Jedno, zřejmě životní (a přitom rozhodně nikoli nezajímavé) téma, rozbředlé do stále nechutnějších slepenců. To je potácivá cesta snaživého a jakoukoli kritickou sebereflexi evidentně neuznávajícího amatéra Tomáše Magnuska naší současnou kinematografií.
V jedničce nám poprvé odkryl skutečné poměry v jedné šílené škole odjinud. U těch, které tohle téma zaujalo, vzbudil vlažné očekávání, co bude dál. U ostatních pak (zatím) lehkou nevolnost a pocit, že tu čeří stojaté vody prudič s dobrými úmysly, které by ovšem potřebovaly laxativní impulz, aby je ze sebe dokázal jasně vymáčknout. Pocit, že by mohlo jít o dobrý úmysl, řemeslná fušeřina tehdy ještě zcela neuválcovala, a tak se spíše trpělivě nežli nedočkavě čekalo na promptně avizovanou dvojku. Jenomže ta dala staronovému tématu ještě více na prdel.
Edwoodovsky spíchnutý snímek byl již tak blbý, že u jistého segmentu publika mohl na letmý okamžik navodit šílený dojem, že by mohl být kultovní, a Magnuskovo (ne)herectví posunout od blábolu v reklamě na pojišťovnu do zlatého fondu totálního filmového shitu. A nyní, podle hesla do třetice všeho blbého, přichází trojka, ke které to možná všechno tragicky, osudově a upatlaně směřovalo…
Do trojky si mohl důvěřivý naiva myslet, že to tenhle těžkopádný filmový samozvanec, hnaný ničím nepodloženým pocitem, že má na víc (takže si k produkci, scénáři a ústřednímu hereckému partu přibral ještě režii), myslí alespoň dobře – jen to tak nějak nedokáže jasně vyjádřit. Tentokrát se mu to podařilo a to způsobem, který současně zvedá žaludek i otázku, proč, pro koho a z jakého důvodu takováto zparchantělá xenofobní agitka vůbec vznikla.
Její základní, úchylné schéma…
… vypadá jako produkt lobotomického rauše (v lepším případě) nebo spontánní vyzvracení světonázoru (horší varianta), na který má sice každý právo, jen se nemůže divit, když se z něj ostatním dělá špatně. Třístupňová struktura jeho divného opusu je prostá jako rána baseballovou pálkou mezi oči.
Na počátku Magnusek jako evidentně pošahaný učitel Tomáš Majer brutálně a sadisticky zmasakruje tři žáky zvláštní školy a řekl bych, že si to navíc vychutnával a dělalo mu to docela dobře. V tuhle chvíli si máte říci: „Majer je sériový vrah, prase a úchyl.“
V další pasáži, která tvoří podstatnou část filmu, pak ilustrativně dokládá, že si to vskutku zasloužili a vlastně tak dostali, co měli. Kdo by se mu také divil, když se třeba romská žákyně, která evidentně nezná vybraná slova po „v“, zeptá před tabulí učitele, jestli ho místo toho nechce raději vyhulit, a o přestávkách tu uklízečky půjčují klíče od služebního záchodu, aby měli teenageři kde v klidu souložit. Aby nevypadal jako osamocený deviant, přihrává si Magnusek ve scénáři i podporu jiných, viz majitel autobazaru („Jsme s vámi, pane učiteli“), kolega ve sborovně („Naprosto schvaluji, co Majer udělal!“) či vrcholná scéna starostky Kateřiny Brožové, které se v soudní síni vybaví, jak jí kdysi romský holky ustřihly culíky a donutily pít moč („Majer nezabil děti, ale tři zrůdy, které vychovala naše společnost“). V tuhle chvíli si máte říci: „Majer není takový hajzl, jak vypadal, a udělal vlastně to, co musel!“
A v apelativním finále se konečně Magnusek dostává ke klíčovému poselství, o které mu zřejmě po celou dobu (a za které lze možná pokládat celou trilogii) jde. Majer je nakonec přece jen odsouzen a ve vás je primitivně vzbuzován pocit viny (o níž jste do té chvíle neměli tušení), jestli za to tak trochu také nemůžete, protože jste ho v tom vlastně nechali a jen tak se dívali a přihlíželi tam, kde on konal. V tuhle chvíli si máte říci: „Majer je smutný hrdina této nemocné doby a to, co provedl, udělal i za nás. A teď ho za to strčí na doživotí do lapáku se zvýšenou ostrahou a navíc do cely plné Romů, kteří ho zřejmě budou střídavě mlátit, dělat s ním anální sex a zpívat mu při tom cikánské odrhovačky.“ No řekněte, není vám ho tak trochu líto?
Za sebe říkám: Rozhodně ne!
Spíš je mi líto, že takovýto film vůbec vznikl a je třeba se jím zabývat, prostě proto, že je. A jestliže je v souvislosti s ním něco v harmonické jednotě, pak je to fakt, že Tomáš Magnusek ve všech kreativních pozicích, které si usápl (scénář, režie, herec), propadl do přibližně stejné bezradnosti a neschopnosti je zvládnout. A tomu odpovídá i rozplizlý výsledek, který - navzdory trojnásobné vraždě a možná největšímu výskytu verbálních vulgarit v dané stopáži českého filmu - je vlastně i docela nudnou a stereotypní podívanou.
Charakterizuje ji vypatlaný scénář, který drží pohromadě jen prvoplánovitá antiromská linka, v níž se předvádí třeba uklízečka Jaroslavy Obermaierové ideovou replikou typu „Vy černý kokoti, jak vy se mnou, tak já s váma“, lidovka Černé oči jděte spát dostává novou dimenzi a bílé holčičky přestávají trylkovat, když zahlédnou sveřepý kukuč romského kluka. Naivně rafinované pokusy o matoucí objektivitu (nafackování Bambase jeho vlastní knihou Pravda o cikánech) na tomto vyznění nic nemění.
K uvedenému je třeba přičíst ještě neústrojný mix Magnuskova amatérského herectví a rozpačitý casting herců, jaké byste v takovémto výplachu nečekali, schematický obraz dementní policie, která nakonec „hrdinu“ na kruháku obklíčí a dopadne, a paralelní střih, který má absolventům pomocné napovědět, že je tu spojitost mezi soudním procesem s učitelem Majerem a scénou v nemocnici, kde jsou sundávány obvazy ze zmrzačené oběti, kterou vlastně spravedlivě potrestal. A také je tu spousta zjevně rasistické proklamace a brnkání na našponované populistické struny, vzbuzující pocit, zdali by svoboda tvůrce přece jen neměla mít alespoň nějaké elementární etické hranice.
Závěrečnou repliku snímku je pak možné chápat i něco jako výzvu k občanským nepokojům, což by byla docela vážná věc, nebýt toho, že Bastardi 3 jsou tak prokazatelně blbý filmový výpotek, že ji snad nikdo soudný ani nemůže brát vážně.
BASTARDI 3. ČR 2012, 97 min, 2 kopie + 2D. Režie a scénář: Tomáš Magnusek. Kamera: Milan Hodek. Hudba: Wek Mack. Hrají: Tomáš Magnusek (Tomáš Majer), Ilona Svobodová (matka), Tomáš Töpfer (otec), Jan Přeučil (školník), Jaroslava Obermaierová (uklízečka Míla), Vlastimil Zavřel (ředitel školy), Jan Tříska (advokát), Jan Čenský (policista), Rudolf Hrušínský (soudce), Kateřina Brožová. V kinech od 20. září 2012.
