro kariéru spisovatele, si mohou ověřit, jak veřejnost na jejich texty reaguje, jaké příběhy je zajímají a které pro změnu ani nečtou. Jedná se tedy o nenápadnou a bezplatnou sondu do mozku současné veřejnosti.
Stejně jako se žurnalistika z redakcí přesouvá na ulici a novinářem se díky chytrým telefonům a sdílení na sociálních sítích stává prakticky kdokoliv, kdo při dané události je, tak se i spisovatelé pomalu přesouvají na internet. Odpadají stresy s tím, zdali bude mít vydavatelství o vaše dílo zájem, a prostřednictvím sítě ho dostanete pomalu k více lidem, než kdyby se vydalo v tištěné podobě. Pokud majitel blogu povolí reklamu, může si navíc vydělat i nějaký ten peníz, ačkoliv o skutečném příjmu nelze hovořit.
Na rozdíl od klasického média má blogger další výhodu v tom, že se nemusí bát přiznat svou neznalost. Upřímně a bez obav může napsat: „Tuto knihu neznám, ten film jsem neviděl,“ aniž by posléze čelil útokům zpochybňující jeho profesionalitu (na rozdíl od skutečného žurnalisty). Tvůrci blogů mohou bez obav volit jadrné výrazy a dovolit si takový projev, od kterého literatura nebo tisk běžně opouští.
Výše zmíněné body znějí sice jako snadná cesta k úžasné spisovatelské dráze, realita však zatím ukazuje, že se v Česku psaním blogů uživí málokdo (např. František Fuka a jeho FFFilm). Úplně odlišnou kategorií jsou pak videoblogy – na těch sice peníze také netrhnete, s popularitou je to ale díky virálnímu šíření o něco snažší.
Ve výsledku působí bloggerství tak trochu jako kolektivní samomluva bez výsledku. V případě zájmu je ale příjemné nahlédnout do myslí ostatních. Všichni doufají ve čtenost – spisovatelé i internetoví autoři. Nejspíš jen čas ukáže, která forma se stane v příštích desetiletích populárnější.
