Praha – V Prvním podzemním antikvariátu kousek od pražského Masarykova nádraží si právě teď můžete prohlédnout obrazy malíře, který na výstavě v evropském městě kultury Plzni způsobil takový poprask, že byla jeho díla odstraněna. A taky si při pohledu na Bílkovy obrazy třeba položit otázku, co organizátory plzeňské výstavy na dílech tohoto umělce tolik pohoršovalo, že je museli odstranit. A nebo se na rozdíl od nich nenechat odradit zobrazenou nahotou a raději si užívat, tak jako zdá se i sám autor, pohledu nejen na zobrazené dámy, ale třeba se i ponořit do atmosféry Bílkových hudebních obrazů a nechat se jimi zatáhnout do prostředí nějakého příjemného baru.
Jak to bylo v Plzni?
Klatovský malíř Jindřich Bílek vystavoval v plzeňském Domě hudby spolu se skupinou P89. Vernisáž se se konala 12. listopadu, po několika dnech se ale Bílek dozvěděl, že jeho díla na výstavě už nevisí. Další pátrání ukázalo příběh nepochopitelný nejen pro Bílka, ale i pro ostatní umělce ze skupiny, kteří pak na protest proti jednání Domu hudby celou výstavu ukončili.
O co tedy šlo? Dům hudby není běžnou galerií, jde o školní budovu, v jejíž prostorách se pořádá výstava. A právě tím vedení argumentovalo, proč dvě Bílkova díla s erotickým podtextem, Kolotoč lásky a Hry lásky, musela výstavu opustit. Prý by ohrožovala výchovu mladých hudebníků.
Po odstranění obrazů se strhly bouřlivé diskuze, Bílka se zastali umělci i běžní lidé z Plzně i celé České republiky a Plzeň pyšnící se titulem evropského města kultury zase musela čelit obviněním z maloměšťáctví, ale i cenzury.
A co můžete vidět v Praze?
Na pražské výstavě můžete vidět obrazy s různou tématikou, kromě kontroverzního obrazu Lásky hry s nahou ženou na zábradlí je tu zastoupena hlavně Bílkova tvorba s hudební tématikou. Ta dokáže diváka přenést do atmosféry právě probíhajícího koncertu, ostatně k hudbě má Bílek jako vystudovaný violoncellista velice blízko. Všechny Bílkovy malby ale spojuje schopnost vtáhnout diváka do děje a vcítit ho do prostředí. Z obrazů je cítit i určitá radost z malby jako výtvarného vyjádření, což je v dnešní době, kdy se neustále diskutuje o možnostech malířství, krásným příkladem, že štětcem a barvami mohou vznikat obrazy zajímavé a dokonce takové, u nichž si člověk dokáže představit, že by si je sám pověsil na stěnu.
Malíř Jindřich Bílek vystudoval hru na violoncello na Konzervatoři v Praze a výtvarné umění na Univerzitě v Plzni. Je členem plzeňské Tvůrčí skupiny P89. Kromě České republiky již vystavoval i v Německu, ve Francii a v dalších státech Evropy. Už dříve přitom měl problémy s přijetím některých kontroverznějších obrazů, naposledy letos na jaře ve francouzském Nancy, kde kurátorka odmítla vystavit jeho obraz zobrazující nahou ženu jedoucí po zábradlí. Argument byl přitom stejný jako v Plzni: pohoršení diváků, tentokrát francouzské mládeže.
