Všechna světla pražské Státní opery se v neděli večer rozzářila, aby v závěru divadelní sezóny přivítala slavnostní baletní gala a jeho hvězdy. Včerejší představení Dance Gala připravil Filip Barankiewicz, muž, který od sezóny 2017/2018 převezme pomyslné žezlo od Petra Zusky a stane se novým šéfem baletního souboru Národního divadla. Tímto dramaturgickým počinem dal českým divákům poprvé ochutnat esenci svého uměleckého vkusu a alespoň v obrysech nastínil pravděpodobné repertoárové směřování baletu naší první scény.
A výběr to byl zdařilý. Pestrobarevný program večera netvořila jen slavná klasická pas de deux a duety, nýbrž i dynamická neoklasická a moderní díla. Na své si tak přišli diváci, kteří nedají dopustit na hájemství klasického baletu, stejně jako ti, kteří holdují spíše současnějším stylům tance. Na galavečeru se představili ti nejlepší umělci předních světových scén, ve velmi dobrém světle se ale předvedl i domácí soubor, který byl ve třech částech večera zastoupen hned v několika číslech. Jako by pražským tanečníkům včerejší představení vlilo do žil čerstvou krev a elán.
Mezi choreografie, které jsou základními prubířskými kameny klasického repertoáru, a nesmějí tak chybět na žádném velkém gala, samozřejmě patří pas de deux ze třetího jednání Labutího jezera. Na jevišti Státní opery se v něm představili první sólisté Velkého divadla v Moskvě Kristina Kretova a Semjon Čudin. Od prvního vstupu na scénu až po závěrečná fouettés bylo jejich vystoupení jako vystřižené z nějaké učebnice. Mistři svého oboru předvedli absolutní partnerskou souhru a do posledního puntíku dokonalý výkon.
Neuvěřitelný moderní kus zatančili Alicia Amatriain a Jason Reilly, oba dva první sólisté Stuttgartského baletu, tělesa, v němž Barankiewicz léta působil jako první sólista. Za doprovodu chladných hudebních akcentů předvedli fyzicky naprosto strhující vystoupení. Publikum doslova hltalo technicky virtuózní pohyby jejich pevných, přesně vysoustruhovaných těl, záplavu nádherných arabesek penchée a dalších, až do krajních poloh jdoucích, figur.
Velmi dobrá byla intimní taneční miniatura Just Solo, kterou vytvořil choreograf a sólista souboru Viktor Konvalinka a na včerejším gala zatančil jeho kolega Mathias Deneux. Jako závan čerstvého vzduchu ve večeru působily uchu lahodící ukrajinské a východoslovenské balady – v sérii milých duetů Petra Zusky souhrnně nazvaných Lyrická se interpretačně blýskli Zuzana Šimáková a již zmíněný Konvalinka.
V pas de deux Diany a Acteona se předvedla sólistka Baletu Národního divadla Alina Nanu, která byla postavena před nelehký úkol – zatančit náročnou klasickou choreografii a navíc v páru s prvním sólistou Stuttgartského baletu Danielem Camargem. Přes své mládí obstála i ta, až na jedno maličké zaváhání, na výbornou.
Baletní večer to byl velmi vyvážený, a to jak co se týče dramaturgie, tak i uměleckých výkonů, a dočkal se proto zaslouženě vřelého ohlasu. Kdyby takhle vypadal do budoucna i repertoár, který bude Filip Barankiewicz na prknech Národního divadla uvádět, zaručeně by plesalo srdce nejednoho diváka. Nechme se tedy překvapit – už za dva roky.
