Baletní Occamova břitva odřezává, co nevyhovuje

Pražský komorní balet pod vedením své nové umělecké vedoucí, choreografky, pedagožky a bývalé demisólistky baletu Národního divadla Hany Polanské Turečkové, uvede v úterý 10. prosince v Divadle Ponec první premiéru sezony. Večer nazvaný Occamova břitva představí práci tří mladých talentovaných tanečníků a choreografů, kteří působí v souboru nebo studují choreografii na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění - Nikol Šneiderové, Šimona Kubáně a Pala Kršiaka. O novém představení, inspiraci, ambicích souboru i současné choreografické tvorbě jsme si s Hanou Polanskou Turečkovou, supervizorkou nového projektu, krátce před jeho premiérou povídali.

Nové představení Pražského komorního baletu dává prostor tvorbě mladé generace choreografů. Pojmenovali jste ho Occamova břitva, což je známý pojem z logiky, jde o princip logické úspornosti. Proč jsi vybrala právě tento název?

Název Occamova břitva je v souvislosti s novým projektem Pražského komorního baletu myšlen čistě symbolicky, zároveň je to podle mého názoru velmi úderné pojmenování, které nekompromisně apeluje na rozum a spíše na intelektuálně zaměřeného diváka. V díle, v kreativní práci i v souboru se zbavujeme všeho, co tam nepatří - je to signál - jasná message. Pojem „břitva“ evokuje silné vyhranění se vůči všemu ostatnímu, odříznutí se, označuje také vysokou eliminaci - úzký výběr: podporujeme jen ty nejlepší a originální, vše, co nevyhovuje a co je navíc, to odřezáváme.

Název jsem vybrala na základě kritérií, která požadujeme od nové generace choreografů. Všechna tři díla večera jsou zaměřena na přesnost, jednoduchost výpovědi a jasnost tématu. Při choreografické práci tak tvůrci kladou důraz spíše na analýzu, výzkum nebo silný vizuální obraz. Když tvoří své dílo, přemýšlí o každém prvku, kroku a jeho možných symbolech, ještě než ho do choreografie vloží. Hledají i nová, nekonvenční pohybová řešení a vše nedůležité osekávají.

Je to vůbec první spolupráce na takovém projektu. Jak vše funguje a jak na tento typ práce reagují sami tanečníci? Plánujete i do budoucna uvádět podobné složené večery?

Letošní ročník Occamovy břitvy je pilotní, vše je tedy ve fázi zkoušení a hledání, jak bude něco takového do budoucna fungovat. V souboru je momentálně většina tanečníků velmi kreativních, mají proto o tento druh práce obrovský zájem. Počítáme s tím, že budeme projekt, který podporuje tvorbu mladé generace českých a slovenských choreografů, uvádět každou sezonu. Pokaždé se bude jednat o nízkorozpočtovou záležitost, která bude cílit do řad souboru a studentů HAMU.

Letos jsem vybrala tři choreografy, které jsem oslovila, aby se zapojili. Není ale vyloučeno, že na příští rok bude pro Occamovu břitvu vypsána soutěž. Pak bych rozhodovala na základě vypracovaných projektů a portfolií. Tento model bych ráda aplikovala především pro vybírání choreografů z řad studentů HAMU.

Pokud vím, Ty sama choreografii na HAMU studuješ. V jakém okamžiku ses pro tohle studium rozhodla? Co Tě nejvíce zajímá?

Na tanečnici jsem docela studijní typ. Vždy jsem měla velký zájem o umění a historii, proto jsem se rozhodla jít nejdříve na Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy, kde otevírali nový obor Dějiny křesťanského umění. Paralelně jsem ale pořád tancovala na plný úvazek v pražském Národním divadle, takže to bylo velmi náročné. Byl to i důvod, proč jsem se po skončení bakalářského stupně rozhodla nepokračovat.

