Báňský inženýr Vilém Jičínský se na konci devatenáctého století vypravil na krátkou cestu do Ameriky. O své plavbě za oceán napsal tento ředitel několika dolů a vlastenec cestopis, který vydal i knižně. Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě jeho americké dobrodružství nyní vydala jako audioknihu.
„Již po mnoho roků přál jsem si navštíviti Ameriku, zemi všech možností a nemožností, abych se osobně mohl přesvědčiti o tom, zda-li jest vše pravda, co se o Americe píše a vypravuje, aneb zda-li není mnoho vymyšleno a vylháno. Rok od roku odkládal jsem z různých příčin cestu přes daleký oceán, až mne letošní světová výstava přiměla k tomu, že jsem si opatřil v Místku list průvodní, u bankéře Čučky vyměnil několik zlatek na dolary a hajdy na cestu,“ začíná své vyprávění Vilém Jičínský.
Jeho cestopis vyšel pod názvem Cesta Ostravana do Ameriky leta Páně 1893. Uložen je v Archivu města Ostravy i s podpisem autora. Jičínský zámořskou zemi při svých popisech srovnává s tehdejší Ostravou. Vedle podrobných technických popisů si všímá i přírodních krás a společenského života.
„Srovnával například ostravské roby a děvuchy s americkými, co všechno americké ženy nesmí dělat nebo kam nemůžou vstupovat,“ upřesňuje herec Marek Cisovský, který Jičínského zážitky pro audioknihu namluvil.
Ukázka z knihy: Prazvláštní postavení zaujímá ženské pohlaví; celkem má od oněch dob, kdy nacházely se ženy v značné menšině v Americe a proto ve všech stavech obletovány byly, všude značnou přednosť. Dnes naříkají již starší Američané i Američanky, že přednosť ta velmi náhle mizí; souvisí to patrně s přibýváním ženského obyvatelstva. Proto mé svobodné krajanky zůstaňte a čekejte na ženicha v Ostravě tak dlouho, až žádný Američan pro Vás nepřijde! Paní z nejlepších domů prochází se beze všech okolků za dne i večera úplně samy, aniž by v nejmenším okukováním a oslovováním obtěžovány byly; stane-li se to však někdy, zavolá dáma rovněž bez okolků na strážníka, aby se dotěravce zbavila. Velmi stěžují si Američanky na to, že v Evropě, zejména ve Vídni, Berlíně, Paříži dáma bez mužské ochrany i ve dne nejdrzejšímu obtěžování vydána je — což bohužel je pravdivo. Američanka nalezne v tramwayi a na dráze vždy své místo; v hotelích a jiných závodech, snímají muži vždy klobouky, vstoupí-li nějaká dáma, všude vstupuje vždy dáma první. Naproti tomu nesmí však žádná ve vestibulu neb síni hotelu dlouho státi, nesmí žádný „Bar“ navštíviti a rovněž nesmí ani zcela jinak do řádných hostinců vstoupiti, na nichž výslovně není nápis „for Gentlemens et for Ladyes“ (pro pány i dámy) nýbrž může se zdržeti jen v dámských salonech, což zase nanejvýš hloupé jest. Vznikl asi obyčej tento surovým a bezohledným chováním se mužů v dřívějších dobách.
Vilém Jičínský nebyl ostravský rodák, dětství prožil na Karlštejně. „Vilémův tatínek byl ředitelem statku hraběte Černína,“ doplňuje autorův prapravnuk Luděk Jičínský, který je v Ostravě známým knihkupcem. Rodiče Viléma od mládí vedli k vlastenectví, vliv na něho měl mimo jiné František Palacký, který k Jičínským jezdil na návštěvy.
Studia budoucího autora cestovatelského deníku vedla přes českou polytechniku a horní učiliště až k titulu horního inženýra. V roce 1856 se přestěhoval do Moravské Ostravy a postupně se vypracoval až na ředitele dolu Albert a Hubert či dolu Zárubek. Zasloužil se také o to, aby v Ostravě jezdila první lanovka na převoz uhlí.
Ukázka z knihy: Američan je předsudků prostější než my, v obchodu, v činnosti a odborných vědomostech daleko nás předčí, nezlobí se, rád dobře žije a sáhne, přichází-li mu záložitosť nějaká již příliš hloupou, k revolveru. Naopak však ve vědách a umění není tak hluboko vzdělán jako my. Ježto při všem lidském konání vždy výsledek měřítkem jest, tu nutno vyznati, že Američan má výsledek vždy pro sebe, což u nás vždy nestává; chybí tam totiž
právě ta tísnící pouta.
Jičínského americký cestopis lze v textové podobě stáhnout ze stránek Moravskoslezské knihovny, kde také zrakově handicapovaní čtenáři dostanou zdarma novou audioknihu. Audioverzi Cesty Ostravana do Ameriky leta Páně 1893 rozšíří ostravští knihovníci i do dalších knihoven v republice.
Ukázka z knihy: … odebral jsem se, abych takou cestu marně nekonal, do představení Buffala Billa, abych aspoň několik krotkých Indiánů spatřil; neboť bych se byl rozhodně styděl, vrátiti se do Ostravy, aniž bych byl viděl nějakého Indiána. V ohraženém místě o 200 a 300 metrech je vedle jízdní dráhy ještě pro 14.000 lidí místa a produkovalo se zde ve všelijakém krasojezdectví a jiném umění 300 jezdců, mezi nimi 60 Indiánů ve svých oblecích; dále zde byla americká, francouzská, anglická, německá jízda, při čemž mi nejvíce na neosedlaných koních divoce projíždějící Indiáni imponovali. Než dojímá to člověka bolestně, viděti bývalé pány země nyní jako ukazované kejklíře.