V tento moment mi nabídla prof. Ivanka Kubicová zkoušky na studium choreografie na taneční katedře HAMU. Dlouho mě už sledovala a velmi mě podpořila, za což jí patří můj velký dík, protože v té době jsem nebyla na sto procent rozhodnutá, zda se chci tanci v budoucnu věnovat. V současnou chvíli pokračuji ve studiu doktorském, protože chci získat komplexní a hluboký vhled do problematiky tanečního, vizuálního a hudebního umění. Nejvíce mě zajímá právě propojování těchto umění v praxi a rovněž spolupráce s lidmi z různých uměleckých oborů, kteří velmi mění můj názor a náhled na to, co to vlastně je tanec a choreografie a kam by se má tvorba měla ubírat.

Co si myslíš o současném tanci v Čechách? Máš chuť věci měnit?

Současný tanec v Čechách se dynamicky rozvíjí a je velmi různorodý a často opravdu kvalitní, teď mluvím hlavně o nezávislé platformě. Já nechci ani nemůžu současný tanec u nás měnit, chci jen přispět k jeho diverzitě a tím podpořit jeho celkový vývoj. To ovšem nejde jinak než vytvářením kvalitních děl a produkcí. Tento směr razím právě i v případě projektu Occamova břitva, kde diskutujeme nad současnou problematikou tance a umění u nás i v zahraničí a intenzivně s mladými lidmi hledáme svůj originální směr a výraz.

Kdo ovlivnil Tvou současnou tvorbu?

Myslím, že tvorbu většiny choreografů ovlivní nejdříve choreografická tvorba, kterou si projdou jako tanečníci. To znamená, že já osobně jsem samozřejmě ze začátku vycházela z pohybového materiálu klasického tance. Snažila jsem se ho proměnit a nacházet nové možnosti pohybu.

Zkouška Occamovy břitvy 2013
Zdroj: Pražský komorní balet/Adam Holý

V průběhu svého angažmá v pražském Národním divadle jsem měla příležitost tančit současný repertoár zahraničních i českých choreografů, jako je Itzik Galili, Johan Greben, Uri Ivgi, Mats Ek, Stejn Celis, Jiří Kylián, Petr Zuska, Jan Kodet, a poznat tak nové možnosti tanečního vyjádření a odlišné způsoby práce. Ať už v rámci HAMU, nebo sama za sebe jsem absolvovala dlouhou řadu workshopů, které vedly osobnosti současného tance a také třeba workshop japonského tanečního umění butó. To vše mě ovlivnilo a bylo pro mě velmi cenné. Momentálně jsem ale ve fázi, kdy intenzivně hledám vlastní styl a cestu, kterou se vydám.

A jaká bude další cesta souboru, který od sezony 2013/2014 vedeš? Jaké máte plány do budoucna?

Přála bych si navázat na slavnou éru Pražského komorního baletu a jeho odkaz. Vždyť od vzniku jeho předchůdce Studia Balet Praha, které založili enfants terribles české taneční scény šedesátých let, choreografové Luboš Ogoun a Pavel Šmok, spolu s teoretikem Vladimírem Vašutem, uběhlo již téměř pět dekád. Čeká nás tedy hlavně spousta práce. Pořád máme co zlepšovat a stále vidíme nedostatky. Vše je ale na velmi dobré cestě k tomu, aby se Pražský komorní balet mohl znovu zrodit a stát se respektovaným, profesionálním souborem, který má na české taneční scéně své nezastupitelné místo.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Musíme bojovat proti tomuto návrhu.“ Ředitelé ČT a ČRo chtějí zachovat poplatky

„Ty podmínky, které byly dneska zveřejněné, jsou nepřijatelné,“ odsoudil ředitel České televize Hynek Chudárek návrh na změnu financování veřejnoprávních médií, který v pondělí 15. června představila vláda. „Musíme bojovat proti tomuto návrhu,“ deklaroval. „Já pořád věřím, že ještě je prostor pro diskusi,“ řekl ředitel Českého rozhlasu René Zavoral, ale vzápětí dodal, že je v tomto ohledu mírným pesimistou. Ředitelé ČT a ČRo odpovídali v Interview ČT24 na otázky Jiřího Václavka ohledně postupů vládní koalice i plánů obou médií, jak na změny reagovat.
před 13 hhodinami

Ve svatovítské katedrále zazněly nové varhany, požehnal jim Graubner

Konečná cena za nové varhany v katedrále sv. Víta na Pražském hradě bude do 160 milionů korun, řekl předseda správní rady Nadačního fondu Svatovítské varhany Vojtěch Mátl. Většina peněz už se vybrala ve sbírce, veřejnost se do ní může stále zapojit. Novému nástroji v pondělí při liturgii vedené pražským arcibiskupem Stanislavem Přibylem požehnal jeho předchůdce Jan Graubner. Zazněly Dvořákovy, Händelovy, Haydnovy a Saint-Säensovy skladby za doprovodu České filharmonie.
včeraAktualizovánopřed 14 hhodinami

Strážnický modrotisk slaví 120 let. Ohrožují ho ale levné kopie

Strážnická modrotisková dílna letos oslaví 120 let od svého založení. Současně však bojovala o přežití kvůli levným napodobeninám tradičního modrotisku. Na její záchranu přispěli lidé ve veřejné sbírce téměř 700 tisíc korun. Část vybraných peněz chce dílna využít také na osvětu, aby zákazníci dokázali odlišit originál od padělku.
13. 6. 2026

V Kyjevě odstranili pomník spisovatele Bulgakova, na sítích vypukly spory

Z ukrajinské metropole byla odstraněna socha sovětského spisovatele Michaila Bulgakova, autora známého románu Mistr a Markétka. Navzdory tomu, že o tomto kroku bylo rozhodnuto už na konci loňského roku, se o něm nyní na sociálních sítích a v médiích vedou spory – a to jak v ukrajinštině, tak ruštině. Odstraňování části památníků na Ukrajině probíhá v souladu s takzvaným dekolonizačním zákonem z roku 2023.
13. 6. 2026

Disertační práci architekta Wiesnera i deník jeho ženy vystaví ve vile Stiassni

Disertační práci významného architekta Ernsta Wiesnera, deník jeho manželky Evy i rodinné fotografie převzal v Brně Národní památkový ústav. Vzácné archiválie budou k vidění ve vile Stiassni, jedné z Wiesnerových staveb. Z Velké Británie je přivezl generální konzul David Frous, který je převzal od anglického dárce Timothyho Wilkinsona, jehož rodina se s Wiesnerovými blízce přátelila.
12. 6. 2026

Zemřel David Hockney, britský malíř a ikona pop-artu

Ve věku 88 let ve čtvrtek v Londýně zemřel britský malíř David Hockney, který významně přispěl k pop-artovému uměleckému hnutí 60. let minulého století a je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších britských umělců 20. a 21. století. Informovaly o tom v pátek tiskové agentury s odvoláním na jeho agenturu. Hockneyho obrazy bazénů v Los Angeles, v nichž se zrcadlí kalifornské slunce, se staly ikonickými.
12. 6. 2026Aktualizováno12. 6. 2026

Géčko nebo Bílý dům? Ostravské divadlo buduje novou scénu

Národní divadlo moravskoslezské (NDM) získá novou scénu přestavbou výstavního pavilonu G na ostravské Černé louce. Multifunkční sál nebude sloužit pouze divadlu, díky variabilnímu prostoru se v něm budou moci konat také další kulturní akce. Divadlo zároveň hledá název pro nový prostor. Pracovně se mu říká Géčko nebo Bílý dům.
11. 6. 2026

Spielberg nepochybuje o mimozemšťanech v době, kdy se zpochybňuje vše

Mimozemšťané existují, nepochybuje věhlasný hollywoodský filmař Steven Spielberg. Reakcí lidstva na toto zjištění se zaobírá ve svém nejnovějším snímku Den odhalení, kterým se po letech vrací k žánru science fiction. Jak film pohrávající si s utajenými vládními materiály rezonuje v současné době označované za postfaktickou, kdy se zdá stále těžší rozlišit pravdu od dezinformací?
11. 6. 2026
Načítání...